S manželem jsem cca 24 let, od našich 16 let. Po 10 letech manželství máme teď tři malé děti ve věku 5 let, 3 roky a 5 měsíců. Naše manželství bylo bez problémů, již před narozením posledního syna náš vztah však ochladl, sama jsem nechtěla třetí dítě, manžel ano. Já jsem přes týden s dětmi na Moravě, on má práci v Praze cca 2–4 dny v týdnu, tak žijeme už 10 let. Další dítě jsem cítila již jako velkou komplikaci vše zvládat sama, ale manžel si dítě přál a podpořil mne.
Přesto náš vztah ochladl, přestože se k sobě chováme hezky a fungujeme jako rodina dobře, chyběly doteky, objímání, sex. Jako by mezi námi byla bariéra. Před měsícem jsem přišla na manželovu nevěru s kolegyní z práce. Mladší, bezdětnou, bydlící u rodičů. Je do ní prý zamilovaný, ale mě má taky rád a chce se mnou zůstat a vztah ukončit.
Snažíme se k sobě chovat hezky, po odhalení jsme probrali, co a jak dál, chtěl čas na rozmyšlenou – měsíc, aby se s ní rozešel. Já ho miluji a chci vztah udržet. Jsem si vědomá i svých chyb a spíš mě to teď „nakoplo“, ale trápí mě, že ten rozchod odkládá. Myslela jsem, že to udělá třeba hned další týden po odhalení, i ona ví, že o jejich poměru vím. Doma občas vybuchuji, ale on to nechce rozebírat, nic konkrétního neříká.
Ta váhavost mě užírá, ale chci to vydržet ten měsíc a odpustit. Občas se v jejich firmě objevím, ale nevím, kdo ona je, a nechci po tom pátrat, jak vypadá atd., jen se mi honí stále myšlenka v hlavě, že bych té ženě chtěla říci, že „jí děkuji za výpomoc, ale že jí to nemám teď jak oplatit, ale doufám, že to jednou udělá někdo za mě, až také porodí dítě, a třeba hned v šestinedělí, jako se to stalo mně“. Má to význam? A jak má on takový vztah ukončit?
Veronika, 40 let
Názor odborníka
Dobrý den, Veroniko,
děkuji za dotaz. Pokud je manžel citově vázaný ještě k druhé ženě, bude možná chvíli trvat, než ze vztahu odejde. Je možné, že neví, jak ze vztahu odejít, co říct apod. Pokud jste se dohodli na měsíci, zkuste to vydržet, a pokud se i po měsíci nic dít nebude, můžete zakročit a připomenout, na čem jste se dohodli.
Je dobré, že se snažíte zůstat nad věcí a dáváte manželovi prostor se s tím vypořádat, i když to pro vás musí být náročné. Odplaty určitě nedoporučuji, zhoršuje to obecně stav věcí, ani vám to nepomůže – spíše naopak, a mohlo by to ohrozit i váš vztah s manželem.
Mluvte s manželem
Obecně zde asi neexistuje návod, jak se rozejít. Manžel si musí srovnat priority a říci si, co je pro něj v životě opravdu důležité, a podle toho bude ke všemu také přistupovat. Zřejmě si je vědom, že nechce přijít o rodinu, vztah s jinou ženou pro něj mohl být pouze zpestření a únik od rodinných záležitostí.
Není to výjimka, že se tyto situace dějí. Občas se to prostě stává a je pak na muži samotném, jak si srovná hodnoty. Vy mu v „rozhodování“ můžete pomoci tak, že se pokusíte zůstat nad věcí, sdělíte mu, že i když se to stalo, dokážete mu odpustit, a že je pro vás on i zachování rodiny důležité.
Bude fajn, když o tom budete spolu mluvit: co je pro každého z vás důležité, co každý od vztahu chcete, abyste si spolu nastavili i podmínky fungování do budoucna a upevnili znovu vzájemnou důvěru. Komunikace, neobviňování a naslouchání jeden druhému je to, co pomáhá nastavit vztah zpět do rovnováhy, když za to vztah oběma stojí.
Věnujte se svým emocím
Možná je pro vás důležité také vědět, jak naložit s emocemi, které s vámi teď zcela jistě mávají – možná cítíte strach, nespravedlnost nebo hořkost. Prvním krokem je se jim nebránit a nechat je projít: pokud se emocím bráníme a odmítáme je prožít, ještě více zesilují.
Využívejte celý web.
PředplatnéUvědomte si je, vypište si je a nastavte si nový rámec, jak chcete o této situaci přemýšlet. Může to například vypadat takto:
- „I když cítím vztek a bezmoc, dívám se na situaci jako na nový začátek vztahu s partnerem.“
- nebo „I když se cítím podvedená, dokážu si uvědomit, jak mě situace zároveň posiluje a motivuje.“
Uznat emoci znamená ji přijmout (nikoli se s ní ztotožňovat). To nám dává větší prostor se se situací lépe vyrovnat.
I když to tak občas nevypadá, každá situace nám dává novou zkušenost, která nás má posunout a posílit pro naše další fungování v životě. Pokud se naučíme na všechny náročné situace a zkoušky dívat tímto způsobem, budeme v životě spokojenější a budeme také zvládat i náročné situace s větším klidem a nadhledem.
Nikola Šmorancová
