Před čtyřmi lety jsem se po 12letém manželství rozvedla. Bývalý manžel mne opustil kvůli jiné ženě ze své práce. Nakonec se znovu oženil, nikoli s touto ženou, ale s další ze své práce (ten původní vztah, kvůli kterému jsme se rozešli, nevyšel). Já jsem se mezitím zamilovala, vdala, jsem v manželství šťastná. Občas se mi ale vrací vzpomínky na dobu závěru mého předešlého manželství – bylo to hodně dramatické – strávila jsem mj. tři měsíce v psychiatrické léčebně. Nemůžu se vyrovnat s tím, jak se ke mně bývalý manžel choval – dnes bych řekla jako bezohledný darebák. Jsem prostě naštvaná a naštvanost nemizí. Ráda bych se jí zbavila a celou tuto kapitolu svého života uzavřela. Dříve jsem přemýšlela o pomstě, to už je za mnou. Ale pořád to není pryč. Co s tím?
JolanaM, 53 let
Názor odborníka
Jolano,
staré křivdy a s nimi související nepříjemné emoce nám dokážou mnohdy velmi úspěšně kazit radost z přítomného okamžiku a života, který žijeme teď a tady.
Pak to často vypadá tak, že místo aby v nás proudila energie, místo abychom kvetli a užívali si všeho krásného, co nám život nabízí, tak se v myšlenkách vracíme k věcem dávno minulým, choulíme se do sebe a odháníme tak od sebe vše krásné, co přichází.
Ano, stává se, že naštvanost, zášť, pocity sebelítosti a další podobné emoce plynoucí ze starých křivd ne a ne odejít, i když se o to hodně snažíme. Pokud chcete celou kapitolu uzavřít, doporučuji se jí paradoxně nejdříve trošku pověnovat.
Poctivě si zanadávat
V prvé řadě ze sebe dostaňte tu naštvanost. Jděte na kafe s kamarádkou, nebo odjeďte s více kamarádkami rovnou na celý víkend třeba do lázní a dovolte si na manžela pořádně zanadávat. Dovolte si použít i horší označení, než je „bezohledný darebák“, dovolte si povídat o svých pocitech, které se vás v souvislosti s bývalým manželem drží.
Pokud dobré kamarádky z nějakého důvodu kolem sebe nemáte, zkuste si zanadávat sama doma nebo při procházce v přírodě, kde Vás nikdo neuslyší, a klidně u toho dupejte do země, bouchejte zdi, nebo třeba tancujte, prostě co si vaše tělo žádá. A nadávejte tak dlouho, dokud vás to bude bavit.
Pokud budete nadávat poctivě a bez cenzury, zjistíte, že po pár hodinách, maximálně dnech, už nebudete mít na co nadávat a zbyde ve vás takový zvláštní „poloprázdný“ pocit, který se dá popsat asi jako: „A co teď? Co dál?“
Jít dál a moci se svobodně ohlížet
Často se hovoří o tom, že by se mělo lidem, kteří nám ublížili, odpustit. Odpuštění však není vždy snadné, protože nás mnohdy staví do povýšené pozice, něco jako: „Ty jsi sice zlý, ale přesto, že jsi takový, tak já ti odpouštím.“ Mnohem snadnější než odpustit je věci prostě přijmout. Takové, jaké byly, takové, jaké jsou. A pak je potřeba jít dál.
Někomu pomáhá představit si, že za minulými křivdami staví tlustou zeď, přes kterou k člověku křivdy proniknout nemůžou, avšak člověk, když z nějakého důvodu potřebuje, může si na zeď vylézt, na křivdy se shora podívat, a zase svobodně slézt do přítomnosti.
Někdy je příjemnější staré křivdy pustit po řece, ať se utopí v oceánu. S odstraněním negativních emocí pramenících z minulosti také velmi dobře pomáhá hypnóza. Držím palce, abyste již brzy našla cestu, jak v životě zářit, plně si užívat nového vztahu a činností, které vám přinášejí radost, potěšení i smysl.
