Dobrý den, chtěla bych se svěřit s problémem, který mě občas trápí s mým současným přítelem.
Je mi 25 let a už téměř rok jsem ve vztahu s mužem, kterého jsem si vždy přála a ani jsem nevěřila, že bych ho ještě někdy mohla potkat. Je na mě hodný, pozorný, upřímný…
Přede mnou byl asi sedm let ve vztahu se ženou, do které byl opravdu hodně zamilovaný, i když ona si toho vůbec nevážila, jen ho využívala, a tahala za nos. Byl na ní závislý, strašně ji obdivoval, vzhlížel k ní a nechal si vše líbit (několikrát ho vyhodila ze svého bytu s výhružkami, že na něj zavolá policii…). On byl tehdy hodně mladý a ona o deset let starší.
Na začátku vztahu o ní často mluvil a já se kvůli tomu dost trápila. Ale to jsme si již vyříkali. Trápí mě to, že mám pocit, že se mnou to už nemá tak silné, co se týče citů ke mně. Vím, že si mě moc váží a nezůstává to jen u slov. Nevím proč se s ní pořád musím tak srovnávat.
Když s ním o tom mluvím, říká, že mě moc miluje, ale já to prostě tak z jeho strany necítím. Nemyslím teď nějaká neustálá zamilovaná gesta, ty už ve svém věku také za každou cenu nepotřebuji mít každý den. Ale necítím se pro něj tak jedinečně, jak jsem to měla třeba v přechozích vztazích. A tím pádem si jsem méně jistá tímto vztahem do budoucna.
Je to skvělý chlap a nechci o něj přijít. Jen nevím co dělat, aby byl víc otevřený. Prostě mi z jeho strany chybí větší náklonnost. Co se týká projevu citů, mám pocit, že je mi spíš vděčný, než by mě opravdu miloval.
Díky.
Viki
Názor odborníka
Milá Viky,
píšete, že přestože vás partner ujišťuje o své lásce, přestože je k vám pozorný a milý, máte pochybnosti, zda vás dostatečně miluje. Trápíte se tím, že vám dostatečně neprojevuje lásku. Vaše představy nejsou naplněny, vaše potřeby uspokojeny.
Rozumím, že vás to může dlouhodobě velmi trápit, můžete se též cítit smutná, zmatená, frustrovaná, či osamělá. Jeho projevy nejsou takové, jaké by podle vás měly u zamilovaného nebo milujícího člověka být. Srovnáváte jeho chování se svým očekáváním. Srovnáváte též nynější vztah se svými předchozími vztahy.
Protože vy sama tolik porovnáváte, může to ve vás vyvolávat obavy, zda vás nesrovnává i on se svou bývalou přítelkyní, svým předchozím vztahem. Nejste si jistá, jak v tomto porovnání ve vašich představách obstáváte. Vaše nejistota vás přirozeně trápí, a vy proto potřebujete velkou míru ujištění, že o vás přítel opravdu stojí, že vás miluje. Netvrdím, že je to i váš případ, ale obecně lze říci, že čím méně si sami věříme, tím více potřebujeme utvrzovat od druhých.
Na důvody, proč vám partner nechce nebo nemůže projevovat lásku, vám kompetentní odpověď nedá nikdo jiný než on sám. Můžeme se zamýšlet nad různými příčinami, budou to ale jen naše spekulace, které můžou být velmi vzdáleny pravému motivu.
Pokud jeho je „odtažitost“ způsobena zklamáním a ještě nezahojenou bolestí z předchozího vztahu, je tu možnost, že pomůže čas, a do budoucna ve vztahu s vámi může postupně roztávat. Roli v uzavřenosti může hrát i strach z dalšího emocionálního zranění. Možností také může být, že mu přílišné projevování citů není vlastní. Každý máme v tomto ohledu jinou míru. Někdo je ve vyjadřovaní lásky a citů obecně uzavřenější, jiný zas otevřený. Záleží na tom, jak byl v tomto ohledu v dětství doma vychováván, zda projevy citů byly něčím přirozeným nebo třeba naopak trestány, nepřijímány nebo zesměšňovány jako projevy slabošství.
To, jak jsme ve sdělování a prožívání svých emocí otevřeni k druhým, záleží též na našich zkušenostech v předchozích vztazích. Vy jste byla zvyklá na mnohem větší náklonnost. On, podle toho, co píšete, od předchozí partnerky zažíval spíše odmítání než láskyplné projevy. Je možné, že to nezná, neumí. Jak reaguje na projevování citů od vás? Ignoruje je? Odmítá? Opětuje? Možná ho projevovat city můžete učit vlastním příkladem a tímto svým přístupem mu vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém uvidí, že je možné city projevovat, a kde si to i on bude moci dovolit.
Každý z nás vyjadřuje lásku trochu jinak. Někdo především skrze slova a ujišťování, jiný svými skutky, další fyzickým kontaktem. Co člověk, to individuální vyjadřování lásky. Někteří používají jen výhradně některé „ingredience, jiní si z nich namíchají svůj vlastní koktejl.“
V dotazu nepíšete více o tom, jaké konkrétní vyjádření citů vám schází. Přítel říká, že vás miluje, je na vás hodný, pozorný. Je možné, že vám právě takto svým způsobem projevuje své city a dává najevo svou lásku. Vy jste ale smutná, očekáváte více nebo něco jiného. Jaké partnerovo chování by vás uklidnilo a ujistilo o jeho citech k vám? Slova „moc tě miluji“ pro vás nejsou dostatečná, potřebovala byste to nejen slyšet, ale i cítit.
Co vaši bývalí partneři dělali jinak, že jste jim to věřila? Čeho přesně máte nyní ve vztahu nedostatek? Pozornosti, fyzické blízkosti a intimity, či jiných projevů? Zkuste s partnerem promluvit o tom, co z jeho chování vám je příjemné a čeho konkrétně byste potřebovala více. Upřesněte mu, ve kterých chvílích se cítíte milovaná. Můžete se ho také zeptat, kdy on nejvíce vnímá lásku od vás. Zda mu to takto vyhovuje či by chtěl něčeho přidat či ubrat.
Využívejte celý web.
PředplatnéPokuste se hledat a ve vašem vztahu společně budovat svou vlastní rovnováhu mezi naplňováním potřeb svých, potřeb partnera a tolerancí k jedinečnosti i jinakosti toho druhého. Důležité je mluvit o svých potřebách, i svých očekáváních ve vztahu. Druhý není vědma a nemusí ho ani napadnout, co bychom my chtěli, přesto, že nám se to může zdát tak samozřejmé.
Přeji vám, abyste v životě dostávala tolik lásky, kolik potřebujete.
Mgr. Martina Frintová
