S přítelem jsme spolu čtyři a půl roku, z toho tři a půl roku žijeme ve společné domácnosti. Náš vztah od začátku provází komunikační problémy a hádky, které se po letech nemění a probíhají pořád dle stejného scénáře.
Na počátku vztahu docházelo k tomu, že jsem se hned kvůli něčemu naštvala, byla rozmrzelá. Nejčastěji proto, že jsem něco požadovala nebo očekávala, ale ono to nedopadlo. Následovala tichá domácnost klidně i dva tři dny. Na snahu přítele zjistit, v čem je problém, a situaci si vyříkat, jsem reagovala mlčením, přehlížením a tichem. Případně naštvaným odsekáváním to je jedno, nech mě být a tak dále.
Po letech jsem pochopila, že tudy cesta nevede. V první chvíli se sice stále naštvu, snažím se ale po chvíli sdělit problém, vysvětlit, co se stalo. Dopracovali jsme se k tomu, že další den se vždy snažíme hádku v klidu rozebrat, promluvit si a vyříkat si to. Bohužel jsme se dostali do slepého bodu.
Přítel vždy situaci vidí tak, že nedokážu sdělit svoje potřeby zcela otevřeně, a proto věci nedopadnou tak, jak jsem chtěla. Což má zčásti pravdu a snažím se na tom pracovat, jen nevím, jak na to. Když už ale k situaci dojde a já jsem naštvaná, mnohdy potřebuji jen empatii: Mrzí mě, že to nedopadlo, tak to napravíme příště, nebo vynahradím ti to příště, objetí… Já bych mu dala za pravdu, že jsem nedokázala sdělit jasně svoji představu, potřebu, společně bychom se usmířili a bylo by.
Snažím se mu vysvětlit tuhle moji potřebu, která by mnohdy zmírnila moje emoce již v daný den hádky. On ale argumentuje, že lidé nebudou dělat a říkat vždy jen to, co já chci a co si představuji. A dané gesto útěchy a porozumění mi neposkytne, což mě ještě více mrzí. Už jsem unavená z neustálého vysvětlování. Každou hádku si dvě hodiny vysvětlujeme, a když přijde nová, reaguje stejně. Naštve se, že jsem se opět naštvala, řekne, že jsem si měla líp a srozumitelněji říct, co chci, a hotovo.
Mariana, 31 let
Názor odborníka
Hezký den, Mariano,
děkuji za váš upřímný dotaz. Píšete o vašem vývoji ve vztahu s přítelem a také o minulosti, která váš vztah doprovázela. Velmi důležité je uvědomit si, že ve vaší komunikaci se vyskytovaly problémy od začátku skrze vaše očekávání a požadavky, které nebyly vyslyšeny. Ústily v konfliktní situace, které se řešily mlčením a tichem. Menší posun v komunikaci je dle vašich slov zřetelný, ale výraznější změna nepřichází.
Tyto komunikační bariéry či limity jsou ve vztahové rovině velmi časté a nejsou ničím neobvyklým. Pokud se ustálené vzorce potvrzují dlouhým časovým úsekem, je jejich změna často těžká, ačkoli ne nemožná. Je tedy příhodné tyto vzorce změnit co nejdříve.
Představy a očekávání
Pro vás a vašeho přítele je důležité, že se snažíte komunikovat. To, že se ocitáte ve slepém bodu, mnohdy nevadí – je to jen příležitost se na situaci podívat z jiné perspektivy. Pro vás je důležité vrátit se do minulosti, nejlépe na začátek tohoto vztahu, a následně i trochu dál.
Uvědomit si, co přesně jste prožívala před začátkem vztahu s vaším přítelem a v jaké jste byla životní situaci. Toto rozklíčovat je důležité, abyste mohla porozumět, proč se vám děje, že druhý nenaplní vaše očekávání a požadavky. Jinými slovy jde o to lépe pochopit sebe a svoje potřeby. To může vést k pochopení role, kterou jste přidělila vašemu příteli.
Pokud bereme svou polovičku jako někoho, kdo bude plnit naše potřeby a požadavky, je dobré si tyto pohnutky uvědomit. Zda jsou reálně proveditelné a jsou v možnostech toho druhého. Bylo by naivní myslet si, že partner bude mít křišťálovou kouli a bude číst vaše myšlenky a potřeby či touhy. Píšete, že svoje požadavky a potřeby či očekávání komunikujete, ale přítel vám dává zpětnou vazbu, že tato komunikace pro něj není srozumitelná.
Řekni mi, co slyšíš
Zde se dostáváme do velmi důležitého bodu, kterým je ověření. Tedy i empatické ověření, kdy již na začátku vztahu zjistíme, zda jsme s druhým na sebe napojení v tom smyslu, že není třeba větší a hlubší komunikace v očekávání a požadavcích a vše jde takzvaně po másle.
Ovšem ve většině případů to takto nefunguje – zjistíme, že druhý přemýšlí možná trošku odlišně. Zde je velmi důležité svá očekávání a požadavky komunikovat tak, aby to ten druhý pochopil a přijal. Tím si vytváříme prevenci proti následným zklamáním a smutku či zbytečným hádkám.
Nejdůležitější prvek je ověřování v tom, co příteli říkáte. Pokud vznesete své potřeby či očekávání a požadavky, je velmi efektivní si následně ověřit, zda tomu, co říkáte, ten druhý rozumí.
To se nejlépe dělá verbální formou: bez okolků se přítele zeptat, jak vašim vysloveným očekáváním a požadavkům rozumí a zda jsou pro něj splnitelné. Totéž je důležité i ve chvílích, kdy se cítíte smutná či naštvaná – aby toto empatické ověřování přišlo ze strany přítele.
Společná práce
Jinými slovy, je to práce vás obou, a ne jen jednoho z vás. Tak, aby si i přítel mohl ověřit, zda to, co dělá, u vás vyvolává smutek či naštvání. Vaše otevřená komunikace a ověřování budou pro přítele inspirací: může nastat takzvané zrcadlení, kdy druhý pochopí otevřenost a možnost komunikovat, nedostane se mu ticha či mlčení.
Tyto malé krůčky v komunikaci mohou následně postavit velmi dobré základy pro sdělování větších potřeb a posouvat vztah dál a hlouběji.
Pokud by při maximální snaze ani zlepšená komunikace nepřinesla toužebné ovoce, je dobré se podívat na vztah objektivně, protože jak sama píšete, jisté konflikty byly od začátku. Někdy není pro člověka efektivní lpět na něčem, co již není v souladu s jeho životními potřebami nebo představami.
Na závěr vám přeji hodně štěstí ve zlepšování komunikace a objevování porozumění jeden pro druhého. Vztahová komunikace v sobě obsahuje poklady, které jsou často ukryty hluboko. Chtějí čas a trpělivost spojenou s konstantní rutinou v podobě komunikace a empatie, tedy ověřování toho, jak to ten druhý chápe či jak se cítí.
Radek Němec
Pomohl vám článek?
