Dobrý den, po dnešním záchvatu vzteku, ale opravdu záchvatu, jsem se rozhodla, že znovu zkusím řešit svůj život.
Je mi 42 let, na trpké dětství už nechci vzpomínat, to je pryč. Teď je vše na mně, ale přiznám se, že mi dochází dech. Můj vztek je takový, že jsem rozbila celou svou měsíční práci. Věnuji se příležitostně ručním pracím, jsem na to šikovná. A málem to odnesl i mobil. Jak já ho chtěla rozdupat…
Cítím se příšerně zklamaná životem. Nedá se to vůbec ovládat. Přemýšlím, jestli je to vztek, že se nemůžu pohnout z místa, že jsem se neodstěhovala od maminy. Vyčítám si téměř všechna svá životní rozhodnutí. Své úspory jsem vrazila do rekonstrukce bytu, kde žijeme spolu. Nemám teď na to, abych začala někde jinde a sama.
Všem závidím, že byli stateční a dokázali jít vlastní cestou. Nemůžu si doma udělat nic podle sebe. Pořád je někde poblíž, pořád ji musím řešit. Představuje si, jak vše děláme spolu a pořád mě k tomu (možná i nevědomě) směřuje. Navíc to zděšení, když naznačím, že odejdu. Pořád říká, že klidně mám jít, ale to byste museli zažít, ten pocit tlaku, kterému se nedá odolat.
Možná svádím svou nerozhodnost na ni, mám se sbalit a jít… Fakt nevím. Každopádně nevím, jak dál. Každá blbost mě hned rozzuří doběla. Napadají mě myšlenky, že vše vyřeším jednou pro vždy… Cítím, že bych měla znovu chodit k psychologovi, ale byl by to už třetí pokus a oklikou se stejně vrátím k té nudné, nerozhodné, vyděšené a teď ještě agresivní šedé myši…
Linda
Názor odborníka
Dobrý den, Lindo,
píšete o vašich záchvatech vzteku. Vztek a vnitřní zlost bývají reakcí na frustraci, tj. na situace, kdy se nám (ani přes naši snahu) nedaří dosáhnout našeho cíle. Vztek vzniká, pokud se nám nedaří dosáhnout spokojenosti, a tak agresi obracíme vůči okolí nebo sobě samým. Hněv má přitom pozitivní cíl: Vymezit a znovu vybudovat naše hranice, navodit změnu. Zkuste pozorovat, v jakých situacích se u vás vztek vyskytuje, co tyto situace mají společného a co vám se váš vztek vlastně snaží naznačit. Mnohdy se vztekáme zbytečně, protože situace přeceňujeme, vidíme je příliš černě, přikládáme jim obrovský význam, který nemají. Vztek může být i projevem vaší bezmocnosti ve vaší situaci. Tu můžete překonat, pokud začnete něco dělat jinak, než doposud.
Váš vztek sama dáváte do souvislosti s tím, že se vám nedaří se odstěhovat a zároveň odpoutat od vaší mámy a že nežijete váš osobní život. Vnímáte, že ona si vás drží u sebe, přestože vám vědomě říká, že můžete odejít. Jsou to protichůdné informace, které vás nutně musí mást a možná jsou i příčinou vašeho vzteku.
Myslím, že důležité je, abyste si sama vyjasnila, co opravdu chcete vy, bez ohledu na vaši mámu. Pokud s mámou žijete celý život a vaše máma vám celý váš život určuje a řídí, tak je pochopitelné, že máte strach z každé změny. Za daných okolností však tato situace pro vás už není nadále snesitelná. Vždy existuje řešení dané situace, stojí však určitou námahu. I když nemáte dostatek financí na zařízení vlastního bydlení, vždy si můžete nějaký byt pronajmout, a to buď sama, nebo pokud by to bylo pro vás finančně nákladné, tak s více lidmi. Právě finanční stránka bývá častým argumentem lidí, kteří se nedokážou nebo nechtějí od rodičů odstěhovat. Bydlení s rodiči skýtá právě výhodu v tom, že se člověk nemusí o sebe starat zcela sám, nemusí sám za sebe přijmout plnou zodpovědnost, na druhou stranu je neustále závislý na svých rodičích, což v dospělém věku už není zdravé a žádoucí. Vymanit se z pevného sevření rodičů vyžaduje odvahu opustit své zdánlivé „jistoty“ a udělat ten krok do neznáma.
I pokud se odhodláte se od mámy odstěhovat, musíte počítat s tím, že si ona bude přát, abyste se navštěvovaly a dělaly vše spolu jako doposud. Pokud vám toto vadí a způsobuje vám to záchvaty vzteku, nezbývá vám, než se vůči tomu vymezit. Můžete zkusit vaší mámě vysvětlit, že chcete mít čas i sama pro sebe a že nebudete veškeré činnosti dělat s ní. Můžete si najít nějakou aktivitu, koníček, do kterého vám vaše máma nebude moct zasahovat (např. si zajít sama na nějakou sportovní aktivitu – plavání, aerobik…, protože sport vám také může pomoci vybít vztek a cítit se líp).
Píšete, že si vyčítáte všechna vaše životní rozhodnutí. Nemá smysl, abyste se trápila tím, co jste v minulosti udělala nebo měla udělat, to už nezměníte. Můžete se z minulosti poučit, abyste podobné chyby neudělala i v budoucnu. Soustřeďte se na to, jaký život byste nyní chtěla mít a udělejte vše pro to, abyste toho dosáhla.
Myslím, že psychoterapie by vám mohla být nápomocná k vyjasňování a poté uskutečňování vašich rozhodnutí. To přece vůbec nevadí, že by to byl už třetí pokus. Někdy se nepodaří vše hned. Musíte uvěřit, že změna je možná a pokud ji sama chcete a budete mít někoho, kdo vás v tom bude podporovat (což by mohl být právě psychoterapeut), tak jí dosáhnete.
Moc vám budu držet pěsti, abyste našla odvahu uskutečňovat váš osobní život.
S pozdravem,
Michaela Zetíková
