Dobrý den,
mým problémem je, že nemám žádné sebevědomí, nedokážu si najít přátele, nemám si s lidmi co říct, a i když jednu nebo dvě kamarádky mám, stejně se jim nedokážu se vším svěřit, protože nikomu doopravdy nevěřím.
Tyhle problémy už trvají několik let, a připadá mi, že čím jsem starší, tím je to horší. Poslední dobou mi také vadí, že většina mých vrstevnic řeší, kde s kterým klukem byla a podobně, ale já se s nikým nedokážu seznámit, a i když je pár kluků, co se mi líbí už delší dobu, nikdy jsem neudělala nic jiného, než je maximálně pozdravila. Největším mým problémem ale asi bude, že už několik let žiju v představách toho, jaký by život mohl být.
Každou chvilku, když jsem byla sama, jsem přemýšlela, co by se mohlo stát. V hlavě jsem měla představy dokonalého života. Jenže teď jsem se poohlídla zpět a zjistila, že nic z toho se nestalo, že to všechno jsem si já vymyslela a že vlastně můj život byl do teď jen nuda. Občas to byly až nereálné představy, ale mě to nahrazovalo to, co jsem ve skutečnosti nezažila. Je to jako zlozvyk, vždy když se nudím, zahledím se někam do dálky a je to zpět, je to jak sny, které si ale sami řídíte. Jenže teď si pokaždé uvědomím, co vlastně dělám a pak příjde ten pocit prázdna a zjistím, že to není skutečné a že to vlastně nejsem ani já.
Když to píšu, zní to strašně bláznivě a jen těžko se to dá popsat a vlastně nikdy jsem o tom nikomu neřekla, ale asi bych chtěla znát názor odborníka.
Děkuji,
Vanda
Vanda
Názor odborníka
Dobrý den, Vando,
z vašeho dotazu cítím, že jste nespokojená a smutná. Velmi srozumitelně a s určitým náhledem popisujete, co vás trápí. Zaznívá v něm osamělost, hledání vztahu s vrstevníky i místa v kolektivu, obtíže a obavy se seznamováním s kluky, nedůvěra k okolí a pocit neporozumění.
Chápu, Vando, že zažívat tyto pocity, je náročné a může být i bolestné tak, že je často snadnější utíkat do svého vysněného světa. Představovat si ideální svět, ve kterém jsme pány, vše probíhá podle nás, vše máme pod kontrolou, je příjemným relaxem od reality. Kromě chvilkového odpočinku a radosti z fantazie, však s sebou i nevyhnutelně nese určité zklamání při střetu s realitou, o kterém píšete.
Na snění není nic špatného a pomáhá občas v každodenních starostech každému z nás. Fiktivní život by však neměl převážit nad tím opravdovým, naopak je třeba přijmout sebe takovou, jaká jsem a i život okolo mě. Energii a sílu místo do snění věnovat do svého reálného života. Do toho, abych žila co nejvíce podle svých představ, změnila a ovlivnila ty věci, které změnit a ovlivnit mohu.
Zkuste si sepsat cíle a sny, které v životě máte. Co z toho máte ve svých rukou vy sama? Někdy máme pocit, že jsme tak trochu obětí situací, okolností, druhých, osudu, apod., ale čím více to prozkoumáme, tím častěji objevíme ty věci, které máme sami ve svých rukách. Popřemýšlejte, zda pro váš spokojený život, pro své sny a cíle děláte maximum. Co ještě více byste pro to mohla dělat? Pokud budete mít chuť, stanovte si cíle, ty pak rozplánujte na drobnější úkoly, které se vám snáz budou plnit. Nepíšete nic o svých zálibách a koníčcích. Co vás baví, čemu se věnujete a jak by se to dalo rozvíjet? Kde potkat lidi s podobnými zájmy, které máte vy? Co třeba nějaký kroužek, kurz, srazy, apod.? Společné téma by vám mohlo pomoci usnadnit komunikaci a vy byste získala přirozený okruh známých. Mohlo by vám to přinést nějaké fajn zážitky, o kterých byste mohla vyprávět i spolužákům a dalším vrstevníkům. Popřemýšlejte, co by vás bavilo, můžete toho vyzkoušet klidně i více, možností je mnoho, sama uvidíte, co vás chytne. Pěkných zálib není nikdy dost.
To, co prožíváte je během dospívání časté. Není to snadné období, mnoho lidí si prošlo nebo právě teď prochází podobnými pocity, které zažíváte i vy. Nejste v tom sama, ale chápu, že může být obtížné sdílet to s druhými. Pokud se vám podaří nalézt odvahu, rozhlídněte se a zkuste oslovit někoho, kdo vypadá také osaměle.
Jako hlavní důvod svého trápení uvádíte nedostatek sebevědomí. Jak tedy můžete sama pracovat na jeho zvyšování? Zamyslete se nad tím, proč se mít ráda, v čem jste dobrá, co na sobě obdivovat, za co se pochválit. Klidně si to i sepište a každý den se oceňujte a chvalte i za zdánlivé maličkosti. Ustlala jste, na někoho se ráno cestou do školy usmála, pochvalte se za to. Každý den se na sebe usmějte a řekněte si: „Mám tě ráda.“ Když se tak budete chovat, budete si tím tu lásku projevovat, a podle toho vystupovat a působit i na lidi okolo. Zdravá sebedůvěra a sebejistota vám bude slušet, pomůže při komunikaci s druhými i při seznamování.
V dotazu píšete, že nemáte k nikomu dostatečnou důvěru, abyste se mohla plně svěřit. Rozumím, že mluvit o tak osobních a citlivých věcech může být těžké. Přesto, není ve vašem okolí někdo vám blízký, s kým byste si mohla zkusit promluvit? Například někdo z rodiny, máma, sestra, babička, nebo kamarádka? Věřím, že stojí za to to zkusit. Někdy jsou tím, co nám brání naše vlastní obavy. Když se nám je povede překonat, můžeme být třeba i mile překvapení. Přála bych vám, abyste na to nemusela být sama a měla někoho, komu se můžete svěřit.
Přeji vám hodně pohody, dobrého přátelství a sebedůvěry.
Držím palce!
Mgr. Martina Frintová
