Dobrý den,
chci se vám svěřit se svým příběhem. Již od malinka jsem byla baculatější postavy. Často jsem za to byla kritizována, jak rodiči, tak i okolím. Stále z toho mám velký komplex. Již na základní škole jsem to začala řešit nejedením, až jsem to v patnácti letech dopracovala k bulimii.
Zhruba ve dvaceti letech jsem navštívila psychiatra, brala jsem antidepresiva, ačkoliv jsem deprese neměla. To mi však dlouhodobě nepomohlo. Nyní je mi dvacet pět let. Můj problém je v současné době takový, že ač nezvracím, tak se u mě střídá období zdravějšího stravování a přejídání a nevím, jak z tohoto bludného kruhu ven. „Normálnější“ stravování mi vydrží maximálné dva až tři měsíce.
Před půl rokem mi byl sestaven výživový plán na míru. Vydržela jsem ho dodržovat tři měsíce. Pak přišlo vyloženě bažení po sladkém jídle. Přirovnala bych to k regulérní závislosti. Vždy se snažím k plánu vrátit, a ačkoliv moc chci, poslední dobou zase spadám do spárů přejídání. Nedokážu vůbec odolat a vše tomu podřídím. Připadám si bezradná, někdy až bezcenná, že se nedokážu ovládat. Toto všechno velmi negativně ovlivňuje můj život.
Ve fázi přejídání samozřejmě nekontrolovaně přibírám, izoluji se před světem a nic mě nezajímá. Přitom pracuji, studuji, mám rodinu i přítele.
Chtěla bych se zeptat na váš názor na přejídání, co myslíte, že ho způsobuje? Je možnost z tohoto bludného kruhu vyjít, nebo je člověk předurčen k závislosti po celý život?
Podotýkám, že moje finanční situaci mi nedovoluje platit si sezení u odborníka.
Děkuji.
Jana
Názor odborníka
Dobrý den, Jano,
ve svém dotazu píšete o tom, jak se již od dětství potýkáte s problémy s kolísající váhou. Tato situace ve vás vyvolávala negativní pocity a dovedla vás až k bulimii. Tu jste zdárně překonala, ale i v současnosti máte období, kdy se přejídáte (bez potřeby zvracet). Aktuálně se zabýváte myšlenkou, co může za to, že se vám toto děje. Zároveň se ptáte, zda je tato situace řešitelná.
Předně bych ráda podotkla, že v tomto kontextu je pro mě náročné vám dávat nějaké odborné a zaručené rady. Můžu se s vámi však podělit o některé myšlenky, které mě při čtení vašeho dopisu napadaly. Bude pak na vás, zda vás z toho něco zaujme či inspiruje.
Z vašeho příběhu je znát, že problematika přejídaní má ve vašem životě určitý vývoj. To je podle mě velmi důležité a mohlo by být fajn se na toto zaměřit. Zkuste si, Jano, zmapovat, co se ve vašem životě dělo v době, kdy se přejídání poprvé objevilo. Co jej podporovalo a co nakonec pomohlo k tomu, že jste ho překonala? Jak se stalo to, že se přejídání vrátilo do vašeho života?
Pokud bych si dovolila trochu teorie, obecně se o poruchách příjmu potravy (anorexii, bulimii) uvažuje jako o způsobu chování, ke kterému saháme, pokud máme pocit, že nejsme v něčem dobří, kdy silně toužíme po uznání nebo prostě jen nejsme spokojení s tím, jakým směrem se náš život ubírá. Pokud se nám nedaří ocenění nebo kontrolu nad situací získat v našem blízkém okolí (v rodině, ve škole, v práci, ve vztahu) můžeme mít tendenci hledat ho jinde. Pokud má člověk pocit, že nemá možnost ovlivnit svůj život, může se pro něj přijímání nebo naopak odpíraní jídla stát jednou z mála věcí, kterou kontrolovat lze. V tomto to může být opravdu podobné jako u bažení po návykové látce. Není proto náhodou, že se při léčbě poruch příjmu potravy využívají i podobné způsoby práce jako u léčby závislostí.
Osobně s tímto názorem celkem souhlasím, jen bych doplnila, že u každého člověka mohou situaci ovlivňovat i další individuální proměnné (např. vztah k sobě samému a nejbližším lidem, způsob vyrovnávání se stresem nebo třeba i životní styl, který je nám blízký), na které je potřeba brát zřetel a neopomenout je.
Jano, napadá mě několik otázek, které bych vám ráda položila. Pokud vám některé budou připadat zajímavé, zkuste si na ně odpovědět.
Co nebo kdo, si myslíte, že má vliv na to, že se u vás situace s přejídání opakuje? Co způsobuje to, že se vám nedaří zůstat u „normálnějšího“ způsobu jídla, i když si to moc přejete?
Případně, co se stalo po těch dvou až třech měsících, kdy jste to bez problému zvládala?
Ptáte se, zda je možné z toho bludného kruhu vyjít. Já osobně si myslím, že to možné je. Ráda bych vás proto podpořila v tom, abyste pokračovala v tom, co právě děláte. Líbí se mi, jak o své situaci přemýšlíte a jaké otázky si pokládáte. Pokud máte ve svém okolí někoho, komu důvěřujete (kamarád, kolegyně, příbuzní, přítel), mluvte s ním o tom a své myšlenky dál rozvíjejte. Nebojte se klidně zajít i za nějakým odborníkem. Problematikou přejídání se zabývá i řada neziskových organizací či svépomocných skupin, kde je možné se poradit anonymně a bezplatně (například Anabell, klub anonymních jedlíků, STOBklub). Nebude na svou situaci sama a třeba se dozvíte i něco nového.
Využívejte celý web.
PředplatnéNezapomínejte také na sebe, Jano. Vy sama si můžete být zdrojem podpory a důležitých informací. Napadá, mě že by mohlo být zajímavé si založit deník, kam byste si mohla zaznamenávat své úspěchy i neúspěchy v oblasti stravování (kdy máte největší chutě, co vám pomohlo chutě zahnat, kdy vám přichází na mysl, že byste se přejedla a kdy na to vůbec nemyslíte…). Zaměřte se také na pocity či situace, které ovlivňují to, zda se vám to daří nebo nedaří. Nebojte se tyto situace prozkoumávat a dále o nich uvažovat. Deník se vám může stát důležitou zpětnou vazbou a podporou, ke které se můžete i po letech vracet (ať už sama nebo i s někým dalším).
Budu vám držet palce, Jano.
Marie Kovářová
Pomohl vám článek?
