Dobrý den,
svého partnera miluji a brzo se budeme brát. Ráda s ním trávím čas, současně jsem ale přesvědčená, že každý z partnerů by také měl mít nějaký čas pro sebe, pro vlastní koníčky.
Problém je v tom, že partner chce dělat vše společně a mně nezbývá žádný čas pro sebe samotnou. I to málo zájmů, které jsem si uchovala (zejména plavání) chce nyní podnikat společně.
Z jeho opakovaných dotazů, na co myslím během proplavaných hodin, mi vyplývá, že chce mít moje myšlenky pod kontrolou; od dětství totiž plavání vysloveně nenávidí. Pro mě je to však relax, uvolnění. Vyhovuje mi klid, čas jen na sebe, na svoje myšlenky. Právě ony vlastní myšlenky, zdá se, jsou kamenem úrazu.
Nejednou jsem byla tázána, na co při sportu myslím, co se mi honí hlavou; z jeho chování je patrné, že chce mít přehled. Partner je z těch, kteří chtějí vše sdílet a nesnese pocit, že přemýšlím o něčem, o čem neví. Na toto téma proběhlo mnoho hádek. Ptá se, na co zrovna myslím, a pokud se mu moje odpověď nezdá dostatečná, má pocit, že mu něco tajím.
Miluji ho a těším se jak na svatbu, tak na společný život, ale někdy mám pocit, že mi dochází dech. Žijeme spolu, takže se vídáme stále, ani jeden z nás nemá aktivity, které by ho alespoň občasně dostaly z domu (moje sporty zaberou maximálně pár hodin týdně).
Nedostatek prostoru pro mne samou mi pomalu navozuje úzkosti. Bojím se, zda se mnou nemanipuluje. Nechci to pokazit, ale současně nevím, co dál. Začínám mít strach, že jsme v tomto příliš rozdílní a nevím jak s tím naložit.
Děkuji.
Romana
Názor odborníka
Dobrý den, Romano,
ve svém dopise popisujete vztah s partnerem, který vás dostává do úzkých svou touhou trávit s vámi veškerý volný čas, ačkoli vy sama byste potřebovala také prostor pro svou samotu.
Když si pročítám váš dopis, zdá se mi, že máte sama pro sebe jasno, co ve vztahu s vaším partnerem potřebujete a proč. Z řádků vašeho dotazu ke mně promlouvá touha po čase, který můžete trávit jen sama se sebou, nerušena přítomností druhého, a zdá se mi, že tato vaše potřeba pro vás není v žádném rozporu se vztahem k vašemu partnerovi, kterého podle svých slov velmi milujete.
Z vašeho sdělení mám také pocit, že si nepotřebujete ujasňovat své myšlenky a potřeby. Vypadá to, že přesně víte, co vám pomáhá a co potřebujete a že narážíte na rozdílnost vašeho partnera a z toho plynoucí nepochopení, které ve vás vyvolává strach z budoucnosti.
Napadá mě, jestli váš partner takto zformulované vaše myšlenky o potřebě samoty zná a takto je slyšel. Napadá mě, jestli v takové formě, totiž jako sdělování o tom, co vy potřebujete, bez obviňování druhého, probíhají i vaše dohady. Pokud ne, jednou z možností je změnit formu sdělení vašemu partnerovi tak, aby neměl pocit, že je nějak ohrožen a že potřeba samoty pro vás není forma útěku od něj.
Zdá se mi, že vaše potřeba samostatně tráveného času, je pro vás natolik důležitá, že její potlačování ve vás vyvolává ony pocity úzkosti. Pokud máte pocit, že je pro vás chvíle samoty podstatná a nutná pro vaši osobní integritu, pak je stejně tak důležitá a nutná také pro spokojenost ve vztahu s vaším partnerem. Každý vztah dvou osob je vztah dvou zcela jedinečných bytostí a každá z nich může mít jiné potřeby než má ten druhý. Váš partner by proto měl pochopit, že chvíle občasné samoty jsou pro vás velmi důležité a trvání na jejich odstranění by bylo trvání na umlčení důležité součásti vaší osobnosti.
Pokud váš partner ani po klidném a jasném sdělení nepochopí, že samostatné chvíle potřebujete a bude dále trvat na sdělování všech vašich myšlenek, bude nutné uvažovat i o formě osobnostní poruchy, konkrétně o paranoidní poruše osobnosti. Mezi příznaky této poruchy patří právě neustálá podezíravost a potřeba kontrolovat veškeré dění kolem sebe včetně myšlenek druhých osob. V tomto případě, stejně jako v případě jiných poruch osobnosti, je soužití s takovým člověkem krajně vyčerpávající a důkladně bych si společný život s ním promyslel.
Přeji vám klidnou mysl a vše dobré,
David Vaněk
