Kouřit jsem začala v patnácti letech v rámci party. Jako dítěti silných kuřáků mi mé počínání přišlo normální.
Závislost přišla rychle a já vesele zvyšovala dávky a kouřila krabičku až dvě denně. Trvalo to devět let přesně do chvíle, kdy jsem se dozvěděla o svém těhotenství. Ze dne na den konec, kouřit přestal i manžel a dalších devět let bez nikotinu uplynuly úplně v pohodě. Po narození druhého syna začaly doma problémy a rozchod s manželem jsem nezvládla a znovu sáhla po cigaretách.
Stresové situace bez cigaret špatně zvládám. Do týdne od první cigarety jsem byla zase na krabičce a poznala v tu dobu svého druhého muže – také kuřáka. Teď se mi podařilo několik měsíců nekouřit. Je to skoro rok.
Ale začala jsem těžce zvládat kouření manžela. Manžel je silně závislý, kouří téměř neustále a kolem něj je cigaretový odér od rána do večera, i když se umyje. Nejhorší to je večer, když ulehneme nebo v noci, kdy při každém probuzení jde na cigaretu. Stále cítím ten štiplavý zápach, má nasáklou i kůži, vlasy, peřiny, úplně se mi fyzicky zošklivil. Vím, že mu nemůžu nic vyčítat, takového jsem ho poznala, se svou závislostí i on neúspěšně bojuje. Bohužel tuto situaci nezvládám natolik, že si někdy ve stresu, nebo jen aby mi nesmrděl, dám cigaretu také (tak jednou týdně). Jenže nechci do závislosti zase spadnout. Vůbec už si neumím ten páchnoucí život znovu představit.
Potřebovala bych radu, jak tuto situaci zvládat. Když o tom ať v klidu či v afektu mluvíme, jen se pohádáme.
Zdenka
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji vám za důvěru i za dotaz. Všem citlivým duším se předem omlouvám za nehezká slova, která v mé odpovědi budou. Pokud mezi citlivé duše patříte, raději ani nečtěte dál.
Cigarety páchnou. Problém je v tom, že zatímco nekuřákům je to naprosto jasné, kuřáci to nevědí. Tedy, oni to nějak tuší, ale necítí to. Možná je to záležitost kognitivní, možná je to tím, že mají poškozený čich (a chuť), ale je to tak. Platí tu nepřímá úměra, že čím více člověk kouří, tím méně cítí ten zápach.
O čem se tedy pohádáte? O tom, že je manžel cítit (ve skutečnosti o tom, že vám smrdí ten štiplavý zápach)? On je silný kuřák, on to neví. Neví, protože to necítí. Necítí to a vy mu říkáte, že smrdí. Vy byste se nenaštvala, kdyby vám někdo říkal (ať v klidu nebo v afektu), že smrdíte? Navíc je to všechno komplikováno tím, že když jste se poznali, kouřila jste také. Jinými slovy, smrděla jste úplně stejně. Jen jste to jako (silný) kuřák necítila (nevěděla). Takže vám to nevadilo ani u vás, ani u manžela. Manžel může být oprávněně naštvaný, že měníte pravidla v průběhu hry. Co teď s tím?
Píšete, že manžel se svou závislostí neúspěšně bojuje. Když s něčím neúspěšně bojujeme, jsme tedy neúspěšní. I když (víme, že) jsme neúspěšní, nechceme, aby nám to někdo připomínal. Každou větou, kterou manželovi připomínáte, že kouří (že smrdí), mu zároveň připomínáte, že je neúspěšný. Nedivím se, že ho to štve. Přes smrad cesta nevede a myslím, že ani nepovede. Obávám se, že se budete muset vydat jinudy.
Existuje nějaký jiný důvod, proč byste byla ráda, aby manžel přestal kouřit? A se kterým bude souhlasit? Finanční úspora? (Dvě krabičky denně? Kolik peněz je to ročně? Odhadem tak 50 až 60 tisíc. To je pěkná dovolená.) Zdravotní důvody? (Nechcete, aby byl nemocný, aby vám brzy umřel, aby byl impotentní…) Časové? (Cigareta krát pět minut? Víte, kolik je to času?) Sociální (kouření je out)?
Pokuste se spolu najít nějaký důvod, proč se o kouření bavit. Nějaký, který bude pro manžela přijatelný. Závislost na tabáku se dostala i mezi nemoci, (diskuse nad tím, zda to je nemoc nebo nekázeň, přesahuje rámec tohoto textu, ve zkratce jen řeknu, že existují přesvědčivé důkazy pro obě tvrzení) v desáté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí má krásné číslo F17. A protože to je nemoc, existuje spousta odborníků, kteří ji pomáhají léčit. Záměrně říkám pomáhají, protože to nikdy nejde bez aktivní účasti toho, kdo se chce své závislosti zbavit. Internet je plný nabídek – od seriózních po obskurní a vybere si každý. Možná zkuste začít třeba Společností pro léčbu závislosti na tabáku.
Zkrátka a dobře, pokud se s manželem chcete o kouření konstruktivně bavit, je třeba, abyste našla téma, které vás spojí a nikoli rozdělí.
Držím vám oběma palce,
Pavel Král
