Dobrý den.
Naše manželství trvá 13 let, máme tři děti a manžel pracuje na pozici ředitele společnosti, což vlastně znamená, že tráví veškerý čas mimo domov.
Jsem naštvaná, protože se cítím opravdu osamocená.
Už to takhle vedeme několik let) a já s ním v rodinných záležitostech v ničem kromě finančního zabezpečení nemohu počítat.
Zároveň je mi ho líto, protože vím, že až jednou procitne a zjistí, že děti jsou už pryč a on „prožil“ takhle svůj život, bude ho to (doufám) mrzet a čas se vrátit nedá.
Když s ním o tom mluvím, mlčí, (jako že souhlasí), ale neudělá nic. Prosím ho, aby alespoň jeden den v týdnu přišel dřív než už všichni spíme. Mlčí. Když už jsem opravdu naléhavá, řekne jen, že s tím může klidně seknout, ale stejně by to nikdy neudělal (když mu totiž řeknu, že ano, že se uskromníme, vždycky najde výmluvu, proč to vlastně udělat nemůže a že to všechno dělá jenom pro nás).
Myslím si, že jiná žena v tom není a kromě tohoto problému spolu vycházíme dobře.
Máme se rádi. Nevím, kde hledat východisko.
Prosím o radu.
Jana Š.
Názor odborníka
Dobrý den Jano,
opisujete situaci, která se ve vztahu, po delším čase společného života bohužel dost často objevuje.
Pokud pár vztah pravidelně nebuduje, „neoživuje“, přechází do stavu společného „fungování“, kdy se v rámci společného soužití naplňují funkce, které jsou nezbytné pro zajištění běžného života, jako je bydlení, výchova dětí atd., ale partneři již nenacházejí prostor pro sdílení a uspokojování emočních potřeb. Někdy k tomuto vývoji přispívá výrazná ekonomická nebo pracovní zátěž, např., když pár začne budovat dům, nebo splácí hypotéku. Věnuje tomu veškerou energii a postupně se to stane zvykem a na nic jiného již „není síla“.
Někdy také, když se podaří dosáhnout jednomu z partnerů výrazný postup v kariéře a má potřebu tomu věnovat mnoho času, jde vztah stranou. Z toho co popisujete usuzuji, že váš manžel jako ředitel podniku funguje pracovně stejným způsobem, jako by řešil krizi, a není schopen najít ve svém životě prostor pro jiné hodnoty než práci (což je pochopitelné v době skutečně krizové situace, ale pokud dlouhodobě „není možno“ delegovat povinnosti na někoho jiného, tak to spíše naznačuje potřebu změny v manažerském přístupu, ale to vy neovlivníte. Takový stav celkem jistě po určité době vede k vyhoření, emočnímu vyčerpání, které má také za následek stažení se ze vztahů.
Každý vztah je třeba stále budovat, a pokud se k partnerovi skutečně vztahujeme, nosíme ho v hlavě s sebou, i když s ním aktuálně nejsme, a i nevědomky zohledňujeme také jeho zájmy a potřeby. Což se ve vašem případě neděje. Je důležité uvědomit si, že pocit osamělosti a nespokojenosti, ve vás zřejmě bude narůstat a budete hledat cestu jak z toho, a jak uspokojit své potřeby.
Pokud chcete vztah zachovat, doporučuji vám začít hledat řešení s pomocí odborníka. Sdělujete, že váš manžel nevidí nebo nereaguje na to, co potřebujete a co mu říkáte. Zkuste jednat jinak než doposud. Hovořit jen mezi sebou očividně ke změně prozatím nevedlo.
Někdy to, že jdete za odborníkem funguje velmi dobře v tom smyslu, jak dát partnerovi najevo, že se vám opravdu nedaří.
