Mám s přítelem syna (jako otec není uveden v rodném listu), budou mu tři roky. Přítel je náročný, komplikovaný, sám to přizná, je to s ním nahoru a dolů. Několikrát už jsem chtěla odejít, vždy mě přesvědčil, ať to ještě zkusíme, ale po čase jsme sklouzli zpět do stejných kolejí. Přítel nemá nikoho krom mě a syna, všechny ze své rodiny si rozhádal a na mojí rodině taky pořád něco vidí, obzvlášť se nesnese s mým tátou a způsobuje to konflikty, dusno a rozepře.
S lidmi udržuje vztahy jen jako něco za něco, často jen jako prostředek ke svým potřebám. Když se mu něco znelíbí, pálí mosty a ty lidi odstřihne. Odstřihl i svoji rodinu, a svým rodičům zamezil v kontaktu s vnukem (vznikl konflikt, chyba byla na obou stranách, ale výsledek je tento). Když jsem si začala zjišťovat informace o narcismu, tak mi spousta věcí začala dávat smysl, pochopila jsem i staré konflikty.
Dneska ho vidím jinak, spíš jako chudáka než jako autoritu. Vždy se pral za svoji pravdu, měl potřebu se mnou soupeřit, ovládat mě, kontrolovat, uargumentovat… Nevidím v něm ani dobrý vzor pro syna, jelikož je hrozně manipulativní a sám je malé dítě, je nevyzrálý. Měli jsme teď jeden konflikt – dovolila jsem si ho nechat samotného doma o víkendu (bývá doma jen o víkendech).
Zprvu sem si vyslechla samou kritiku, hrál na city, a když viděl, že neustoupím, spíše cítí konec, úplně otočil a bombarduje mě láskou. Chce najednou všechno řešit, ale mně se úplně zprotivil. Delší dobu nám to nefunguje, nemáme si co říct, sex nejde. Chci odejít, ale bojím se reakce a pomsty. Vyjádřil se, že o nás nechce přijít, je schopný teď slíbit cokoliv. Jak rozchod vykomunikovat? A s ohledem na dítě jaký model vztahu aplikovat?
Karol, 31 let
Názor odborníka
Milá Karol,
z vašeho psaní jsem pochopila, že jste rozhodnutá se s přítelem rozejít, ale bojíte se jeho reakce a pomsty. S lidmi, s nimiž jsou problémové vztahy, bývají často problémové i rozchody, někdy ještě víc. To by však neměl být důvod, abyste zůstala. Nemá smysl zůstávat s komplikovaným a manipulativním člověkem, s nímž si nemáte co říct, nefunguje vám to a ani sex nejde, jen ze strachu. Strach je zlý pán.
Jak rozchod provést
Ptáte se, jak příteli komunikovat rozchod. U osobnostně neproblematického partnera bych se s vámi s chutí pustila do úvah o tom, jak mu takovou skutečnost citlivě sdělit a vysvětlit. U vašeho přítele, jak jej líčíte, je ovšem otázka, nakolik může být komunikační a vysvětlující úsilí smysluplné.
Může vás totiž stát spoustu času, energie a nervů a druhý den vám partner stejně bude tvrdit, že to nechápe, určitě se mýlíte. Kdo vám nechce rozumět, neporozumí, ať se snažíte sebevíc. Anebo se aspoň tváří, že nerozumí. Přítel se bude dost možná opět „prát za svou pravdu“ a snažit se vás „ovládat, kontrolovat, uargumentovat“.
Samozřejmě mu řekněte, co se děje, že se s ním rozcházíte a proč, nicméně se nezapleťte do zbytečné vyčerpávající diskuse a vysvětlování. Doporučuji omezit se na krátké informativní sdělení.
Praktická otázka zní, jak plánujete rozchod provést. Máte rozmyšleno, kam se synem půjdete? Nebo se odstěhuje přítel? Pokud byt, v němž přebýváte, patří příteli, je to o dost jiné, než patří‑li vám či je pronajatý. Též je otázka, nakolik jste závislá na jeho financích a jak bude ochotný vám je dávat, když nebudete spolu.
Přítel vás může odstřihnout od svých či společných účtů, citově vás vydírat a dělat různé další nepříjemnosti. Neříkám, že se to bude dít, ale je vhodné zvážit takové varianty a také možnosti, jak se k nim případně postavit. Strach je dobrý sluha.
Promyslete si tedy dopředu, kdy a kam se uchýlíte, kdo vám může pomoci. Přednostně a možná i předem si odneste důležité věci: dokumenty, cennosti, vše, co by vám citelně chybělo.
