Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Pocit prázdnoty po hraní her: Co zkusit přestat hrát úplně?

8. 8. 2014

Je deset hodin ráno, a já stejně jako obvykle zapínám počítač. Za patnáct dvacet minut už budu někde v jiné realitě. Teď mám ještě chvilku času pro život.

Už je to dlouho, co jsem se naučil trávit volné chvíle u počítače. Nevinná zábava u mě nakonec přerostla v závislost. Pamatuji si, že moji rodiče jezdili se sestrami za prababičkou do nemocnice. Já zůstával doma dlouho do noci a hrál. Prababičku jsem už před smrtí neviděl.

Když se mi o pár let později narodil bratr, byl jsem zrovna na herním večeru s kamarády. Otec mi dal ultimátum a já musel chtě nechtě do porodnice s nimi. Alespoň tento životní okamžik jsem tedy nepromeškal.

Svoji závislost jsem si asi nikdy úplně nepřiznal. Z pozorování sebe sama jsem zjistil, že sedám k počítači ve chvílích, kdy chci zabít čas. Je to jako čekat na vhodnou příležitost. Po narození mého bratra jsem se naučil dávat přednost lidem před virtuální realitou. Dnes mi nedělá potíže odejít od počítače na čtrnáct dní a dokonce tyto příležitosti vítám. Mám pak pocit, že žiji více naplno.

Co mě ale dnes trápí a co mě přinutilo napsat tento příběh, je otázka, jestli je hraní počítačových her před spaním škodlivé. Vždycky, když se „zapomenu“ u počítače a odcházím spát nad ránem, cítím podivný pocit prázdnoty. Většinou mi stačí jít se na chvíli projít, pomodlit se nebo se osprchovat. Potom ten pocit překonám, ale nikdy doopravdy nemizí.

Budu vděčný za vaše názory k mému příběhu nebo problému. Děkuji.

Jaroslav

Názor odborníka


Dobrý den, Jaroslave,

váš příběh mě velice zaujal nejen obsahem, ale i formou, hezky píšete. I já teď sedím u počítače, je půl deváté večer, a čekají mě ještě minimálně tři hodiny vyřizování e-mailů a komentování textů. Považuji to za součást svého života.

Ve vašem dotaze mi přijde důležité, jak jste oddělil život a virtuální realitu. A ta virtuální realita vám postupně ubírala víc a víc času ze života. Kvůli virtuální realitě jste promeškal některé důležité momenty v životě.

Pak jste ale napsal, že jste se naučil dávat přednost lidem před virtuální realitou. Trochu to tedy zní tak, že život pro vás znamená lidi, anebo s nimi alespoň velice úzce souvisí. 

Pokud to tak cítíte, pak s tou myšlenkou souzním. I pro mě jsou život lidi (a tak i vyřizování e-mailů a komentování textů považuji za jeho součást, protože odpovídám lidem). 

Za tuto myšlenku tedy děkuji, vy se ale ptáte na něco jiného: zda je hraní počítačových her před spaním škodlivé. Ze svého (psychologického) hlediska si myslím, že jste si v předchozí části odpověděl sám. Hraní her vás odstřihuje od světa lidí, tedy od našeho světa. To samo o sobě škodlivé není, každý máme své způsoby, jak se odtrhnout od reality. Záleží samozřejmě na intenzitě a pokud je člověk takto odtržen mnoho hodin v kuse, může jej to vyčerpat a možná i „vyprázdnit“.

Jestli jsem to pochopil dobře, podařilo se vám už hraní her omezit a nepromeškávat důležité momenty. To je skvělé! Teď jde o to, abyste se „nezapomínal“ u počítače. Proč si nezkusit přímo říct, kolik minut/hodin jste ochoten u počítače strávit, aby to pro vás byla zábava a nikoliv závislost? Zkuste si udělat jasný časový plán a toho se držet.

Pokud vám to nepůjde, popřemýšlejte, jestli nechcete přestat hrát úplně, alespoň na čas, to může být pro vás další důležitá zkušenost. A pokud ani to nepůjde, můžete do tohoto úsilí zkusit vtáhnout někoho, kdo vám pomůže, ať už to bude někdo z vašeho okolí anebo odborník. 

Určitě by se dalo nasbírat mnohem víc argumentů pro škodlivost. Mně ale přijde zásadní, že VÁM to vadí. Tak proč to nezkusit změnit teď hned? 

Pavel Nepustil

Diskuse 0

Pavel Nepustil

Psycholog, terapeut a sociální pracovník

nepustil.narativ.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.