Dobrý den,
ráda bych se na vás obrátila s prosbou o radu odborníka.
S exmanželem máme dvě dcery. Starší, čtyřletou, má moc rád a jejich vzájemný vztah je, vzhledem k okolnostem, bezproblémový. V době, kdy jí byly dva roky a byli jsme ještě spolu, jsme si naplánovali druhé dítě. Po jeho početí mi již těhotné oznámil, že se spletl, že potkal jinou ženu a že nás opouští. Pro mne to byla obrovská rána, kterou jsem ale ustála a zařídila si život s dětmi sama. Druhá dcerka se narodila několik měsíců po našem rozchodu.
Exmanžel za dětmi chodil, zajímal se o ně a tvrdil, že to tak bude i v budoucnu. Nyní jsem se ale od společných známých dozvěděla, že hlavně svým potenciálním novým partnerkám tvrdí, že druhá dcera není biologicky jeho a že jsem si ji nechala „udělat“ od někoho jiného, což byl prý taky důvod našeho rozchodu. Ačkoliv mi to potvrdilo několik lidí, co to slyšeli na vlastní uši, při přímé konfrontaci mi to zapíral, prý nikomu nic takového neřekl a dobře ví, že malá je jeho.
Jelikož o děti jeví zájem a chce se s nimi stýkat, bojím se, co by to dcerce mohlo přinést v budoucnosti – kdyby jí najednou některá „dobrá duše“ řekla, že její tatínek vlastně není jejím tatínkem. Umím si představit, že se dítěti sesype svět, bez ohledu na to, že to vůbec není pravda, a že to bude mít nedozírné následky.
Dá se na takovou situaci nějak připravit? Jak mám pak zareagovat? Vůbec teď nevím, co bych v takovém případě dělala a jak bych napravila ty ohromné škody na její dušičce… Děkuji.
Eňa
Názor odborníka
Dobrý den, Eňo,
předně bych ráda ocenila, že jste se s manželem byli schopni po rozvodu na péči o děti domluvit a jejich vzájemný kontakt podporujete. Chápu, jak těžké muselo být v těhotenství takovou situaci řešit, a ráda slyším, že se vám podařilo situaci ustát.
Jak dítě snáší zprávu, že jeden z rodičů není jeho biologický rodič, záleží na mnoha faktorech. Osobností dítěte a jeho senzitivitou počínaje a způsobem sdělení informace konče. S takovou zprávou se dlouho srovnává každý člověk bez ohledu na věk a její přijetí může trvat od pár měsíců po několik let. Základními dispozicemi k tomu se s informací smířit je celková psychická odolnost, ochota o tom hovořit a schopnost hledat kreativní řešení.
Již od raného dětství si každý z nás osvojuje a vytváří různé strategie, jak se stavit ke složitým problémům a překážkám. Tyto strategie částečně pozorujeme u rodičů, kamarádů, z další části záleží na okolí, jak blízko nás k reálným problémům od dětství pouštěli a dopřávali nám možnost naučit se s problémy bojovat. Někteří rodiče mají tendence své děti před jakýmkoli problémem chránit, vymýšlet řešení za ně, raději některé věci zatajovat, aby se necítilo špatně. Jsou samozřejmě situace, kdy je tato strategie užitečná, v mnohých chvílích tím ale dítěti bráníme si svou psychickou odolnost budovat a řešení problému samostatně hledat.
Tím, že dcery budete takto podporovat v samostatnosti (tj. s problémy je konfrontujete, ptáte se, jaká řešení situace vidí ony a teprve v případě, že si samy neporadí, nabízíte pomocnou ruku – možné návrhy řešení, ze kterých si svobodně vyberou), pomáháte jim naučit se překonávat překážky, které život přináší, včetně nepříjemných zpráv. Zároveň potřebují vidět, že jste ochotna jim naslouchat, nemoralizujete, snažíte se nabídnout svou podporu, jak v oné ochotě mluvit o nepříjemných věcech, tak v hledání konkrétních strategií co s tím.
To je způsob, jak se na situaci připravit a zároveň jak postupovat během ní.
Neodpustím si na závěr ještě jeden komentář k naší tendenci dělat se před potenciálními partnery lepšími, než doopravdy jsme. Chceme zaujmout pozitivně, ne poukazovat na něco, na co nejsme zrovna pyšní. Říct potencionálním partnerkám „opustil jsem těhotnou ženu“, by v nich hned rozsvítilo poplašný alarm, co to je asi za člověka, který tohle udělá. Nechci tím exmanžela omlouvat, jen bych to brala spíše jako zprávu o tom, že se sám za sebe možná ještě úplně nesmířil s tím, že je něčeho takového schopen, a tak se bojí, jak by na takovou informaci zareagoval někdo, s kým se teprve poznává. Nechce být druhými souzen, dokud si to nesrovná sám pro sebe. Je to samozřejmě jen dohad, ale i tak bych zůstala optimistou, že ho zdravý rozum zastaví, než by dceři měla taková informace ublížit. Zvlášť, jestli jak píšete, se s nimi chce vídat a mít s nimi dobrý vztah.
Držím palce, ať vše dobře dopadne,
Hana Krejsová
