2. 1. 2018
„Oběti traumatu se nemohou zotavit, dokud nepřijmou a neztotožní se s vjemy svého těla. Být vystrašený znamená žít v těle, které je neustále na stráži. Rozzlobení lidé žijí v rozzlobených tělech. Těla obětí zneužívání v dětství jsou napjatá a připravená k obraně, dokud nenajdou způsob, jak se uvolnit a cítit bezpečně. Aby se to mohlo změnit, musí si lidé uvědomit své vjemy a způsob, jakým jejich těla reagují na okolní svět. Tělesné sebeuvědomění je prvním krokem k povolení tyranie minulosti.“ Tak popisuje trauma jeden z největších odborníků, Bessel van der Kolk.
Koncept traumatu je základním pilířem (nejen) psychoanalytické psychoterapie. Z určitého pohledu je traumatem nebo traumátkem vše, co nás dělí od bezbřehého optimismu, osvícení, svatosti, blaha. Trauma lze najít za jakoukoli psychickou obtíží – pokud ovšem člověk své obtíže interpretuje právě z tohoto pohledu.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné