Moje žena, už co ji znám, jí denně minimálně jeden, častěji ale dva i více pilulek ibuprofenu. Při jakékoli psychické zátěži prohlásí, že ji začíná bolet hlava, a sezobne si jeden preventivně. Krabičku s léky má stále u sebe, když někam vyrazíme a náhodou ji zapomene, je to důvod vrátit se domů. Sama mi přitom četla kdysi článek o tom, že při překročení určité dávky tohoto typu léku během života mohou být trvale a fatálně poškozeny některé vnitřní orgány. Dělá mi to starosti a irituje mě to, ale kdykoli o tom začnu, ženu to popudí. Co s tím mohu dělat?
Názor odborníka
Jedním z příznaků závislosti je nenápadný, plíživý charakter spojený se zvyšováním množství návykové látky a zkracováním frekvence užití. Pokles hladiny látky v krvi vyvolává nepříjemné stavy zvané abstinenční syndrom. Závislý se mu snaží předejít tím, že si vytváří tzv. zásoby. Na své počínání ztrácí náhled, rozum a inteligence jsou podřízeny touze po droze a dosažení stavu za kterého je schopen přiměřeně fungovat. Východiskem je abstinence od jakýchkoliv léků vykazujících riziko závislosti. Při neřešení kořenů problému hrozí riziko tzv.přesmyku na jinou návykovou látku. Charakteristická je na straně závislého citlivost na jakoukoli zmínku o nadužívání látky. Reakce jsou většinou spojeny se zlehčováním situace, rozumovou argumentací, přesměrováním pozornosti na jiné téma nebo slovní agresí. Je třeba mít na mysli, že závislého chceme motivovat ke změně nikoli odradit. Proto se nevypláci v rozhovoru používat věty,které vyvolávají pocity viny a posilují obranné reakce závislého. Vyplácí se poukázat i na dobré stránky a motivovat závislého k návštěvě specializovaného pracoviště.
