Dobrý den,
již dlouhodobě se potkýkám s problémem, který mi často velmi komplikuje život. Za prvé je to celkové zvládání všech povinností – mám pocit, jako bych se všemu věnovala příliš do detailů a nebyla schopná využít jen to důležité. Uvedu jeden příklad za všechny: Mám‑li psát ve škole písemku z několika předmětů, stihnu se obvykle naučit na jeden, dva testy z plánovaných pěti. Už jsem zkoušela různé podrobné časové plány, ale abych byla upřímná, v životě se mi je podařilo dodržet maximálně třikrát.
Často se hned vyčerpám a nemohu dále pokračovat v plnění povinností. Musím si dávat delší, třeba i hodinové pauzy, abych opět načerpala trochu energie, jenže vhledem k tomu, že jsem studentka nadprůměrného gymnázia, si takové plýtvání časem nemohu dovolit. Večer si vždycky uvědomím, kolik jsem toho zase nestihla a jsem na sebe naštvaná. Někdy kvůli písemkám ve škole vstávám i ve čtyři ráno, jenže to se pak později projeví na mém vnímání a soustředění – k večeru už nejsem schopná se učit a všechno odkládám zase na ráno.
Zkrátka bloudím v začarovaném kruhu. Kromě toho mám jednu hodně špatnou vlastnost – všude chodím pozdě. Ať se snažím sebevíc, nějakým záhadným způsobem každé ráno sprintuji na autobus a jen tak tak to stíhám do školy včas. Mám dojem, že mi všechno příliš trvá a dost často postrádám potřebnou energii. Existuje nějaká rada nebo doporučení, jak se s takovou situací vypořádat?
Děkuji.
Aneta
Názor odborníka
Dobrý den,
ve vašem dopise je několik klíčových slov a pocitů. Nejčastěji je to ale o vyčerpání, energii, únavě, neschopnosti se soustředit. Na druhé straně je tam silný pocit zodpovědnosti, smysl pro povinnost a naštvání, že to nedávám. Sama říkáte, že potřebujete hodinové i delší pauzy, ale takové plýtvání si jako studentka nadprůměrného gymnázia nemůžete dovolit. Proto než se pustím do tématu plánování, chci říct, že kdyby za mnou přišla s podobným problémem moje dcera, úplně nejdřív bych s ní šla k doktorovi.
Dlouhodobá únava a neschopnost může být způsobena nemocí, špatnou životosprávou, není možné mít na náš organismus jenom požadavky, musíme mu také poskytovat zdroje, aby očekávaný výkon mohl zvládat. A to je výživa, spánek, relaxace, fyzické cvičení střídané s psychickými aktivitami. Nikdo nevydrží dlouhodobě pracovat pod tlakem, organismus se začne bránit. Takže primárně bych hledala odpověď, jestli je v této oblasti všechno v pořádku. Rozhodně tedy hodinová pauza není plýtvání, ale potřeba vašeho organismu. Něco po vás chce, něco máte dělat jinak.
Pokud si budete jistá, že je vše OK, pak můžeme řešit zvládání úkolů a plánování a to je disciplína náročná i pro manažery, takže si nezoufejte, potýkáme se s tím všichni.
Za prvé si na sebe kladete nároky, v souvislosti s nadprůměrným gymnáziem tu cítím závazek, možná otázku, jestli tam patřím, jestli všichni potřebují tolik úsilí jako já. Tím se nerozptylujte. Vy sama hodně věcí identifikujte. Například, že se ztrácíte v detailech a pak vynecháte další věci. Nejspíš nejde ani tak o časový plán, jako o potřebu ho dodržet. Chtělo by to definovat, co je to naučit se na písemku. Učíte se efektivně? Učíte se jen to podstatné, nebo opakujete pořád dokola od začátku i věci, které už jste se učila? Někdo to dělá, protože je to prima pocit, vracet se k něčemu, co už umím a někdo to dělá, protože si není jistý, že už to fakt umí. Obojí souvisí se sebedůvěrou a se zdravou sebereflexí.
Jste schopna si požadavky na zkoušení a studium rozložit do kategorií – co je základ, co jsou informace rozvíjející, co jsou informace doplňující a co jsou detaily? Máte systém studia, který právě vám vyhovuje? Každý se učí jinak, každému vyhovuje něco jiného, ale většinou musíme ve všem zvládnout základ a pak přidávat další dovednosti i vědomosti. Takže zapomenout se v detailech určitě není efektivní. Pokud se učíte i ráno (a to nemám na mysli čtvrtou ráno, nezbytný je 7–8 hodinový spánek), pak bych se v odpoledním učení soustředila na zvládnutí základních požadavků učiva a ráno na opakování. Určitě ráno není čas se ještě před písemkou „opravdu učit“.
Písemku vám také asi ve škole neoznámí ze dne na den, takže je možné se připravovat průběžně. Pokud přece jen, pak se domluvte s poradcem, školním psychologem, třídním učitelem – popište svoje problémy a hledejte, co by vám pomohlo, třeba právě jasný plán, kdy se jaké zkoušení či písemky plánují. Na některých školách už pracují i kouči nebo se školami spolupracují, jeden z takových projektů rozjela i ICF ČR. Promluvit si s koučem a hledat řešení přesně pro vaši situaci je určitě dobrá cesta.
A k rannímu sprintu? Pokud se celou noc učíte a ráno ještě učení doháníte, tak sprint na autobus je jen logický důsledek. I v učení i v odchodu z domova na čas musíte dodržet pevný časový rámec. Pokud si uděláte plán, musíte ho dodržet včetně času. Mám‑li na učení matematiky hodinu, pak to musí být hodina a ne dvě. Ale přelévat jeden plánovaný úkol do času jiného úkolu nemůže upřímně řečeno skončit jinak než vyčerpáním.
Víte, základ úspěchu je radost, proto je na místě si položit i jiné otázky: Baví vás to? Je to vaše rozhodnutí, studovat tuhle školu? Je to cesta, která vás opravdu posune k tomu, co chcete? A víte, co v životě chcete dělat? Souvisí váš sen se studiem nadprůměrného gymnázia? Pokud jsou odpovědi ano, pak cesta k úspěchu je zkontrolovat zdraví, dodržovat kvalitní osmihodinový spánek, dodržovat časový plán a v učení nalézt systém, postupovat od základu k detailům a promluvit se svým třídním učitelem nebo jiným odborníkem, který mi může pomoct.
Držím palce,
Mirka Čejková
