Dobrý den,
je mi 26 let. Už přes půl roku se snažím dopsat svoji diplomovou práci. Zkoušela jsem už všechno možné, ale vždycky to funguje jenom chvíli. Poté opět spadnu do prokrastinace.
Kdykoliv si naplánuji, že mám na diplomce pracovat, začnu pociťovat silnou úzkost. V hlavě mám jen myšlenky, že to nezvládnu, nestihnu, že neumím psát, že chci, aby práce byla dobrá, ale nemám na to schopnosti, že jsem úplně neschopná, nezodpovědná a podobně. Myslím, že to mám spojené se špatnou zkušeností z bakalářské práce, kterou jsem odevzdala, ale vedoucí mi pak napsala posudek, že ji nedoporučuje k obhajobě. Práci jsem pak musela předělávat.
Zkoušela jsem se všemožně motivovat, plánovat, scházet se se spolužáky a psát „dohromady“, ale kdykoliv se do toho mám zase pustit sama, úzkost je tak silná, že se psaní raději vyhnu, protože se mi pak hrozně uleví.
Bojím se, že teď už to zase nestihnu včas dokončit a tento semestr dodělat, a už podruhé si tak budu konec studia prodlužovat. Každý den po probuzení se dívám do kalendáře a děsím se toho, jak se termín odevzdání blíží. Jsem na sebe naštvaná, že si prostě nesednu a tu práci nedodělám. Proč si sama kolem toho musím dělat takové nepříjemnosti?
Pořád na to musím myslet. I když dělám něco jiného, pořád mám v hlavě, že bych místo toho měla psát tu diplomku.
Kromě školy chodím do práce na poloviční úvazek, s přítelem děláme rekonstrukci bytu a chodím cvičit. Využiju každou příležitost, abych práci na diplomce mohla zase odložit.
Aneta
Názor odborníka
Dobrý den, Aneto,
děkuji za důvěru, s níž se obracíte na tuto poradnu. Jak jistě víte, už schopnost vyjít ze své starosti je cestou vpřed a známkou toho, že projekt Diplomka chcete skutečně dofinišovat. A to je třeba ocenit.
Když jsem si pročítala váš dopis, je vidět, že máte jistě zajímavý a naplněný život (partnerský život, práce, rekonstrukce bytu, sportovní aktivity), ale k plnému prožití těchto činností prozatím schází jen jedno, přejít jednu ne zanedbatelně vysokou horu, vymyslet, napsat a úspěšně odprezentovat (obhájit) diplomku, a pak ji třeba někde nabídnout nebo publikovat.
Z vašeho dopisu vnímám, co všechno se pokoušíte udělat proto, abyste se k cíli napsat a obhájit diplomovou práci postupně dostala. Tak se mi zdá, že existuje ještě jedna varianta. Je to cesta konzultací s vedoucím práce, což si myslím, že je jednou z docela jistých a spolehlivých cest, jak práci napsat a úspěšně obhájit. Nevylučuji, že jste konzultovala, z vašeho dopisu to však nebylo zcela zřejmé.
Zmínila jste se, že vám vedoucí bakalářské práce nedoporučila práci k obhajobám, což vás jistě muselo hodně mrzet. Dokážete se zamyslet nad tím, jaké „chyby“ jste možná tehdy udělala (třeba v komunikaci s vedoucí práce)? Protože právě těmto chybičkám se můžete právě nyní vyhnout.
Co se týče otázky jak práci napsat, mnoho lidem, kteří již mají i „opravdový“ život, než pouhý život studií a příprav na vstup do opravdového života, může pomoci, když si vyhradí třeba dvě hodiny denně pro psaní práce. Tyto dvě hodiny jsou pak pevně dané. Doporučují se různé techniky time managementu, např. Pomodoro, ale je třeba vnímat a vyzkoušet, co na člověka funguje. Podle povahy každého je možné mít stanovené hodiny v určitou dobu nebo si práci na den vyhradit pouze obecně. Také platí, že čím lépe si dokážeme organizovat svůj čas, tím jsme efektivnější.
Také se můžete sama se sebou dohodnout, že napíšete dvě strany, a když to jde některý den lépe, můžete stran napsat víc. Ale každý den byste měla napsat alespoň pár řádků. Někdo se motivuje odměňováním za každý pokrok. Ostatně na téma time managementu existuje nemálo knižních i internetových pomocníků. Nebo můžete využít inspirativních přednášek na portálu TED.
Určitě stojí také za to každý drobný úspěch, otázku nebo pochybnost konzultovat s vedoucí práce, popřípadě napsat i jiným lidem z oboru, kteří se tématem zabývají, o názor či o konzultaci, vyhledat si jejich články… Také můžete požádat přítele nebo kamarády, aby se vás třeba dvakrát nebo třikrát týdně ptali, jak jste pokročila, co máte napsaného nebo si vzájemně s někým, kdo také píše diplomku, svoje napsané části posílat a sdílet radosti a strasti tvoření.
Je dobré si také položit otázku, k čemu vám diplomka bude, jestli ji také po obhajobě využijete, jaký je váš motiv pro psaní. Ten si vyjasnit a kultivovat. Chci se dozvědět něco hlubšího o tématu, které mě zajímá? Co se diplomkou může změnit? Nemůžu na základě jejího napsání něčeho dosáhnout nebo získat zajímavou práci? Nemá už nyní o diplomku někdo z praxe zájem?
Z vašeho dopisu nabývám dojem, že jste aktivní mladá žena, která takovou práci jistě dokáže napsat, jen v tuto chvíli nejsou podpořeny a vyzdviženy některé vnitřní motivy k jejímu napsání.
Využívejte celý web.
Předplatné
Pokud by vám nepomohla žádná z těchto uvedených myšlenek, určitě se nebojte vyhledat nějakého psychologa nebo psychoterapeuta, se kterými můžete jak průběh psaní diplomky, tak svoje vnitřní motivy i zábrany konzultovat.
A k tomu, abyste tuto vnitřní energii dokázala najít a obnovit, přeji hodně sil a radosti v tvoření.
Stanislava Ševčíková
Pomohl vám článek?
