Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Nejsem schopná důvěřovat příteli: Věříte sama sobě?

6. 12. 2011

Dobrý den,

můj problém pramení ze vztahů mé matky s muži. Nikdy jsem nepoznala svého otce a během mého dětství a dospívání má matka vystřídala asi desítku partnerů. Několik z nich jsem dokonce oslovovala „tati“, protože jsem věřila, že s námi opravdu vydrží a mohu je považovat za náhradu svého otce. Vzhledem k tomu, že matce bylo šestnáct let, když jsem se narodila, měly jsme spolu celkem úzký vztah, svěřovaly jsme se jedna druhé, ale přibližně od mých patnácti let mě začala do problematiky svých vztahů zahrnovat až příliš.

Nyní mám svého přítele, kterému nejsem schopná důvěřovat. Nevím, co dělat, abych získala dostatečnou důvěru. Štve to jak jeho, tak i mě a opravdu se snažím nebýt podezřívavá a žárlivá. Naopak bych si přála mu věřit, ale čím víc se snažím, tím víc chyb v našem vztahu dělám. Vím, že je skvělý partner, který mi nezahýbá. Ten problém je ve mně a já nevím, jak ho odstranit.

Děkuji za pomoc.

anonym

Názor odborníka


Dobrý den,

děkuji vám za důvěru, s níž se na nás obracíte se svým dotazem. Píšete, že se vaše trápení týká vztahu se současným přítelem, kterému byste chtěla věřit, ale nedaří se vám to, jste podezřívavá a žárlivá. Domníváte se, že vaše trápení pramení ze vztahu vaší matky s muži.

Tady začíná moje první úvaha: snažím se představit si, jaká byste teď asi ve vztazích mohla být, kdyby vaše dětství bylo jiné. Jak by to vypadalo, kdybyste svému příteli dokázala důvěřovat? A na základě čeho byste mu důvěřovala? Možná by bylo užitečné, kdybyste si zkusila všímat všech těch věcí, které vám říkají, že je to skvělý partner, kterému je možné důvěřovat – kdybyste se zkusila na ně zaměřit, třeba si je každý večer zapsat. Možná by pak vaše důvěra vůči němu mohla postupně růst.

Když se lidé něčím trápí, když je něco ovládá (ve vašem případě žárlivost a podezíravost), často se hodně zaměřují právě na ty chvíle, kdy jsou pod vlivem svého problému, kdy se jim nedaří proti němu bojovat. Myslím, že je to přirozené. A také si myslím, že je užitečné, i když ne vždy úplně lehké, zkusit se dívat i na ty případy, kdy se jim proti problému (žárlivosti, podezíravosti) daří bojovat, kdy nepodlehnou jeho svodům a nechovají se tak, jak jim problém našeptává. Zkuste to i vy. Píšete, že se opravdu snažíte příteli věřit – kdy se vám to daří? Jak to poznáte vy, jak váš přítel? Možná byste ho mohla požádat, aby si zkusil těch okamžiků všímat, a dával vám zpětnou vazbu, třeba v podobě „Když jsi udělala to a to, cítil jsem, že mi věříš…“

Moje úvahy se vydávají ještě jedním směrem – často to bývá tak, že lidé, pro které je těžké svému partnerovi důvěřovat, mívají potíže i s tím, aby věřili sami sobě. Nevím, jesti byste řekla, že je to i váš případ, možná to u vás může být úplně jinak. Ale třeba by přeci jen mohlo pomoci, kdybyste se zkusila zaměřit více i sama na sebe – v čem si sama sebe ceníte, v čem jste dobrá, v čem je vaše hodnota? Proč myslíte, že s vámi váš přítel je – jaké jsou vaše kvality?

A také – jaké by to bylo, kdybyste se rozešli, kdybyste byla nějaký čas sama (kdyby se vlastně stalo to, čeho se možná bojíte, kvůli čemu možná nedůvěřujete, žárlíte)? O co byste se mohla opřít u sebe a ve svém okolí, co byste dělala? Rozhodně si nemyslím, že by se něco takového muselo stát, říkám si ale, že je dobré vědět (věřit si), že i kdybych zůstala sama, budu se umět o sebe postarat, budu mít kolem sebe blízké lidi, budu mít své koníčky. Zůstanu sama sebou.

Držím vám palce, ať se vám podaří s vaším trápením pohnout a postupně si budujete více důvěry – jak ve svého přítele, tak i sama v sebe. A pokud by se vám moc nedařilo, určitě se nestyďte vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta. Žárlivost a nedůvěra ve vztahu umí pěkně potrápit, ale určitě se dá proti ní bojovat a já věřím, že i vyhrát!

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.