Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Přemáhají mě negativní emoce: Udělejte z nich svého spojence.

28. 8. 2015

Dobrý den,

obracím se na vás s žádostí o radu ohledně zvládání emocí. Přečetla jsem obrovskou spoustu knih, v nichž bylo napsáno, že prvním krokem k úspěchu je osvobození se od emocí. Nikde však nebyla konkrétní rada, jak na to.

Nemluvím samozřejmě o pozitivních emocích ve smyslu radosti či pocitu štěstí. Mým problémem jsou právě ty negativní. Nejlépe by se daly přirovnat k pocitu, který zažíval snad každý z nás před důležitou zkouškou, maturitou či třeba pracovním pohovorem. Emoce, které zaplavují nejen mozek, ale celé tělo (mravenčení v nohách, pocit na zvracení v žaludku, pocení se, nutkání k vyprazdňování, červené tváře).

V situacích, o nichž mluvím, by se tyto emoce snad daly pochopit. Ale pokud je zažívám přespříliš často a zasahují mi do života běžného, osobního – například při rozhovoru s přítelem, při blížící se poradě, při očekávání situací, jejichž průběh nemůžu nikterak ovlivnit… jsem z nich zmatená.

Nevím, co sama se sebou. Tisíckrát si řeknu, že o nic nejde, že pokud nejde o život, jde o houby, snažím se rozumem přenést jinam, odprostit se od svého prožívání. Všechno marně. Fyzické projevy toho, jak na svůj vnitřní konflikt nazírám, jsou nepřehlušitelné.

A proto vás prosím o názor odborníka, čím by tento jev mohl být způsobený? A co bych mohla udělat proto, aby věci byly jinak?

Valerie

Názor odborníka


Dobrý den, Valerie,

děkuji za váš dotaz. Myslím, že podobné situace, jako popisujete vy, řeší řada lidí. Alespoň ve své praxi se s nimi často setkávám.

Píšete, že všude čtete, že je potřeba se odprostit od emocí. Já bych tuto větu doplnila – je potřeba se odprostit od emocí usazujících se v našem těle (nikoliv od jejich prožívání).

Všichni, kdo si někde přečtou něco podobného, věří onomu mýtu, že je potřeba se tzv. negativních emocí co nejdříve zbavit. Je potřeba je potlačit, zničit nebo alespoň omezit. Jedna moje klientka byla proto překvapená, když jsem se s ní loučila se slovy „užijte si svůj smutek“. Nebylo to sarkastické ani zlomyslné. Myslela jsem to vážně. Když totiž nedáme svým emocím průchod a potlačujeme je, jsme vůči sobě hodně agresivní. Nevyjádřené emoce způsobují tělesné napětí, které pak hledá kudy by uniklo. Proto se říká „potlačené emoce způsobují nemoce“. V zásadě ze svého těla takto vyrábíme papiňák. Emoce se pak začnou valit ven bez naší kontroly. Zpravidla v době, kdy se nám to nehodí. Někdy i v podobě fyzických neduh. Asi takové situace znáte.

Navíc, pokud potlačíte své prožívání, „odstraníte“ emoce všechny. Včetně radosti, kterou byste si ale ráda nechala. Někteří lidé došli v potlačování emocí tak daleko, jako moje kamarádka, která poznala, že je smutná, až podle toho, že dostala rýmu. Bohužel ale necítila ani pocit štěstí, což vy nechcete.

To, co popisujete jako fyzické projevy nepříjemných pocitů, jsou často projevy strachu. Ten bývá opravdu paralyzující. Mně se osvědčilo zodpovědět si otázku, co nejhoršího se může stát a čeho se tak moc bojím. Strach je často nejvíc iracionální emocí ze všech. Odkrytí skutečného nebezpečí vám pomůže odlišit, kdy je reakce oprávněná a kdy se bojíte jaksi „ze zvyku“.

Ptáte se, proč jste zatím neúspěšná… No, píšete, že se snažíte rozumem přenést jinam a rozumně argumentovat – to nefunguje, protože emoce nejsou rozumné ;) Strategie odproštění se od prožívání selhává, protože nejste stroj (a navíc si své prožívání chcete ponechat). Takže moje rada je sice asi jiná než jste čekala, ale je v praxi ověřená. Používám ji při práci s klienty i ve svém běžném životě.

Takže k věci – co s tím? Prvním krokem k úspěchu je přijmout všechny své pocity a udělat z nich místo nepřítele (který vám ztrpčuje život) spojence. Proč? Mám hned dva pádné argumenty. Jednak je to zdravé, a pak využijete jejich potenciál. Třeba ve vzteku je ukryta velká síla, kterou můžete použít k tomu, abyste mohla změnit to, co vám nevyhovuje. Já osobně bych se takové síly nezbavovala. Strach vás zase chrání – když nebudete mít strach, brzy umřete atd.

Abych nebyla jen dalším nesrozumitelným zdrojem, který vám nedá návod, nabízím několik tipů/kroků:

  1. Všechny své pocity uvítejte vždy, když se dostaví – chtějí vám něco důležitého říct.

  2. Věnujte se svým pocitům tak často, jak jen to jde, a zjistěte,  co vám chtějí říct – doporučuji k tomu techniku focusing (najdete kurzy i knihy, velmi inspirativní je pohádka O malé ptačí holčičce).

  3. Najděte si u každé emoce přínos, který pro vás má – každá emoce nějaký opravdu má! A naučte se ho využívat.

Doufám, že jsem pro vás byla srozumitelnější než hromada knih a že vám nástin možných řešení pomůže k pohodovému životu. 

Zuzana Řezáčová Lukášková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.