Dobrý den,
chci vás poprosit o radu. Je mi dvacet let, jsem vyučená a k tomu mám ještě jeden obor. Mám zdravotní problémy – na pravé oko jsem nejspíš z 50% slepá, jsem částečně hluchá – nosím sluchadlo, mám problémy s pohybovým aparátem. Nic z toho jsem si nezavinila. Doma je mi to často vyčítáno, hlavně, že neslyším a že jsem při těle. Ráda bych zhubla, na držení diet nemám vůli, sportovat nemohu. Zároveň kvůli těmto problémům bývám outsiderem.
Dětství nebylo špatné, ale mám z něj špatnou zkušenost, kvůli které až nyní navštěvuji psychologa. Jeden kluk mě sexuálně zneužil, za což se stydím. Řekla jsem to učitelce, ta mým rodičům. Bratr byl u toho a vše popřel. Mně nevěřili a dál se to neřešilo. Já se od té doby bojím mužů, snažím se občas navázat kontakt. Nedokáži si představit vztah. V budoucnu bych ráda žila v partnerství a měla vlastní děti.
Rodiče mi zakázali chodit k psychologovi, přesto tam chodím a přemýšlím o tom, že psychiatričku požádám o léky. Situace v rodině mě trápí, často pláču a dokonce jsem se řezala. Vím, že to není správné. Vím, že řešením by mohlo být odstěhování se. Na to ale nemám peníze, potřebuji dodělat školu. Chci se zeptat, zda vás napadá řešení, jak bych mohla vylepšit vztahy v rodině. S rodiči se moc mluvit nedá, maminka je dost autoritativní člověk. Trápí mě, že si nevystačím sama. Vnitřně mám pocit, že léky od psychiatra berou lidé, co jsou „na hlavu“. Vůbec nevím, jak se s tím vyrovnat a co mám dělat. Proto se obracím na vás. Psycholog mi poradil léky.
Předem vám děkuji.
Jana
Názor odborníka
Milá Jano,
děkuji vám za důvěru. Dovolte, abych napřed shrnul vaše problémy, asi spíš v pořadí, v jakém je uvádíte, než podle závažnosti, kterou z jednoho dopisu nedokážu odhadnout.
Od dětství trpíte kombinovanou smyslovou a pohybovou poruchou, zažila jste krutý zážitek sexuálního zneužití, vyšla nakonec jako oběť a důsledky si nesete dodnes, v rodině necítíte pochopení, ale naopak kritickou atmosféru, přičemž terčem kritiky je vaše nedoslýchavost a nadváha. K zoufalým pokusům o řešení patřilo také sebepoškozování. Psychologa navštěvujete tajně a jeho rada týkající se psychiatrických léků se vám nejeví jako nejlepší. Ptáte se, jak vylepšit poměry v rodině, z níž zatím nemůžete odejít. Nemohu dost dobře radit, napíšu tedy, jak to cítím a co bych asi dělal já.
Začněme od konce: jestliže vám PSYCHOLOG doporučil léky, je to patrně proto, že vás už trochu zná a že cítí, že hloubka vaší deprese už by si takovou léčbu zasloužila. Psychologové nejsou přehnanými ctiteli léků a jestli by je ten můj viděl jako vhodné, tak bych na jeho radu asi dal. Léky opravdu nejsou pro „cvoky a lidi na hlavu“, pomáhají v situacích, kdy je organismus vyčerpán a může se objevit nedostatek „mozkové chemie“, který lze s jejich pomocí nějakou dobu řešit.
Také bych se asi obrátil na nějakou svépomocnou organizaci. Speciálně sluchově postižení mají dobře zavedenou a fungující Federaci rodičů a přátel sluchově postižených (www.frpsp.cz), navíc s emailovou adresou na psychologickou poradnu (psych.poradna.frpsp@seznam.cz), kde bych se pídil, jak zlepšit komunikaci v rodině a otupit ostří nespravedlivé kritiky. Problémy se sluchem totiž přinášejí větší těžkosti, než problémy se zrakem. Od podobně postižených je možné dostat konkrétní rady a fígle, které jim pomohly, často mnohem cennější, než od profesionálů, kteří to sice také znají, ale takovou situaci neprožívají.
Jestliže je často zmiňovaným tématem nadváha (vnímám to sice jako téma zástupné, které je předsouváno před věci mnohem zásadnější, ale téma frekventované), udělal bych něco pro nápravu v této oblasti. Nejde jen o zhubnutí, ale o zaměření celého životního stylu. Věřím, že kdybych poslal na některou ze seriózních adres, například www.istob.cz (nikoliv na takové, kde hlásají, že zhubli 16 kilo za měsíc – poradím jak), svůj dotaz, dostanu slušnou informaci. Pokud jste z Prahy, napište na redakci Psychologie.cz.
Nemyslím, že by váhový úbytek okamžitě a zásadním způsobem změnil poměry, na které si stěžujete, ale je to začátek změn. Navíc je to změna, která je vidět a která nenápadně začne působit i na změny další. Věřím, že při vaší vůli, kterou jste zatím prokázala ve velké míře (vyrovnání s handicapy, dobré výsledky v učení), dokážete nastolit a držet požadovaný režim.
To jsou obecné úvahy. Konkrétní postupy můžete probrat se svým psychoterapeutem – psychologem, který vaší situaci zná daleko lépe. Držím vám palce a přeju, abyste zvládla prvních několik kroků, které pohnou celou řadou věcí a potom vydržela v nastoupené cestě.
Pomohl vám článek?
