Chtěla bych požádat o radu ohledně mé sestry. Je vdaná v Itálii, mají s manželem dvě malé děti, vysněný dům se zahradou u jezera, psa. V poslední době se však stupňují problémy. Sestra běhá okolo dvou dětí, domu, psa, dělá už téměř všechno. Manžel je stále v práci, slouží hodně nočních služeb, anebo se věnuje svému koníčku.
Když se sestra zmíní o tom, že by se mohl zapojit i doma, pohádají se. Manžel dělá, že nerozumí, ohradí se, že přece vydělává pro ně, i když peníze většinou investuje do svého dalšího vzdělávání či aktivit, a ještě se cítí nedoceněn, že tolik přece pracuje a myslí i na budoucnost, a ještě je mu spíláno…
Při hádce dělá, že nerozumí, nebo udělá ze sestry uhádanou a stále nespokojenou osobu. Když sestra chce, aby si to tedy zkusil, kolik dá práce starat se o dům a o děti, a odjede na víkendový seminář, pozve si na pomoc maminku.
Zdá se, že při hádce používá manipulaci, kterou zdědil z rodiny. Navíc se i z rodiny cítí nejspíše nedoceněn, rodiče vždy před ním upřednostňovali mladšího bratra. Nechce a není schopen slyšet, že něco dělá špatně, obrátí to proti sestře. Jak s takovým člověkem komunikovat?
Emča, 39 let
Názor odborníka
Dobrý den, Emčo,
obtíže ve vztahu sestry, které popisujete, nejsou nijak zřídkavé. Období, kdy se role partnerů rozdělí na živitelskou a pečovatelskou, bývají náročná. Přichází výrazná změna životního stylu a přiznejme si, že většinou na straně maminek. Komunikační bariéry plynoucí z kulturní odlišnosti jsou prvky, které obvykle uspokojivému řešení obtíží nenahrávají.
Nabídnu vám jednu představu, kterou někdy maluji i na papír svým klientům. Jde o zjednodušené vysvětlení, ale snad i tak může posloužit jako inspirace.
Když se lidé ve svém vztahu cítí dlouhodobě unaveni, nedoceňováni, opomíjeni, dochází po čase k překročení určitého bodu frustrace. Kolem partnerů se začne postupně tvořit bublina. Uvnitř této bubliny jsou každý sám se svými pocity osamělosti, nedoceněnosti, se spoustou svých negativních emocí. Skrze takto naplněnou a uzavřenou bublinu ztrácí partneři kontakt jeden s druhým.
Proniknout k druhému
K pozitivní změně může dojít v okamžiku, kdy jeden z páru dokáže odhlédnout od svých nenaplněných potřeb a oceněním, pochvalou či konstatováním něčeho pozitivního, co ten druhý dělá a jaký je, utvoří díru ve své bublině i bublině partnera. Skrze takto vzniklá dvířka trošičku potěší, zmírní negativní nastavení a dá druhému šanci skrze díru v bublině zareagovat v podobném duchu. Zvlášť když k partnerovi určitý pocit neuznání tak nějak patří, může být tento postup užitečný.
Neznamená to, že kdo lépe argumentuje, je v právu. Jen efektivněji ubije druhého svou schopností odůvodnit svoje postoje.
Je to opak toho, co většinou děláme. Když nejsme šťastní, tak spíše vyčítáme, snažíme se neustále druhého přeargumentovat. Výčitky nejsou funkční nikdy, argumentace výjimečně. I kvůli tomu, že mnoho z toho, co v partnerství prožíváme, funguje na nevyargumentovatelné úrovni. Jeden z páru bývá argumentačně zdatnější, druhý méně. To ovšem neznamená, že kdo lépe argumentuje, je v právu. Jen efektivněji ubije druhého svou schopností odůvodnit svoje postoje. Na druhou stranu trpělivé vysvětlování svých pocitů a pohledů na věc může být prospěšné, pokud si partneři ještě dokážou naslouchat.
Docela by mě zajímalo, jak by manžel sestry reagoval na pochvalu. Třeba jak dobře se o ně stará, možná poděkování za to, že rodině díky němu nic hmotného nechybí. Třeba by se daly najít i jiné oblasti, ve kterých se dá ocenit. Vaše sestra si zcela jistě zaslouží to samé za svou službu dětem a domácnosti a snad i mnoho dalšího. Je ale otázkou, jestli její manžel má kapacitu zvládnout tu přetěžkou disciplínu odhlédnutí od svého a ocenění druhého.
Péče o domácnost je práce
Na tom, že manžel povolá maminku, když potřebuje sám zvládnout domácnost, mi nepřijde nic divného. I domácí práce potřebují k úspěšnému zvládnutí dávku tréninku a opakování. Je jasné, že když manžel hodně pracuje, nemůže být schopen se najednou o domov postarat stejně efektivně jako manželka.
Pokud vycházíme z předpokladu, že péče o domácnost a dělání kariéry jsou podobně obtížné činnosti, potom je to podobně scestná představa, jako kdyby někdo chtěl po vaší sestře, aby den ze dne převzala živitelskou roli se stejnou úspěšností, s jakou ji vykonává manžel. Když tedy sestřin muž cítí, že potřebuje pomoc, je podle mého názoru v pořádku, když si o ni řekne. Pokud nenechá maminku vše oddřít samotnou a sám si nejde za svým hobby…
Využívejte celý web.
PředplatnéZáměrem sestry je možná zprostředkovat mu zážitek z péče ve stylu „ať si to zkusí taky“. Ale je manželovo právo si v čase, kdy je domácnost na něm, nastavit takové podmínky, aby mu vyhovovaly, stejně jako je jeho právo takovou lekci odmítnout. Říkám si, že když je maminka ochotna pomoci jemu, byla by snad ochotna pomoci i sestře. Třeba je to otázkou domluvy.
Existuje možnost, že i přes vytvořenou dírku v bublině se nic nezmění. Ono nejde hnout s každým. Jsou mezi námi lidé sobečtí, sebestřední a tak dále. Jako vždy má sestra a její muž možnost spolupráce s nějakým párovým psychoterapeutem, pokud pokusy o napravení neuspokojivého stavu doma i přes snahu selžou.
Petr Jarolímek
