Rozvod proběhl hladce, na střídavé péči syna (5 let) jsme se domluvili. Nějakou dobu to fungovalo. Potíže byly se spánkem u jednoho z rodičů – opakované vstávání, stesk po rodiči. Kvůli spánku jsme se domluvili na péči 1x za 14 dnů o víkendu. Po pár měsících je situace opačná, stesk po rodiči, spánek nehrotíme. Navrhuji druhému rodiči vrátit se zpátky k střídavé péči, pětiletému synovi se stýská, vidím na něm potřebu otce, vzoru, někoho, komu se může svěřit nebo pochlubit jinak než matce.
Dostanu odpověď: „Já tu střídavou péči v tuto chvíli nezvládám, časově ani psychicky. Vím, že jsi vždycky chtěla pro děti to nejlepší, a proto si myslím, že je pro syna teď přínosnější péče milující matky než vynervovaného a časově přetíženého otce. Vím, že ti nikdy nešlo o peníze, ale jsem připraven ti to kompenzovat finančně. Nemám ti co jiného nabídnout.“
Předně – jak tohle dokážeme vyřešit důstojně a s ohledem na všechny strany? Nakolik je finančně ceněn čas strávený s vlastním dítětem? Lze nějak časově ohraničit vynervovanost a časové přetížení? Nebo je to jen nezralý a nezodpovědný projev? Opravdu není co více nabídnout? Může si tohle rodič „dovolit“? Nebo je to upřímný projev vlastního momentálního „selhání“? Lze si „vynutit“ rodičovství? Co vede dospělého rodiče k podobným krokům? Zároveň se chci vyhnout emotivním projevům (jde to vůbec?) a výchově dospělého člověka.
Hanka, 36 let
Názor odborníka
Milá Hanko,
děkuji vám za důvěru. Nejprve váš příběh trochu převyprávím, abychom se ujistily, že jsem jej správně pochopila. Tedy: dohodli jste se s otcem syna na střídavé péči. Synovi se ovšem u otce stýskalo, špatně tam spal. Dohodu jste proto změnili a dobu trávenou u otce výrazně umenšili. Pak se ovšem situace opět změnila: syn by rád pobýval u otce více. Vy byste mu to ráda umožnila, ale otec se brání – střídavou péči nezvládá a upřednostňuje, aby syn pobýval i nadále více u vás. Namísto času by raději nesl finanční náklady.
Předně bych chtěla ocenit, že jste zvládli hladce projít rozvodem a domlouvat se na péči o syna s ohledem na jeho aktuální potřeby. Vím, že to není vůbec snadné.
Vnímám z vašeho dopisu, že jste současnou reakci exmanžela nečekala. Máte dojem, že v synově zájmu je něco jiného, a nevíte, jak se k postoji otce postavit. V takových situacích bývá na místě zklamání, zármutek i hněv.
Uspokojit synovy potřeby
Zda si může otec toto dovolit a zda si lze péči o dítě vynutit, je otázka spíše pro právníky. Nicméně představme si, že ano a že by se syn ocitl polovinu času u „vynervovaného, časově přetíženého otce“. Uspokojilo to jeho potřeby lépe než stávající stav?
Pokud ne, je pro vás přijatelná možnost, že budete i nadále pečovat více s tím, že vám to otec vynahradí finančně? Kolik by to mělo být, může pochopitelně řešit soud. Anebo se můžete dohodnout. Zvážit finanční možnosti otce, synovy potřeby a to, abyste vy nebyla přetížená, abyste si třeba mohla ulevit v pracovním nasazení.
Také mě napadá, zda není možná nějaká střední varianta. Že by to sice nebylo týden – týden, ale víc než jen víkend.
V každém případě mi přijde, že by stálo za to společně propátrat možnosti. Zkusit najít variantu, která bude přijatelná pro všechny. Už se vám to víckrát podařilo a věřím, že i nyní můžete být úspěšní.
Myslím, že správně vnímáte, že nemá moc smysl „vychovávat“ dospělého člověka. Můžete se však samozřejmě ptát, sdělovat svůj postoj i vyjadřovat emoce.
Přeji, ať se vám podaří najít to nejlepší řešení,
Pavla Koucká
