Dobrý den,
píšu do kategorie rodina a děti, ale zároveň by se můj problém mohl napsat i do kategorie úzkost.
V mládí jsem byla vážně nemocná (onkologicky), navíc pracuji v oboru. Když jsem se vyléčila, tak jsem byla veselá, život mě bavil. Ale pak se narodily děti. Neustále mám obavy o svoje i jejich zdraví. Za vším vidím těžkou chorobu.
Bydlím v Jihlavě a zjistila jsem, že zde je továrna s třetí největší produkcí karcinogenů v republice (dřevoprůmysl). Pro své děti bych nejraději udělala to nejlepší, ale nevím, co to vlastně je. Přestěhovat se 200 km do rodiště manžela, kde je čisté ovzduší? Mám strach, že tam bude něco jiného. A navíc by moje matka byla zase byla moc daleko.
Řeším to už asi rok. Každý den se padesátkrát rozhodnu, že zůstanu a padesátkrát, že se přestěhuju. Manželovi je to jedno.
Nedokážu se odpoutat od matky, protože bude stárnout a bude mě třeba potřebovat. Navíc jsme tu vybudovali dům a žijeme tu 10 let (děti mají 6 a 7 let). Mám to tu ráda.
Dostala jsem se do hrozné deprese, stále brečím, nejsem schopná se rozhodnout a hodit si korunou mi přijde hloupé.
Mou matku vidí děti vcelku často. Když se přestěhuji, tak ji budou vidět málo a přijdou o kamarády, které tu mají. Co je pro ně lepší? Zdravé ovzduší nebo sociální vazby? A co když ve vesnici někdo bude topit pet lahvemi? Je záruka, že tam bude pro děti zdravější prostředí? Zvažuji zkrátka všechny možné aspekty a nevím, jak z toho ven. Nevím ani, co sama chci.
Potřebovala bych někoho, kdo by mi řekl, co je pro děti nejlepší.
Lenka
Názor odborníka
Dobrý den, Lenko,
Děkuji vám za dotaz i za důvěru. Svou odpověď začnu tam, kde vy jste svůj dotaz skončila. Pro děti jsou nejlepší psychicky vyrovnaní a stabilní rodiče. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, co byste mohla udělat pro to, abyste získala klid a vyrovnanost.
Žijeme v nebezpečném světě a je naší přirozenou snahou možná rizika zmenšovat na minimum. Zcela je ale nikdy odstranit nedokážeme. Náš život je tak neustálé rozhodování se mezi různými cestami – podle toho, za jak bezpečné či nebezpečné je považujeme. Vy jste v mládí prodělala onkologické onemocnění a možná jste ani nebydlela u továrny s třetí největší produkcí karcinogenů v zemi. Dá se předpokládat, že ten zážitek byl natolik nepříjemný, že se jako milující a zodpovědná máma snažíte své děti podobného uchránit. Problém ale tkví v tom, že záruku bezpečnosti vám nikdo nedá. Možná, že tam bude zdravější ovzduší, ale zase se tam třeba přemnoží zmije. A váš jeden strach bude nahrazen jiným. Žádné absolutně bezpečné místo neexistuje. Zkuste se ale zamyslet nad tím, které hrozby existují ve skutečnosti, a které jste si vytvořila (nebo alespoň pořádně zveličila) ve svých představách. Bojíte se reálné hrozby nebo své katastrofické fantazie?
Rozumím tomu, že rozhodování je to těžké. Mezi jednoznačně dobrým a jednoznačně špatným se rozhoduje dobře, ale takhle jednoduché to většinou nemáme.
Zkuste použít některou z technik pro řešení problému. V knihách nebo na internetu jich najdete desítky. Třeba si sepište všechny klady a zápory obou řešní. Zápory odečtěte od kladů a tam, kde zůstane vyšší číslo, leží vaše řešení. Nebo si prostě hoďte tou korunou, i to může pomoci. Ale poté, co se rozhodnete, už své rozhodnutí neměňte.
A možná bych měl ještě takovou otázku na závěr: Stává se vám častěji, že vás přepadne strach o budoucnost, napadají vás různé katastrofické příběhy, máte často dojem, že se něco zlého stane, máte zlé předtuchy? Pokud je vaše odpověď, že ano, najděte si psychoterapeuta, který se zaměřuje na úzkostné obíže.
Držím palce,
S pozdravem,
Pavel Král
