Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Nový život – a stesk po starém domově.

Nedokážu se zorientovat ve svých pocitech. Po 27 letech manželství jsem se před týdnem odstěho…

Zdeňka Košatecká, Klinická psycholožka a psychoterapeutka

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

3. 1. 2011

3. 1. 2011

Nedokážu se zorientovat ve svých pocitech. Po 27 letech manželství jsem se před týdnem odstěhovala od manžela, zrovna tak i můj přítel, s kterým jsme se delší dobu scházeli.

V manželství jsme ani jeden nebyli spokojeni, důvody nebudu popisovat. Děti máme již na VŠ, tak jsme se rozhodli, že se odstěhujeme od partnerů a budeme žít spolu. Jsme spolu šťastni a moc jsme se na sebe těšili. Zrealizovali jsme tak společně odchod.

Pro manžela to byl šok, proběhly všechny emoce, které k této situaci patří, probírali jsme celý náš život od A až do Z, kde jsme kdo chybovali a podobně. Nakonec i on pochopil, že to bude úleva i pro něho: poslední dobou jsem ho dost trápila.

Dcery jsou dospělé, jedna s námi už delší dobu nežije. Ty mé rozhodnutí pochopily, s tím, že se o studující dceru budu dále starat a co nejvíce se s ní scházet.

S manželem jsme se na všem dohodli a řekli jsme si, že budeme nadále přáteli, že náš vztah může takto fungovat lépe než předtím. Vycházíme spolu v pohodě. Takže bych i já měla být OK, že vše proběhlo bez komplikací. Jenomže vždy, když přijdu do nového bytu, padne na mě divný pocit. Začne se mi stýskat po domově, kde zůstala s otcem moje dcera a psi, kde jsme si vše vybudovali k obrazu svému, cítila jsem se tam bezpečně a dobře.

Přestože jsme s přítelem šťastní, tak na tomto pocitu jsme se shodli oba. Vzájemně ze sebe cítíme smutek a stesk, kdy jsme ztratily možnost vnímat přítomnost dcer doma, i když šlo vždy jen o chvilku.

Je to jen dočasné? Neovlivní to náš vztah?

Nina

Názor odborníka


Milá Nino,

Pokud bych měla váš příběh uložit do nějakého šuplíku, pak by to byl ten s názvem „Neukončené záležitosti“. Poměrně jednoduchá je situace, kdy je manžel tzv. padouch, nezodpovědný člověk, který nemá zájem o rodinu a svým chováním jí jen škodí. Rozchod s takovým člověkem je úleva, kdy za sebou zabouchneme dveře a s radostí se můžeme oddat novému vztahu, který třeba už po nějakou dobu běžel paralelně.

Jinak vypadá situace, když je manžel hodný, zodpovědný člověk a přesto soužití s ním přináší frustraci a zoufalý pocit nenaplnění. I v tomto případě se může stát, že potkáme někoho jiného, s kým zažíváme pocit porozumění, bezpečí a vzroste v nás chuť vztah rozvíjet a prohlubovat. Rozčarování však může nastat ve chvíli, kdy navzdory dobrým předpokladům se tento vztah začne odvíjet jinak, objevuje se rozladěnost, napětí, smutek, někdy pocity viny.

V čem vidím problém: každý rozchod, rozpad rodiny, by se dal připodobnit k úmrtí. Abychom se mohli se ztrátou vyrovnat, potřebujeme projít určitými fázemi, které se periodicky opakují ve stále mírnější intenzitě, až nakonec dospějeme ke smíření a vyrovnání. A sem patří truchlení, tedy smutek a stesk. Vaše situace je složitější v tom, že tato fáze se neslučuje s jinou fází vašeho současného vztahu, která má byt optimisitcká a romantická.

Takže, svého truchlení a smutku se nebojte, dejte si pro ně prostor, vzájemně se podporujte a neberte truchlení druhého úkorně. Pokud by přeci jen míra vašeho smutku přesáhla míru únosnosti, vyhledejte poradce, který by vám tímto procesem pomohl projít.

Pro rychlou orientaci v problému vám zasílám titul knihy od Daphne Rose Kingma „Jak přežít rozchod“.

Vše dobré přeje Zdeňka Košatecká

Zdeňka Košatecká

Klinická psycholožka a psychoterapeutka

www.zavislosti.com

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Načítá se...
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.