Nevlastní bratr mě terorizuje: Rodiče by vám měli s problémem pomoci.

11. 7. 2014

Dobrý den,

je mi 15 let a nevím, komu bych se mohla svěřit se svým problémem v rodině, proto píšu vám.

Věc se má tak, že mí rodiče se před třemi lety rozvedli a máma se znovu vdala za muže, který má o dva roky staršího syna. Všichni teď tedy bydlíme spolu jako rodina. Problém je však v tom, že můj nevlastní bratr mě už od začátku, dá se říct, terorizuje.

Začalo to vysmíváním – neustále jsem od něj poslouchala, jak jsem malá, škaredá, stupidní a nevím co ještě. Když jsem něco řekla rodičům, byla jsem za žalobníčka, proto jsem se nakonec rozhodla na jeho řeči nereagovat. Mám však pocit, že tím jsem to celé jen zhoršila. Od slovního šikanování totiž přešel i k nenápadnému fackování, žduchání, kradení mých věcí, dělaní mi naschválů.

Možná vám to zní jako banalita, ale když se s tím musíte potýkat každý den, začne vás to po nějaké době opravdu trápit – až tak, že mám problémy usnout a občas ani nemám chuť jídlu. Každý den se totiž bojím, co mi můj nevlastní bratr zase provede, čím mě poníží.

Co můžu dělat? Jak to mám rodičům říct, aby mě pochopili a nevysmáli se mi taky? Nechci vypadat, jako že dělám zbytečné problémy nebo se snažím naši rodinu „rozbít“, zvlášť po tom, čím si máma musela po rozvodu projít… Předem děkuji za jakoukoliv radu.

Lucy

Názor odborníka


Milá Lucy,

nejprve vám chci napsat, že bývá často potíž s tím, když se mají části dvou rodin sžít dohromady a vytvořit jednu novou velkou rodinu. Může to být obtížné pro všechny její členy, tedy nejspíš i pro vašeho nevlastního bratra. To ho ovšem neopravňuje k tomu, aby vás dle vašich slov „terorizoval“.

Je dobře, že jste se rozhodla hledat pomoc. Nejprve jste se snažila vše řešit tím, že jste to řekla rodičům, ale tam jste nejspíš nepochodila. Naopak jste ještě byla označená za žalobníčka. Není ale z vašeho dotazů jasné, zda vás za žalobníčka označoval nevlastní bratr nebo rodiče a jaká byla konkrétní reakce vašich rodičů. Pokud rodiče nijak nezasáhli, možná tím chtěli přejít vaše stížnosti a doufali, že se vše urovná. Mohli mít touhu, abyste s nevlastním bratrem dobře vycházeli, ale vaše stížnosti jim do jejich obrazu nemuseli zapadat. Když se situace nezlepšovala, rozhodla jste se to řešit tím, že jste bratra ignorovala. Možná jste si od toho slibovala, že se to tím zlepší, ale bohužel se stal pravý opak.

Musím říct, že se s jeho urážkami, fackami atd. potýkáte už dost dlouho dobu. Nedivila bych se, kdybyste už z toho všeho byla dost zoufalá, unavená, naštvaná, smutná… Těch pocitů, které se ve vás odehrávají může být několik. A vůbec se nedivím, že se k tomu přidali obtíže se spánkem a jídlem. I přes to, jaký to má na vás dopad, se obáváte, že bych to mohla brát jako banalitu. Musím vás ujistit, že to žádná banalita není. Taková v podstatě „šikana“ je náročnou situací i pro dospělého člověka, natož pak pro patnáctiletou dívku, která nemá jinou možnost, než se svým nevlastním bratrem žít v jedné domácnosti.

Je od vás hezké, že si děláte starosti s tím, zda nebudete rozbíjet rodinu nebo přidělávat starosti. Možná bylo těžké vidět mámu, jak to bylo pro ni po rozvodu těžké. Chápu, že vás potom může napadnout, že než vidět mámu smutnou, tak radši neukazovat na žádné starosti. Musím ale napsat, že stejně jako máma, tak i vy si zasloužíte, abyste mohla žít v rodině v klidu. A protože ještě nejste plnoletá a pochopila jsem, že ani váš nevlastní bratr ještě není, mají vaši rodiče povinnost se postarat, abyste nemusela zažívat to, co zažíváte.

Ptáte se, jak to říct rodičům, aby vás pochopili. Nejprve je důležité si naplánovat čas, kdy jim to řeknete. Např. nebude nejvhodnější doba, kdy budou spěchat do práce. Také si promyslete, zda jim to chcete říct oběma naráz, nebo nejprve třeba jen mámě. Je samozřejmě na vás, co a jak jim řeknete, ale můžete např. začít tím, co už píšete ve svém dotazu. Že se bojíte, aby to nebylo bráno jako banalita a rozhodně nechcete rozbíjet rodinu, ale že se vám už hodně dlouho děje něco, na co sama už nestačíte. popsat s čím se musíte potýkat a zdůraznit, že je to každý den a proto je to pro vás tak náročné. Také bych zmínila i ty potíže s usínáním a jídlem. Poproste, zda by vám s tím pomohli a možná se i aktivně zajímejte, jak to budou s nevlastním bratrem řešit a postupně je informujte, pokud nastanou nějaké změny.

Výše zmíněné je jen návrh, vaše rodiče neznám, nevím, jaký s nimi máte jinak vztah, jak řešíte potíže. Možná by se tento dotaz dal brát jako takový první krok, který jste zvládla. Pokud byste vaši situaci chtěla více rozebrat a dopodrobna naplánovat co a jak rodičům říct, doporučovala bych vám vzhledem k vašemu věku zavolat na Linku bezpečí. Ta je pro děti a mládež do 18 let a studující do 26 let zdarma přístupná z každého telefonu, anonymní, 24 hodin denně. Mohla byste se zeptat na vše, co vás zajímá, a dostalo by se vám intenzivnější podpory.

Moc bych vám přála, abyste se vašich starostí zbavila.

Markéta Jarolímková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.