Dobrý den, mám takový problém s partnerem.
Je to skvělý muž, zodpovědný, ma mě rád, věnuje se mi.
Jsme spolu už téměř 10 let a plánujeme rodinu. No jedna věc mě na něm hrozně štve a mám strach, že se to bude jen zhoršovat, a to, že je příliš panovačný, vnucuje mi jeho názory, všechno, co dělám kontroluje a komentuje, nic mu není dobré.
Všechno organizuje a není spokojený, dokud to není tak, jak řekl on. Tenhle problém se projevuje ve všech sférach našeho soužití. Nemůžu jít ven, dokud mi to neschválí on a i to musíme mít přesný plán – kde, s kým, přesný čas, kdy skončím, a já musím souhlasit, jinak mě psychicky vydíra dokud sama nepovím, že na to kašlu a nikam nejedu.
A pak se diví, co mi vadí, vždyť to bylo moje rozhodnutí. V sexu se běžně stává, že jednou za měsíc je u nás vysoká frekvence a to vždy začíná on, když jsem se o to pokoušela já, nejednou mě odmítl a pak jsme se pohádali. Tak už nezačínám a jen čekám. A takhle je to ve všem a já se trápím.
Psychologa zamítl, u nás je věchno v pořádku. Já jsem ale člověk, který má svou hlavu, některé věci si udělám po svém a on je pak uražený a když si konečně zvykne, i tak začne určovat pravidla, kdy, jak, za jakých podmínek. Do devíti doma, s tím člověkem ne, a tak dále. Když mu řeknu, že může jít taky, tak taky ne, má svoje důvody. No tohle věčné přispůsobování mě nebaví. Teď máme špatné období, kdy se já dost prosazuji a on se zlobí.
No opustit ho nechci a už vážně nevím, jak mám věci dělat, aby mě začal akceptovat.
Jana
Názor odborníka
Dobrý den Jano,
píšete o svém problému s partnerem. Na jednu stranu je pro vás skvělým mužem, na druhou vás ve spoustě věcí omezuje, organizuje, kontroluje. Když jsem si váš příběh četl poprvé, napadlo mě, že byste si mohla zkusit přečíst to, co jste napsala sama znova a zkusila to s postojem, jakoby jste byla někdo jiný, nezávislý na situaci. Jakoby jste četla otázku svojí kamarádky nebo známé. Zkuste pozorovat, jak to na vás působí, co vás napadá, jak se cítíte. Možná vám tyto postřehy pomohou rozšířit pochopení vaší situace.
Ráda byste, aby vás partner akceptoval, a přemýšlíte, co pro to můžete udělat. Obávám se, že to, jestli vás partner bude akceptovat, nezávisí tolik na vás, jako na něm. Můžete se donekonečna snažit přizpůsobit, ale myslím, že to povede jen k tomu, že se nebudete cítit sama sebou, budete nespokojená, možná nešťastná. A sázel bych na to, že vaše snaha být akceptovaná vám akceptaci nepřinese. Protože ta je na vašem partnerovi.
Co se týká výhledu do budoucnosti, tak si nechci hrát na věštce, ale obecně se dá říct, že pokud člověk aktivně nepracuje se svými sklony a návyky, tak mají tendenci stávat se silnějšími. Očekávat změnu bez zájmu o ni je tak trochu čekání na Godota.
Předpokládám, že ve vaší otázce zmiňujete především o problematické oblasti vašeho vztahu a ty pozitivní jste vynechala. Na začátku píšete, že je váš partner skvělý, zodpovědný, má vás rád, věnuje se vám. Navrhuji vám, abyste podobně podrobně, jako jste sepsala ve své otázce problematické části vašeho vztahu, sepsala pro sebe i ty pozitivní. Opět to může pomoci si ujasnit všemožná pro a proti. To co napíšete, si pak pozorně přečtěte a opět sledujte, co ve vás čtení vyvolává.
Uvažujete o založení rodiny. I z toho důvodu je vhodné takto důležitý krok promyslet a procítit ze všech stran.
Přeji vám jasnou mysl v úvahách o vašem vztahu.
Jakub Koutný
Pomohl vám článek?
