Dobrý den,
dcera bude mít v červenci čtyři roky, vyrůstá v kompletní harmonické rodině, mladší bratr má dva roky. Problém je v tom, že je hodně citlivá na jakékoliv hodnocení, případně pouhé konstatování jejího chování. V případě, že to není pochvala, tak je její reakce stažení se do sebe a pláč. Přitom se vědomě snažím vyvarovat všemu, co by mohla pochopit špatně, co by posílilo případný pocit méněcennosti.
V případě, že něco chce a já nebo manžel řeknu NE, následuje fňukání. Přitom se jí snažím vysvětlit důvod. Nemůže jíst jen čokoládu, aby ji nebolelo bříško, nemůže zamknout dveře, abych se k ní mohla dostat, kdyby se něco stalo, nemůže vylít celý šampon do vany, protože to stojí peníze, kvůli kterým musí tatínek chodit do práce atd. Pokaždé jí nejdřív řeknu, že se na ni nezlobím, mluvím klidným hlasem, dřepnu si k ní, abych byla stejně vysoko. Musím přiznat, že mě to stojí dost sil, dochází mi trpělivost, chce se mi na ni křičet, ale spíš ze zoufalství než z hněvu.
Snažím se jí vysvětlit, že i když se na ni zlobím, tak jí mám ráda. Pojmenuji důvod, proč se zlobím, co se nedělá a proč, nakonec si to vysvětlíme. Ona vypadá tak nějak smířeně, ale stačí málo a fňuká zase. Když se něco učíme a já ji opravím, následuje stejná reakce, zůstane koukat a už z ní nedostanu nic. Následují slzy a pak řekne, že to neumí. Nevěří si. Tak to říkáme spolu. Když se jí to povede, máme z toho radost. Příště je to ale stejné. Dělá mi to starosti.
Petra
Názor odborníka
Milá Petro,
ráda bych vás podpořila a pokusila se vám poskytnou zamyšlení nad celou situací. Píšete, že vaše čtyřletá dcera reaguje pláčem, pokud má pocit, že není pochválena. Co pro ni pochvala může znamenat? Co znamená selhání? Vaše dcera je ve věku, kdy se pro ni mnoho věcí mění. Známé struktury mohou dostávat nové podoby a být tak potenciálním zdrojem nejistoty. V období mezi druhým a pátým rokem věku dítěte dochází k významným vývojovým změnám. Dítě nabývá vědomí svého vlastního já. Nároky na ně kladené se mění, stejně jako známé rituály.
Objevují se první povinnosti – dítě musí chodit do školky, samo se obléknout atd. Toto může doprovázet úzkost a nejistota, spojená se ztrátou známého a zároveň s utvářením obrazu vlastního „já“. U dětí se může projevit vzdor představující rozpor mezi tím, co chci já, a tím, co musím, tím, co vyžaduje okolí. Na jednu stranu je dítě hrdé na to, co už umí, zvládne samo, ale na druhou stranu jsou tu věci, které nesmí a naopak musí dělat. Současně je mnoho věcí, které ještě neumí. Tyto ambivalentní pocity mohou vyvolat úzkost a pláč.
Pláč vaší dcery v situacích, kdy se jí něco nezdaří nebo není pochválena, může představovat reakci na změnu v běžném fungování věcí. Je vhodné dítěti zadávat úkoly příslušné jeho věku a posilovat ho v tom, co se mu daří. Zároveň je třeba dávat najevo, že když se něco nezdaří, nic se neděje a neznamená to, že byste dceru měli méně rádi. Přílišné vysvětlování a vyptávání se nepomáhá, dítě samo často nerozumí vlně emocí, která ho zaplavila. Lepší než dlouhé vysvětlování bývá často jen krátká vysvětlující přijímající poznámka.
Dalším faktorem, který může hrát roli, je mladší sourozenec, který má, z pohledu staršího dítěte, více pozornosti. Je vhodné staršího sourozence vzhledem k jeho věku podporovat, aby se zapojil v péči o mladšího sourozence. Když bude dítě pochváleno a půjde mu to, začne se o mladšího sourozence více zajímat. Současně je ale dobré, když se rodičům podaří vymezit si čas jen pro starší dítě, třeba jedno odpoledne v týdnu, které stráví pouze s rodičem, bez mladšího sourozence. Nezáleží příliš na tom, jakým způsobem spolu čas stráví, ale důležité je, že pozornost rodičů patří pouze jemu.
Nápomocná může být přijímající laskavá důslednost, kdy dítě dostává prostor k seberealizaci, cítí, že je přijímáno a milováno, a zároveň ví, že tomu tak bude i když nebude vždy dokonalé.
Přeji vám spoustu krásných chvil s vašimi dětmi!
Lenka Tomaidesová
