Dobrý den.
Dlouhodobě jsem se léčil s epilepsií, ne příliš vážnou, ale ne příliš úspěšně. Neurolog na mně vyzkoušel bez valných výsledků mnoho léků. Špatně snáším vedlejší příznaky léčiv. Mám dojem, že terapii bych byl před 25 lety potřeboval víc než léky, jelikož po jednom záchvatu grand mal a EEG jsem byl od 12 let fixován na antiepileptika všeho druhu, s potenciálem stát se epileptikem právě v důsledku užívání oněch nevhodně nastavených léků.
Poté, co jsem s depresemi vyhledal psychologa i psychiatra, se ukázalo, že za obtížemi v mém životě stojí patrně hraniční porucha osobnosti (HPO), kterou konstatoval zkušený klinický psycholog. S překvapením jsem zjistil, že i na HPO se používá valproát (antiepileptikum), jež jsem užíval od neurologa. Konzultoval jsem svůj záměr postupně vysadit valproát s psychologem. Patrně pochopil, že nebudu mít klid, dokud to nezkusím. Prohlásil jsem, že víc věřím terapeutovi než neurologovi. Byl jediný z odborníků, který mě neodrazoval od mého experimentu.
Dnes již několik měsíců valproát neužívám. Zatím se cítím tak, že rozhodně neuvažuji o jeho dalším užívání. Užívám jen citalec (antidepresivum) a doufám, že ne na dlouho. Věřím, že se moje obtíže dají zvládnout bez léků, pomocí terapie. Bohužel o HPO jsem objevil pouze jedinou knihu. Zajímá mě co nejvíce informací o této poruše. Jsem si vědom, že HPO je reálné riziko destruktivní energie vůči sobě nebo okolí. Chci se však naučit s energií pracovat, ne být pacifikován léky.
F.P.R.
Názor odborníka
Vážený pane,
jistě chápete, že na těchto stránkách, navíc s omezenou informací, vám nemohu poskytnout konkrétní odpověď týkající se vaší diagnózy a odpovídající léčby. Mohu jen shrnout problematiku v obecné rovině. Pro přehlednost to rozdělím do tří (nikoliv vzájemně nezávislých) oddílů.
EPILEPSIE:
Epilepsie je přiřazována k neurologickým poruchám s určitými typickými projevy jak v klinice (záchvaty), tak ve výsledcích vyšetření (především EEG). To však neznamená, že by neměla také svoje psychopatologické projevy, zejména když postižení zasahuje do významných struktur a funkčních okruhů v mozku. Ty se objevují především v oblasti emotivity (výkyvy nálad, explozivní nálady, dysforie = neodůvodněná rozmrzelost), impulzivity (zbrklé činy, často nelogické), ale i kognitivních procesů (rychlá unavitelnost, zhoršená koncentrace pozornosti, atd.).
Mozek je orgán, na němž můžeme nejlépe sledovat, jak struktura ovlivňuje funkci, ale také jak funkce ovlivňuje strukturu. Jeden z našich nejvýznamnějších epileptologů, profesor Josef Faber, napsal ve své publikaci o záchvatech: „I ten nejnormálnější mozek je možné naprogramovat tak, že dostane záchvat“. Jeho poslední publikace, Neuropsychiatrické syndromy (Maxdorf, 2005) tyto souvislosti přehledně osvětluje. Tolik k epilepsii, jejíž projevy se v dětství mohou objevit a současně nemusí představovat jednoznačný budoucí vývoj.
HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI:
Jak naznačuje již název, jedná se o neuropsychiatrické pomezí a také pomezí mezi „lehčí“ neurózou a „těžší“ psychózou, které není přesně zmapované. V praxi pak tato diagnóza nezřídka představuje jakýsi sběrný koš. Za mého mládí se tomu říkalo hysterická psychopatie. Podstatou je zkreslené prožívání reality, strach z opuštění, pocit vnitřní prázdnoty a další nejistoty, které vedou k poruchám jednání, často impulzivního charakteru, k problematickým a nestabilním mezilidským vztahům, z nichž vyplývají konflikty, zklamání a další negativní emoce, čímž se bludný kruh, nebo spíše bludná zaškrcující spirála, roztáčí dále. Různé záchvatové projevy (viz kdysi slavné velké hysterické záchvaty končící v hysterickém oblouku, „opistotonu“, kdy se postižená osoba opírala o podložku jen patami a zátylkem) včetně nejasného či pozitivního nálezu na EEG se mohou objevit a diagnózu osobnostní poruchy to nevylučuje.
Na příčiny vzniku poruchy osobnosti není dosud jednotný názor. Předpokládá se, že existuje kombinace nepříznivých biologických faktorů (poškození mozku v děloze při porodu nebo v časném dětství) a psychosociálních faktorů (deprivace, narušená připoutávací vazba – „attachment“, negativní vlivy prostředí v dětství, sexuální zneužití, tělesné týrání, atd.).
Protože není známá jedna příčina a charakteristický vývoj poruchy, není ani jednotný názor na léčení, které nejčastěji spočívá v kombinaci podávání farmak tlumících impulzivitu a patologické kolísání nálad a různým způsobem orientované psychoterapie, od hlubinné hledající příčiny a pomáhající k jejich zpracování, až po metody zaměřené spíše na přecvičování nežádoucích stereotypů.
Publikací o této tématice je na trhu spousta. Poslední vyšla v Portálu přímo s názvem Hraniční porucha osobnosti (autor Röhr Heinz‑Peter), asi před deseti roky zde vydali rozsáhlou publikaci Jána Praška a kol.: Poruchy osobnosti. Zajímavá je tamtéž vydaná knížka Röhr: Hysterie – strach z odmítnutí. Mnoho poučení lze najít ve spisech Františka Koukolíka.
VALPROÁT
Využívejte celý web.
PředplatnéKyselina valproová a její soli patří do skupiny léků označovaných jako antiepileptika nebo také stabilizéry nálady. Kromě účinků protizáchvatových působí též proti růstu nádorů.
Účinek léků této skupiny vesměs spočívá v útlumu spontánního „podpalování“ (a odtud šíření nežádoucích vzruchů) chorobně pozměněných neuronů, které, namísto aby jen vedly příslušné vzruchy, je začínají také vysílat samy (tento výklad je sice poněkud zjednodušený, ale pro vysvětlení účinku snad dostatečný).
Co je podstatné a co nebylo známo před dvaceti roky, je skutečnost, že nejen dodaná „chemie“ ovlivňuje práci mozku, ale také psychoterapie mění a upravuje činnost a v důsledku toho i stavbu mozku. Není to tedy pouhé plkání, ale cílevědomá práce.
