K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Mám tendenci prožívat věci předem: Soustřeďte se na to pozitivní.

13. 10. 2014

Dobrý den,

mám teď takové horší období a hodně o sobě přemýšlím. Najednou mi začíná docházet destruktivnost určitých postupů uvažování, s jakými žiji v podstatě celý život.

Jedná se hlavně o to, že mám takový návyk prožívat věci předem. Jsem tedy jednak velký snílek, který se dokáže na věci velmi těšit, ale pak už je nedokáže tak úplně prožít, případně je často velmi zklamaný. A na druhou stranu mám velký problém se strachem, kterým jsem se nechala paralyzovat při většině životních rozhodnutí.

Návyk prožívat věci předem je samozřejmě mnohem nepříjemnější v souvislosti s negativními věcmi. Jde to u mě tak daleko, že si „nemůžu pomoct“ a představuji si skutečně ty největší katastrofy a snažím se v sobě najít ujištění, že kdyby taková věc nastala, tak ji zvládnu. Připravuji se takhle v podstatě i na případnou náhlou vlastní smrt, kterou prožívám skrze smutek ostatních. Plus současná světová situace – války, nemoci, celková nejistota tento můj stav jenom přiživují.

Jsem si vědoma toho, že to dělám špatně, že si tím velmi ubližuji, ale nevím, jak nejlépe z toho ven. Vím, že je zbytečné bát se věcí, které nenastaly a nastat nemusí, ale něco mi brání zbavit se utkvělého pocitu – je v tom i trocha mysticismu nebo pověrčivosti, že tím tak to zlé od sebe odeženu – i když hlavou vím, že opak je pravdou. Roli v tom hraje také soucit s lidmi, které to hrozné skutečně postihlo.

Ráda bych slyšela, že je z toho cesta ven i za cenu tvrdé práce… Děkuji.

Eliška

Názor odborníka


Milá Eliško,

díky za váš dotaz. Přijde mi fajn, že o sobě přemýšlíte. Jedním a někdy vlastně i jediným benefitem horších období je fakt, že se člověk zabývá sám sebou. Jsem ráda, že se vám v sobě podařilo jasněji rozpoznat určitý způsob vašeho uvažování. Zvlášť, když je to způsob, jak vy sama píšete, destruktivní. Jistě se na takovém tématu dá pracovat a ano, bývá to těžké a dlouhé úsilí. Taková je ovšem práce na vlastní osobnosti vždy, pokud k ní přistupujeme zodpovědně a vážně.

Způsob jakým hledíme na svět, jak mu rozumíme a přemýšlíme o něm, je vždy podmíněn naší minulostí. Nezaměřujeme se více na negativní a pozitivní věci jen tak podle toho, jak se zrovna zazelená tráva. Určitá tendence vnímat obecně více kladné či záporné skutečnosti je zapříčiněna prostředím, ve kterém jsme vyrůstali, lidmi, které jsme potkávali, a zejména těmi, kteří nás vychovávali. Proto bych se vás, pokud byste byla u mne na sezení, velmi pravděpodobně ptala na způsoby komunikace ve vaší rodině. Zajímalo by mne, za co jste byla chválena a jak. Za co naopak trestána a kdy jste zažívala nejsilnější pocity frustrace, zmaru, či naopak radosti a štěstí. Píši vám to hlavně proto, abych zdůraznila, že nelze jednoznačně vysvětlit důvody, proč jste, jaká jste. Nemohu vám napsat, jak se změnit, protože na to neexistuje návod. Každý má svou minulost, která není společná s ostatními, i když se jisté věci opakují a ve svých účincích shodují.

Dám vám jen pár tipů, které si myslím mohou aspoň částečně pomoci. I když se může zdát, že to není tak jednoduché, ve skutečnosti my sami si vybíráme témata, jimiž se budeme zabývat a rozhodujeme se o nich. Pokud vás problémy světa tíží a pohlcují, nevyhledávejte informace o nich. Když je člověk příliš znavený stresem a tím špatným ve svém životě, další negativní informace, které se ho přímo netýkají, jsou jen zbytečnou přítěží. Dále nevyhledávejte tragická zpravodajství a informace o lidském neštěstí. Zkuste se rozhodnout a soustředit na pozitivní a to hezké, co svět v sobě má. A co z toho přináší vám osobně. Pokuste se vyhledávat zprávy, které podávají svědectví o dobrých skutcích, příjemných událostech. Nedívejte se na filmy, které zvyšují úroveň stresu a ukazují hrůzu, neštěstí, smrt, zranění apod. Cíleně zkrátka zkuste věnovat pozornost jiným věcem, než jste zvyklá.

Téma, které mě ve vašem dotazu oslovilo, je téma smrti. Připravovat se na vlastní smrt není nic špatného, v mnoha náboženstvích a kulturách to bylo a je běžnou součástí života. Lze to však dělat i způsobem bezpečnějším než sebeutápěním v neštěstí světa. Něco jiného je připravovat se na svou smrt, ale zároveň být schopná žít spokojený život s tím, co přináší.

To jsem se ale rozepsala nad tím, co mě ve vašem dotazu zaujalo. Na vaši otázku, kterou pokládáte na konci dotazu, znovu odpovím ano. Je z toho cesta ven. Je na vás, jestli na tom chcete pracovat sama, s někým blízkým či odborníkem.

Přeji hezké dny.

Markéta Jarolímková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.