Dobrý den,
mám dotaz ohledně mého rozchodu. S bývalým přítelem jsme spolu chodili tři roky, asi jsme každý očekávali od vztahu něco jiného – já již bydlení, plánování budoucnosti a určité zázemí. Přítel se do toho ještě nehrnul, bydlel stále u rodičů a vyhovovalo mu scházet se u mě doma. Postupem času přišel o práci a stával se nesnesitelným.
Po dramatické dovolené, kde mi zamlčel, že nemá peníze, že žije na dluhy místo toho, aby si našel práci, jsme se prostě rozešli. Dala jsem mu najevo, že není člověk do života a že cítím, že si uvědomuje svou vlastní nedostatečnost a slabost, kterou si pak vybíjí vztekem na mně. Vztah mi nic nedával, rozchodem se mi dost ulevilo.
Jenže jemu ne. Evidentně byl na mě fixovaný a po rozchodu nejdříve žadonil o návrat, poté mě začal u přátel pomlouvat a dávat najevo, že jsem na prachy, že jsem spala s kamarádem a podobné řeči (i u mých příbuzných, někteří bohužel uvěřili). Přátelé mě naštěstí podrželi a stáli na mé straně, dost často mi potvrdili, že veškeré tyto výlevy vydatně zapíjel.
Můj dotaz směřuje k tomu, co takového člověka vlastně vede k tomu se mstít? Proč je schopen vás poškodit a co nejvíce se snažit pomocí lží zdiskreditovat u vám blízkých lidí? Musel si přece uvědomovat vlastní vinu a chybu (často jsem ho upozorňovala na to, co mi vadí, ale nic s tím nedělal).
Víte, já mu po tom všem nepřeji nic zlého, nikdy jsem nepřála, ale po jeho reakcích s ním teď nechci být ani v přátelském vztahu.
Lada
Názor odborníka
Dobrý den, Lado,
myslím, že jste udělala dobře, když jste ukončila vztah s partnerem, který vám nevyhovoval. Vy se ale ptáte, co ho může vést k potřebě se mstít, poškozovat vás a za pomoci lží očerňovat.
Píšete: Musel si přece uvědomovat vlastní vinu a chybu (často jsem ho upozorňovala na to, co mi vadí, ale nic s tím nedělal). Domnívám se, že právě tady leží jádro problému. Od uvědomění si vlastních chyb ke změně a jejich napravování vede často dlouhá cesta a někteří lidé toho prostě nejsou schopni vůbec. Je přeci o mnoho snazší svalovat vinu na druhé, vnímat je jako viníky vlastních selhání a považovat za původce problémů a zla.
Kdyby stejnou situaci popisoval váš bývalý přítel, možná by říkal něco ve smyslu, že vám věřil, ale že vy jste ho odkopla zrovna ve chvíli, kdy od vás potřeboval pomoc. Takový výklad je samozřejmě nesmysl, ale váš bývalý se na věc možná právě takto dívá. Navíc si k tomu připočtěte uraženou mužskou ješitnost za rozchod (nebyl jsem dost dobrý…), vynásobte to vypitým alkoholem a výsledkem takové rovnice je nesnesitelně zraňující sebelítost a tedy perfektní výchozí bod pro touhu se mstít. Ukázat vám i celému světu, že ani vy nejste tak perfektní, jak si myslíte.
Pokračování znáte. Pomluvy, lži, očerňování. Skončím tak, jak jsem začal. Dobře, že jste od něj odešla. A abych to celé zkusil ještě trochu obrátit v pozitivum – díky němu jste zjistila, komu ve svém okolí můžete věřit, na koho se můžete spolehnout.
S pozdravem a přáním všeho dobrého,
Pavel Král
