Chtěla bych poprosit o radu a názor na tuto situaci. V poslední době, asi tři měsíce, pozoruji změnu chování u manžela. Vše asi trochu souvisí i s tím, že v červenci se nám narodilo třetí dítě a máme nové štěně, takže doma není oáza klidu (dětem je 6 let, 4 roky, 4 měsíce). Proti ani jednomu manžel neprotestoval. Vůbec ho ale teď nepoznávám, jako by to nebyl on, ztratil zájem o všechno, o mě, děti, rodinu, vše se točí kolem práce.
Vše se vyhrotilo, když tu byla návštěva (rodina) a ještě v půl dvanácté v noci nebyl doma (nebylo to poprvé). Po mém zavolání tvrdil, že v práci usnul. Pak jsme si povídali o workoholismu, tvrdil, že musí zaplatit všechny přístroje (je lékař) a také tělocvičnu, kterou nově koupil. Pracoval vždycky hodně a věci kolem domu a zahrady ho moc nebavily, i když děti a mě miluje a snaží se vždy nad tím, co říkám, přemýšlet.
Je hodně kreativní a citlivý a duchovně založený, velkým vzorem je mu mistr bojového umění, kterému se věnuje, a ten teď vážně onemocněl. Vždycky jsem ho musela brzdit v práci, chtěl by jet na všechny vzdělávací kurzy a koupit všechny moderní přístroje na trhu.
Neumí si říct dost a zastavit se. Za tři měsíce zestárl o deset let, nemá jiskru v očích a při povídání říká věci, ze kterých se mi dělá zle. Vypráví mi o tom, jak obyčejné lidi možná uspokojuje ráno vstát, jít do práce, starat se o děti a dům a zahradu a zase znovu. On má ale prý vyšší cíle, vize, kterými bude stmelovat lidi, ne tak přízemní jako ostatní.
A na druhou stranu mám pocit, že mi to všechno závidí a nenávidí mě za to, že právě tyto drobné radosti a péče o děti, zvířata a zahradu mě uspokojují a naplňují. Má milenku, vyhořel, obojí? Jak pomoci, když k psychologovi odmítá jít? Moc děkuji za vše.
Marta, 36 let
Názor odborníka
Milá Marto,
nemáte to lehké. Váš dotaz přišel už v předvánočním období, které je samo o sobě vypjaté. Vážně se omlouvám, že odpovídám tak pozdě. Často jsem na vás myslela a říkám si, jaké byly u vás doma asi Vánoce a jestli měl váš muž volno, nebo pracoval a jestli případně odpočinek přinesl nějaké změny nebo vyjasnění situace. A určitě bych se zajímala, jestli se objevil nějaký pozitivní signál v sexuálním životě.
Naprosto chápu vaši nejistotu, jestli milenka nebo vyhoření. Nicméně bych se přiklonila k názoru, že pravidelnou milenku spíš nemá, i když se můžu plést. Ukáznění a inteligentní lidé s milenkou se chovají spíš nenápadně a v odpovědích mlží, než aby vyprávěli o vyšších idejích. A zkušená manželka na mateřské dovolené po milence NIKDY nepátrá!
Podle toho, jak popisujete manželovo chování, to vypadá nejspíš na finanční stres. Netuším, jaký podíl může mít vážné onemocnění duchovního mistra, na kterého může být váš manžel fixovaný – třeba spolu ty vyšší ideje do té doby probírali. Vyrozuměla jsem, že manžel podniká, má tělocvičnu, přístroje, jestli do toho dělá ještě klinickou lékařinu, nedej bože s nočními službami, byl by div, že je ještě v pořádku.
Na druhou stranu hledání smyslu života a hovory o vyšších idejích mohou být jak důsledkem skutečného duchovního hledání smyslu, tak už trochu úkrokem stranou od normy. Nechala bych si na vašem místě ty ideje a vyšší cíle pořádně a do podrobností vysvětlit, a pokud by se vám něco nezdálo, psychospirituální krizí a hledáním duchovna se zabývají kolegové ze sdružení Diabasis, tam by si třeba manžel popovídal.
Před několika lety jsme v ordinaci měli podobný případ: přišla paní s klinicky rozvinutou depresí, protože manžel s ní přestal mluvit a nebyl doma. Ve svých úvahách už se viděla opuštěná, a když si nakonec promluvili, šlo o pracovní téma spojené s reorganizací v práci a ponížením funkce, o kterém jí nechtěl říct.
Pokud se skutečně jedná o závislost na práci, workoholismus, je typické, že váš manžel k psychologovi nechce jít. Můžete mu ale říci o svých pocitech, neobviňujícím způsobem. Tak, jak píšete, se mi ale zdá, že už jste to zkoušela – říci mu, jak na vás působí jeho mlčení a jeho nepřítomnost, vyptat se, co se děje atd. Třeba nechce jít na individuální vyšetření (většina lékařů by si radši ukousla nohu, než aby šli na vyšetření), ale můžete při pokračující nekomunikaci trvat na párové terapii.
- Někdy pomůže, když si s ním kvůli rodině promluví někdo z rodiny – jeho maminka, váš bratr, otec, švagr… pokud máte někoho, s kým váš muž dobře vychází a kdo taky vychází dobře s vámi. Copak nevnímá, že vám chybí?
- Pomoci může také situace, když například dostanete angínu nebo migrénu a musíte ležet, jemu necháte děti na starost a nebude moci do práce a budete jej potřebovat doma. A pak si promluvte.
- Jindy zase pomůže, když začnete i s dětmi odjíždět na víkendy s programem a přáteli a bude mu líto, že rodinný život běží bez něj. Na to ale máte příliš malého kojence a taky při podezření na milenku bych tuto strategii nedoporučovala.
Doufám, že máte dostatek sociální podpory pro sebe samotnou, přátele, rodinu, případně chůvu. Určitě doporučuji udělat si někdy volno jen sama pro sebe, alespoň na pár hodin, nebo zkuste pozvat manžela na rande a uvidíte, co se stane.
Držím vám palce.
Alena Večeřová Procházková
