Již podruhé jsem dočetla článek Pavla Špatenky Requiem za lásku a opět u něj pláču. Něco podobného se mi zrovna stalo. Poté, co jsem odešla z dlouhodobého destruktivního manželství, žiju třetí rok sama. Prošla jsem pár nepovedenými pokusy o vztah. Také osobním dilematem, jestli se na lásku již nevykašlat a „nezabavit se něčím jiným“. Díky za článek, který mě dostatečně utvrdil v tom, že jsem se rozhodla správně, když jsem to s láskou nezabalila :-) Popsaný konec byl pro mě dostatečně odstrašujícím varováním. Trápí mě ale něco jiného.
Konečně jsem potkala muže, do kterého jsem se zamilovala. Viděla jsem, že přitažlivost je oboustranná, i když on si pořád udržoval trochu chladný odstup. Byl to muž výkonu, manažer, stále na příjmu, zaměstnaný a nepostradatelný. Měla jsem pocit, že pořád něco hraje a nasazuje masky podle toho, co chce vyjednat. Chtěla jsem poznat, jaký je doopravdy. V jednom intimnějším okamžiku jsem se ho zeptala, jestli má pro mě místo také v srdci, že nehledám jenom sex bez citu. A on mi řekl, že tam má jenom kámen.
Zamrazilo mě z toho, dostala jsem strach a utekla. On vlastně taky. Začal couvat, měl pro mě pořád méně času i slov. Nechtěl o tom mluvit, vyhýbal se setkáním, ještě víc se schovával pod své masky. Co mě trápí, je tohle: mohla jsem pro něj něco udělat, aby se ten jeho kámen v srdci probudil? Potřebuji vědět, jak se mám zachovat příště, potřebuji lépe pochopit tuhle lekci od života. Děkuji Vám za radu.
Martina
Názor odborníka
Martino, v životě to bývá tak, že nevyžádaná pomoc je po zásluze potrestána, a myslím, že je to tak věru správně. Zachraňovat druhé od jejich kamene na srdci, aniž by si o to oni sami řekli, je medvědí služba, která navíc nenáleží partnerovi (nikdy), ale pokud je pomoc chtěná, tak terapeutovi (vždycky), ať už jím je kněz nebo psycholog.
Láska se neřídí pravidlem zachraň, koho můžeš, ale pravidlem sjednocení. To znamená, že hledá cesty, jak se sjednotit, jak tedy překonat konflikt a přivést protiklady ke sjednocení.
Pokud se o to pokusíme ve vztahu, musí k tomu být volná cesta. V případě vztahu to znamená, že jeden i druhý se nebrání lásce a jsou schopni a ochotni nést vše, co se skrze lásku jednoho k druhému v nich a mezi nimi urodí.
Když se jeden druhému není schopen otevřít a zůstává uzavřený ve svých obranách, těžko si lze představit, že je vůbec možné něco sdílet a ještě se v tom vyvíjet. Pak to většinou dopadne tak, že jeden je zachraňující (ten bez hranic) a druhý je zachraňován (ten, co má hranice za oba). Takovou nerovnováhu většinou žádný vztah dlouhodobě neunese.
Jako citlivá a uvažující bytost jste určitě našla odpověď na svoji otázku již dávno předtím, než jste si ji položila. Moje odpověď je už jen její ozvěnou.