Kontakt syna s otcem
Píšete, že přítel, když se mu něco znelíbí, pálí mosty a lidi odstřihne. Až pochopí, že vás k sobě už nepřitáhne, učiní tak pravděpodobně i s vámi. Jeho snahu o kontakt se synem si netroufám odhadovat; může o něj ztratit zájem, či se naopak kontaktu urputně domáhat. Otázkou bude, jak to nastavit co nejlépe pro syna. Vyjít můžete z aktuálního stavu: Pečuje o něj přítel? Má ho rád?
Píšete, že nepovažujete přítele za dobrý vzor pro syna. Pro dítě však může být přínosný i kontakt s rodičem, jenž je celkově nevyzrálý či problémový — pokud se ovšem tento kontakt vhodně nastaví. Třeba má váš přítel něco, co by synovi mohl předat. Nějakou dovednost, zálibu, koníček? Občas na terapiích slýchám věty jako:
- Táta se o nás moc nestaral, ale lásku ke sportu, tu mám od něj. Hodně mi to v životě dává.
- Táta to s lidmi neuměl a my děti jsme nebyly výjimkou. Spíš jsme ho obtěžovaly, rušily. Ale uměl to se dřevem, pro to měl cit. Fascinovalo mě to a pořád jsem mu chodil do dílny. Pozoroval jsem ho, hrál si s odřezky a nenechal se odradit jeho morousovstvím. A je ze mě taky truhlář.
- Po rozvodu nás měl táta každý druhý víkend. Jen pro nás dojel a odvezl nás ke svým rodičům, kde si nás nevšímal. Ale babi s dědou se nám věnovali, byli tam i bratranci a sestřenice a celkově to bylo moc fajn.
Poslední příběh mimo jiné otevírá otázku kontaktu syna s přítelovými rodiči. Píšete, že přítel kontaktu zamezil. Možná jej můžete obnovit? Jací jsou jeho rodiče prarodiči? Měli se svým vnukem vztah? Jaké by byly přínosy a jaká rizika obnovení kontaktu s nimi?
Něco za něco
Podobně můžete přemýšlet, i co se týče budoucího kontaktu přítele se synem: Jaké by podle vás bylo optimální nastavení? Jaké finance či pomoc v péči o dítě od něj budete potřebovat, chtít a moci dostávat? Umíte si o to říci?
O nastavení budoucího fungování můžete vyjednávat, klidně i ve stylu něco za něco. Ne že by to bylo ve vztazích ideální, nicméně vašemu příteli je takový způsob uvažování vlastní a s některými lidmi je jediný možný — pokud tedy nechcete dávat „něco za nic“.
Když se dohoda nepodaří
Je možné, že s přítelem jednat nepůjde. Že bude brát rozchod velmi úkorně, urazí se a odstřihne vás stejně, jako to již udělal s jinými lidmi včetně svých nejbližších. Možná se k vám dokonce začne chovat jako nepřítel.
Pokud máte kam jít, z čeho žít a expřítel se nebude domáhat kontaktu se synem, můžete to nechat být. Pokud se však bude chovat jako nepřítel a zároveň se bude domáhat kontaktu, může to být dosti zapeklité. Kontakt s otcem, jenž cítí nenávist k pečující matce, může být pro syna spíše traumatizující než obohacující.
Měla byste vědět, že se přítel může domoci zápisu do rodného listu pomocí žaloby o určení otcovství. Soud v takovém případě nařídí testy DNA. Pokud se jeho otcovství potvrdí, vznikne mu vyživovací povinnost a zároveň se bude moci domáhat kontaktu se synem soudní cestou.
Karol, ve své odpovědi jsem se vás pokusila připravit na možná úskalí rozchodu s osobnostně problematickým partnerem. Na závěr bych vám však ráda dodala naději. Možná to vůbec nebude zlé! Možná to váš partner vezme s nečekanou lehkostí.
I osobnostně problematičtí (ex)partneři nás mohou pozitivně překvapit, mohou na sobě pracovat a měnit se k lepšímu. Krize může být zlomovým bodem, který nakonec vede k přeuspořádání hodnot a osobnostnímu zrání. Též vy v sobě můžete najít sílu a vyrovnanost, o nichž jste neměla tušení. Právě překonáváním těžkostí rosteme.
V krizových situacích se navíc často semkne a je oporou původní rodina, objeví se dobří přátelé. Významnou pomocí pro to, abyste rozchodem prošla co nejhladčeji, může být též doprovod psychoterapeuta.
Držím vám palce a přeji hodně sil,
Pavla Koucká
Pomohl vám článek?
