Manželovi nedávno diagnostikovali ADHD. Ne, že by mě to překvapilo, naopak, leccos se tím vysvětluje. Ani po téměř dvou dekádách soužití mi to ale neulehčí stres z běžné provozní agendy (plánování, pořádek, finanční problémy). Lze v dospělosti ADHD nějak „léčit“, resp. alespoň zmírnit? Děkuji.
Julča
Názor odborníka
ADHD se, pokud je mi známo, v dospělosti nijak specificky neléčí. Jak vyplývá z názvu, jde o deficit pozornosti spojený s hyperaktivitou, který se nejčastěji projevuje jako roztržitost, impulzivita, problém se soustředěním se, vykonáváním více činností naráz a sekundárně způsobuje i problémy s krátkodobou pamětí.
V dospělosti se tento problém řeší více méně vědomou snahou dotyčného „deficit“ kompenzovat. Kompenzační strategie mohou být různé – od deníčků a diářů, kam se zaznamenávají důležité úkoly, schůzky atd. (čili suplování paměti), cílené zaměstnávání se pouze jednou činností v jeden okamžik (což usnadňuje soustředění), až po rozvoj chybějících dovedností, jako je například plánování (představování si jednotlivých kroků či sekvencí činnosti od počátku do konce ještě před započetím akce).
Okolí může hodně pomoci v tom, že např. počítá s tím, že důležitou informaci je třeba dotyčnému zopakovat a ujistit se, že ji zachytil, případně si ji zapsal (v dnešní době mobilů se naskýtá možnost různých typů upomínek). Co se týče financí, je možné se naučit rozvrhnout si výdaje (již od našich maminek známá „obálková metoda“) či se domluvit s partnerem, že je bude spravovat ten, kterému to činí menší problém (jen pokud souhlasí).
Na druhé straně mám potřebu vás upozornit, že se jedná o běžný jev a rozhodně to nijak nesouvisí s inteligencí či jinými schopnostmi. Lidé trpící ADHD si v životě užijí dost patálií a většinou se to negativně odrazí i na jejich sebevědomí, není proto vhodné jim poruchu necitlivě předhazovat, nebo na ni zbytečně upozorňovat. Každý má své „mouchy" a každý má i nějaké přednosti.
S pozdravem Mgr. Ondřej Novák
