Mě bylo v té době pětatřicet, manželovi čtyřicet. Dnes jsou naše dvě dcery už dospělé. Šok přišel v podobě diagnózy manželových problémů. Leukémie.
Ty následující měsíce a roky byly jako zlý sen. Ani nechci věřit, že jsme to prožili. Manžel se uzdravil, zůstal však invalidou. Téměř neslyší. Nepracuje, ale má svůj denní program. Denně sportuje, přečte si noviny, pomůže mi v domácnosti, protože já celý den pracuji.
Trápí mě ale, jak se pořád hrabe ve svých minulých problémech. Místo, abychom už o tom nemluvili, je schopen každé datum spojené s nemocí připomínat. Málem by slavil určité dny, o kterých bych nejraději ani neslyšela.
Rád říkává: „Měl jsem umřít a měli byste všichni pokoj.“ Co mu mám na to říkat? Nechci být zlá, ale leze mi to krkem. A hlavně – nikdy se netváří tak, že by byl šťastný, že tu hrůzu přežil. Já bych to potřebovala. Nemůžu ho jen litovat, na to už při mém fofru v životě nemám sílu.
Dost jsem dostala zabrat v letech, kdy to on potřeboval. Je dost odpočatý na to, aby teď pro změnu podržel občas mě. Je to tak normální? Doporučuje se po takové životní zkušenosti mluvit s odborníkem?
Pavla
Pavla
Názor odborníka
Dobrý den,
při čtení vašeho dotazu jsem si říkal, že za sebou máte vskutku těžké roky a máte můj obdiv za to, jak jste je zvládla.
Rozumím i tomu, že tuto životní etapu potřebujete uzavřít a těžko snášíte, že ji manžel stále připomíná. Nedovedete pochopit, proč není šťastný, že je vše za ním, že vám neoplácí podporu, kterou jste mu dala.
Myslím si, že právě v tomto bodě je počátek vašeho nedorozumění. V tom, že vy považujete období manželovy nemoci za uzavřené, ale pro něj je to zřejmě stále otevřená a aktuální záležitost.
Z toho, co píšete o jeho chování, by bylo možné usuzovat, že trpí depresí. Slova, která používáte pro popis jeho současného stavu, zpravidla slýcháváme, když někdo líčí, jak vitální je ještě jeho dědeček. Váš manžel se sice uzdravil z leukemie, ale osobně si myslím, že se zdravým necítí. V souvislosti s nemocemi a moderní medicínou se stále častěji mluví o kvalitě života (subjektivní i objektivní) a o její důležitosti. Co si váš manžel myslí o kvalitě svého života?
Myslím, že váš nápad mluvit s odborníkem je velmi dobrý. Domnívám se, že byste spolu s manželem měli navštívit dobrého psychologa. Ten rozpozná, zda je manžel depresivní a doporučí vám případnou léčbu. Nebo se ukáže, že jde o problém partnerský. Ten bude v rámci párové terapie určitě taktéž řešitelný.
S pozdravem,
Pavel Král
