Mámin přítel nám ubližuje: Vyhledejte pomoc, i kdyby máma byla proti.

2. 10. 2014

Dobrý den,

moje maminka si před třemi lety našla nového přítele. Zpočátku byl velmi milý a já si ho oblíbila, ale asi po půl roce, co spolu byli, se nám ukázal ve svém pravém já a příjemné to nebylo.

Začal chodit asi 3–5× týdně do hospody a když přišel domů, byl na nás opravdu hnusný a mamce hodně ubližoval. Jednou její hlavou rozbil sádrovou zeď, jednou ji dusil, škrtil a mačkal a mamka měla viditelná lehká zranění (modřiny).

Jednou, když už s ním byla mamka těhotná, jí řekl, že má vypadnout i s tím harantským debilem, co má v sobě. To mě naštvalo hodně, takže jsem poté, co jsme s mamkou byly vyhnány ven, začala maminku chránit. Došlo to tak daleko, že po mně začal házet plastové bedny a málem to trefilo i maminku. S tím nám pak pomohla sousedka.

Potíž je ale v tom, že maminka si neváží toho, co pro ni dělám. Je s námi pořád, a to i přesto, že se rozešli. Furt se hádají a začal nadávat i mně. To mě přimělo, abych si začala dost ubližovat, a dokonce, ani nevím proč, jsem začala trpět depresemi, bolením hlavy, zvracením. Mám nervy a se vším bych chtěla házet a mlátit a strašně moc ráda bych jim řekla, že mě tenhle život štve a pořád bych křičela a křičela…

Někdy mívám nápady o tom, že se podřežu a tak, dokonce se mi i zdá o tom, jak se podřezávám. Nevím, jak to ukončit. Bojím se a hodně, ale moji maminku to asi moc nezajímá a můj táta se o mě nikdy nestaral, vlastně ho ani neznám a nechci… 

Já nevím, ale jestli toho nenechají, asi si vážně hodně ublížím. Nevím co mám dělat, poraďte mi prosím…

Eliška1999

Názor odborníka


Milá Eliško,

váš dotaz vnímám dost jako volání o pomoc. Místo toho, abyste mohla mít běžné potíže adolescentů, řešíte něco, co by měla řešit vaše maminka. Ať už sama nebo s pomocí někoho dalšího. Ale dospělého, ne vás. Naopak vy se ještě snažíte pomoci jí a nakonec ani nemáte pocit, že by si toho maminka vážila nebo o to stála. To musí být pro vás dost náročné. Píšete, že nevíte proč jste začala trpět depresemi, bolením, hlavy a zvracením. Myslím, že jasným vysvětlením by mohly být podmínky, ve kterých už nějakou dobu žijete.

Lidé v podobné situaci jako vy často cítí velikou tíseň a vnitřní bolest. Tím by se dala vysvětlit i vaše chuť si ubližovat a křičet. S tím podřezáváním, nevím, zda tomu mám tedy rozumět tak, že máte představy o tom, jak ukončíte svůj život. Pokud ano, byla bych ráda, kdybyste mohla tento čin odložit. Cesty ven jsou, i když nemusí být jednoduché a viditelné na první pohled. Pokud by vás takové myšlenky přepadaly, neváhejte kontaktovat některou z linek důvěry, kde se vám mohou věnovat ihned v té dané chvíli. Například Linka bezpečí je anonymní, bezplatná a nonstop. Číslo na ni je: 116 111. Kontaktovat ji můžete samozřejmě i jindy, pokud byste potřebovala např. naplánovat detailně vaše kroky, které budete chtít podniknout.

Je mi líto, čím si musíte procházet, a oceňuji vaši odvahu se svěřit v této poradně. Je skvělé, že jste o tom dokázala napsat. Ovšem obávám se, že dotaz překračuje limity internetového poradenství a byla bych za vás moc ráda, pokud byste ve svém hledání pomoci pokračovala a našla někoho, kdo by vám mohl pomoci osobně. Budu ráda, pokud bez prodlení vyhledáte někoho ve vašem okolí, kdo by vám mohl pomoci přímo. Ať už nějaká paní učitelka, školní psycholog, doktorka, někdo z příbuzných či jiný známý, ke kterému máte důvěru.

Podle toho, co popisujete, vnímám i určité ohrožení u vás doma. Pokud by se cokoli dělo, necítila byste se bezpečně nebo měla strach o maminku, volejte policii. To, co přítel (nebo expřítel) maminky dělá, rozhodně není v pořádku a vy i maminka si zasloužíte pomoc. Můžete se zkusit s maminkou domluvit, že pomoc vyhledáte společně, ale pokud z jakéhokoli důvodu ona nechce a zůstává ve vztahu s někým, kdo vám oběma ubližuje, máte rozhodně právo se o pomoc obrátit i sama, navzdory tomu, že maminka nechce.

Protože ještě nejste plnoletá, máte možnost se obrátit i na OSPOD (Odbor sociálně právní ochrany dětí). Hovorově sociálka. Sociální pracovnice sídlí na Městském úřadě podle vašeho trvalého bydliště a můžete ji kontaktovat i vy sama nebo s někým, koho požádáte o pomoc. Je to osoba, která by měla hájit zájmy dětí a dospívajících. V neposlední řadě bych vám doporučovala vyhledat psychologa pro vaši podporu. Máte možnost si od obvodního lékaře nechat napsat doporučení k někomu, kdo pracuje na pojišťovnu.

Je více možností, co teď udělat. Ať už se rozhodnete nejprve zkusit promluvit s maminkou a říci jí o tom, že takhle už dál nemůžete, nebo vyhledáte pomoc v okolí, rozhodně bych vám přála, abyste již na to nebyla sama.

Hodně štěstí a sil při hledání další pomoci a podpory, zasloužíte si ji.

Markéta Jarolímková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.