Už si ani nevzpomínám, jak to začalo, ale vím, že jsem v tu chvíli měla hrozný vztek na někoho, kdo mi ublížil. Vzala jsem žiletku a udělala si několik řezných ran na noze. Myslela jsem si, že ty články o sebepoškozování a závislosti, které se vyskytují na internetu, nejsou pravdivé a řekla jsem si, že teď mi to pomohlo, ale že už to nikdy neudělám.
Uběhlo pár týdnů a já to udělala zase. A pak zase. Byla jsem v depresi a nevěděla jsem, co dělat. Ve škole se nemám s kým bavit, spolužáci mě pomlouvají, nadávají mi, rodiče na mě kašlou, nemají na mě čas, nezajímají se o mě. Jsou alkoholici. Chci se sebepoškozováním přestat, ale nevím jak. Krev řeší mé problémy, uleví se mi. Nemám se komu svěřit, nemám kamarády. Jak mám přestat? Pomozte mi prosím.
Děkuji za odpověď.
Tereza
Názor odborníka
Ahoj Terezo,
na začátku bych ráda ocenila tvojí odvahu napsat nám o svém trápení.
Píšeš o vzteku, který jsi cítila k někomu, kdo ti ublížil. Pomohlo ti pak, že jsi ublížila sama sobě. Za nějakou dobu se to začalo stávat čím dál častěji. Říkáš, že krev teď řeší tvé problémy. Když si ublížíš, uleví se ti. Zároveň popisuješ, že jsi vlastně na všechno sama. To musí být moc těžké. Není vůbec nikdo, s kým by sis teď rozuměla, na koho by se dalo spolehnout? Moc ráda bych ti pomohla najít způsob, jak v tom nebýt osamocená. Věřím, že právě možnost někomu se svěřit je velkým lékem na takové trápení, které máš. Ať už se jedná o kamaráda, někoho z rodiny, nebo třeba psychologa.
I proto je moc fajn, že jsi sebrala odvahu a napsala nám. Myslím, že je to skvělý první krok. Napadá mě poradit ti někoho konkrétního, s kým by se dalo popovídat a společně najít způsoby boje s tím, s čím se teď musíš prát tolik sama. Jelikož ale nevím, odkud jsi a co přesně by pro tebe mohlo být příjemné, ráda bych ti doporučila Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz). Mají velké zkušenosti a budou ti umět dobře poradit, na koho je možné se obrátit v blízkosti tvého bydliště. Jejich služby jsou bezplatné a anonymní.
Věřím, že najdeš někoho, s kým bude možné cítit se bezpečně a příjemně a společně se vypořádáte s tím, co tě teď tíží. Spojuje nás jen pár písmen, ale už tvoje odhodlání hledat vlastní cestu z těžkých situací ve mně vyvolává pocit, že se „jen tak nedáš“. Přeji ti hodně štěstí. Pokud bys měla chuť ještě někdy napsat, moc ráda se dozvím, jak se ti da
ří. Bára
