Dobrý den,
manželé jsme 8 let, máme 2 malé děti (1+4 roky). Před 2 roky přišel muž, že je ve vztahu nešťastný, byla tam i další známost. Celkově byl bez koníčků, spíše unavený, otrávený, bez zájmu trávit s rodinou čas, já že se věnuji hlavně dětem, nedbám o sebe…
Hodně jsme o tom mluvili, vnímala jsem ho a jeho pocity. Rozhodl se s námi zůstat a rodinný život běžel dál. Pro mě spokojeně, i když mi chyběla jeho pozornost, společný čas, ale „omlouvala“ jsem ho z respektu pro jeho vytížení a práci. Od mých rodičů si nesu, že nechci být „diktátor“ jako moje máma, ale mít vztah na respektu, vlastním rozhodování, bez konfliktů.
Asi jsem zde však ztratila svoje hranice. Od podzimu se mi začal stranit, být uzavřený a v lednu se rozhodl nás opustit, že neví kudy kam, že se minule vrátil hlavně kvůli dětem a že asi i myslel na minulou známost. Snažila jsem se ho přimět k řešení společného problému, přimět ho k vyjádření svých pocitů, ale odešel. Po týdnu si uvědomil, že to není cesta ke štěstí a chybí mu domov.
Muž vlastní bar (přes 10 let), pracuje hodně v noci, dlouho spí, je to sova, spát jde třeba ve 3 ráno, i když není v práci, a z podzimu je jako v depresích, unavený, podrážděný. Pomoc odborníka odmítá.
Moc bych si přála, aby byl s námi šťastný, chci ho podporovat a dávat mu co je pro něj důležité, změnit své chování… ale jak ho přimět ke změnám v životním postavení, uvědomění si hodnot, jak spolu vycházet, pokud je citově prázdný, a zbavit se vnitřních pochybností, než zase přijde říjen?
SKaFe
Názor odborníka
Dobrý den,
vy jste si v podstatě odpověděla v dotazu – ztratila jsem svoje hranice, možná jste je ještě plně nenašla, stejně tak samu sebe v rámci vztahu.
To, co píšete, na mě působí tak, že zatím je on tím, kdo se rozhoduje, jak to ve vztahu bude – najde si milenku, rozhodne se zůstat, odejde, vrátí se… kde jste vy?
On bude chtít zůstat, pokud bude mít vedle sebe někoho, kdo je pro něj zajímavý – vyčetl vám, že se o sebe nestaráte, že se věnujete jen dětem – změnilo se to? Změnilo se to tím směrem, který on chtěl? Pokud ne, jeho motivace zůstat bude i nadále sentiment z minulosti a vaše děti, což nikdy není úplně vhodné a samozřejmě je i mnohem větší riziko „odcházení“.
Součástí toho, jak jsme pro druhé zajímaví, je i to, jaké máme své hranice a osobnost. Co pro změnu chcete vy po něm? Jaký vztah by vás naplňoval? Ví to? Chcete to po něm? Pokud má plnou svobodu v tom, jak si žije a co dělá, vám to nevyhovuje, ale nic s tím neděláte, začne vás mít jako domácí inventář a těžko se potom vášnivost a zájem obnovuje.
Také se domnívám, že by bylo určitě prospěšné, pokud se vám nepodaří udělat nějakou dlouhodoběji fungující a naplňující dohodu, vyhledat odbornou pomoc, protože čím déle bude situace neuspokojující a čím více neúspěšných pokusů o změnu budete mít za sebou, tím méně budete v tyto možnosti věřit. Pokud sám přijít nechce a nechcete si to klást jako podmínku setrvání ve vztahu, můžete se nejprve poradit vy sama, jak mu to podat, aby přišel. Pokud daný jedinec jen trochu chce ve vztahu setrvat, není to problém.
Ať se vám podaří vztah vzkřísit, hezké dny.
Lukáš Dastlík
