Máme dvě dcery, osmiletou a pětiletou, a přemýšlím docela často, do jaké míry je jejich rivalita běžná a do jaké jsme už za hranicí. Starší té mladší pořád říká, jak ji nemá ráda, je to hodně silné. Mladší občas usíná s pláčem, že ji ségra nemá ráda a že ji to mrzí. Nikdy ji nepohladila, nedala jí pusu. Nechce se s ní fotit.
Když jde do tuhého a my jako rodiče tam nejsme, chrání ji a pomáhá jí. Umí si spolu moc hezky hrát, třeba dvě hodinky o nich nevím a pak výbuch mamiiii, ona miiii. Teď se s mužem přeme o kroužek. Starší chodí na koně, kde je moc prima parta (kytary, povinnosti, hodnoty, vztahy… první osamostatňování, noc u koní, tábor) a já bych byla moc ráda, aby tam chodily spolu.
Nechci té starší dávat povinnost se o ni tam starat, klidně ať se nepotkávají, ale ať jsou někde společně bez nás. Muž to vidí naopak, že ta mladší jí vzala vše, tak ať jí aspoň ty koně necháme. Klidně bych šla i za odborníkem, pokud máte tip.
Ola, 39 let
Názor odborníka
Milá Olo,
děkuji vám za důvěru. Chápu, že vás mrzí, jak se starší dcera chová k mladší, a že byste oběma ráda pomohla. Zda je rivalita mezi vašimi dcerami normální, není dost dobře možné říci. Záleží na mnoha detailech a okolnostech a také na tom, jak širokou si zvolíme normu. Pojďme se nicméně podívat, co se dá dělat pro to, aby se vztah dcer zlepšil.
- Spíše než od negativních aspektů jejich vztahu bych to vzala z druhého konce: podporovala bych to, co je mezi nimi hezké, co funguje.
- Promluvila bych se starší dcerou o tom, co cítí a co říká. Ujistila bych ji při tom, že do toho, co cítí, jí nikdo nemůže mluvit, a že opravdu nemá povinnost mít svou sestru ráda. Možná to zní na první poslech paradoxně, nicméně platí, že city se ani při nejlepší vůli nedají vynutit. Nevynutí si je na sobě ani člověk sám a urputná snaha mívá spíše opačný výsledek. Co ovšem pod vlivem rozhodnutí a vůle je, je chování. Tedy ani to, že starší dcera svou sestru třeba skutečně nemá ráda, neznamená, že jí to musí říkat. Naopak: říkat by jí to neměla, stejně jako by jí neměla ani jinak ubližovat. To samozřejmě platí i obráceně, směrem od mladší ke starší.
- Nejspíš by stálo za to i prozkoumat se starší dcerou její city blíže. Co to znamená, že nemá sestru ráda? Není to spíše tak, že ji mladší něčím štve? Čím? Co by se dalo dělat pro to, aby ji tak neštvala? Pro hovor o těchto záležitostech zvolte vhodný čas a prostor – jde o to, abyste byly samy, nikým nerušeny, aby bylo dost času a žádný stres.
- Pokud si vám rodičům dcera na sestru stěžuje, vyslechněte ji, aniž byste jí hned radili, něco vysvětlovali či mladší sestru omlouvali. Ne že byste to nemohli dělat vůbec, ale je třeba nechat dost prostoru pro samotné vyslechnutí, vyjádřit porozumění jejím emocím. Často se stane, že samotným vyslechnutím hněv vyprchá či se alespoň zmírní.
- Podporujte spolupráci a nepodporujte soutěživost dcer.
- Celkově je dobré, když starší dítě má o něco víc práv (a samozřejmě i víc povinností). Může jít o maličkosti, které jsou ovšem v dětských očích velké: jít spát o půlhodinu později, rozhodnout, na které hřiště teď půjdeme, dělat o něco zodpovědnější a třeba i mírně nebezpečnější (dobrodružnější) práci atd.
- Též se osvědčuje, když čas trávený jednotlivými členy pospolu tvoří pestrou mozaiku. Tedy když rodina tráví dost času společně, ale nechybí čas, kdy jsou rodiče jenom spolu a sourozenci spolu, a také když má nějaký čas každý rodič s každým dítětem jen ve dvou. Nemusí jít přitom o nic velkého ani primárně zábavného. Často má dobrý efekt i to, když vás dítě může samo doprovodit třeba na poštu nebo do obchodu.
Ohledně kroužku s koňmi si umím představit, že by to mohlo fungovat, a dokonce podpořit jejich vztah. Píšete: „Když jde do tuhého a my jako rodiče tam nejsme, chrání ji a pomáhá jí.“ To by mohlo naznačovat, že negativní city k sestře cítí starší dcera zejména ve vaší přítomnosti. Často to tak bývá: však jde zejména o pozornost a péči rodičů, o niž se sourozenci dělí.
Nicméně i to, co říká váš muž, je pravda, a byla bych tedy opatrná. Bývá dobré, když má každé dítě něco svého.
Nejspíš nemusíte rozhodnout hned – když nezačne mladší s koňmi v pěti letech, o nic zásadního nepřijde. A kdybyste pak stále váhali, můžete se starší i napřímo zeptat, případně jí nabídnout nějakou jinou aktivitu, která bude jen a jen její.
Pokud zajdete za odborníkem, jistě se v hovoru objeví řada upřesňujících detailů a vám bude lépe krystalizovat vhodné chování k dcerám a možnosti, jak podpořit jejich vztah. Myslím, že toto by s vámi měl být schopen účinně probrat jakýkoli poradenský psycholog, o něco lépe dětský psycholog, ale není to nutné. Takže se spíše rozhlédněte, ke komu to máte blízko.
S přáním pohody Pavla Koucká
