Dobrý den,
začínám mít zvláštní pocit, že je něco v nepořádku. Nyní je mi dvacet a od svých šestnácti let jsem vegetariánka. Dneska ale zjišťuji, že přestávám jíst víc potravin než jen maso.
Pozoruji na sobě změny, o kterých se odmítám s kýmkoliv bavit. Jsou to například nízký tlak, bolest hlavy, minimální přísun tekutin, únava, zatmění před očima a častá tvorba modřin. Nesmím už ani darovat krev.
Všechno to má ale jednu výhodu. Zhubla jsem. A to značně rychleji než provozováním fitness, kterému jsem se do nedávna věnovala aktivně od věku patnácti let. Říkám si, že na padesáti kilech se začnu znova hýbat, ale už teď (po ztrátě šesti kil) mám sílu maximálně vyjít schody.
Stručně vám napíšu, z čeho se tedy skládá můj jídelníček. Jsou to Racia, zelenina, minimální přísun sýrů. Piji zelený čaj a hodně, opravdu hodně kávy – a vodu. Víc nic. Jsem ochotna pro svůj cíl udělat cokoliv, ale možná bych měla řešit svůj jídelníček s odborníkem. A tady se dostávám do problému: s jakým odborníkem?
Bojím se, že už nikdy nebudu jíst normálně. A řeknu narovinu i to, že mě jako každou dvacetiletou slečnu láká vidina dokonalého štíhlého těla. Můžete mi tedy prosím poradit, na koho se obrátit? Bojím se, že už teď je pozdě…
Sára
Názor odborníka
Milá Sáro,
píšete, že si všímáte změn ve svém jídelníčku a zároveň fyzických změn, které s nimi pravděpodobně souvisí. Mluvíte o nepříjemných stavech – například o nízkém tlaku, o bolestech hlavy, o nedostatku energie. Popisujete však také nechuť o těchto věcech s druhými mluvit a přání být štíhlá.
Děkuji, že jste nám napsala. Chce to totiž odvahu – zformulovat, že něco, co nám přináší problémy, si zároveň do jisté míry přejeme. A být přesto odhodlaná situaci řešit. Každá mince má dvě strany a jsem ráda, že to víte a nebojíte se je pojmenovat.
Představa o napětí
Neustále znova pročítám váš dotaz a snažím se ho sama pro sebe uchopit. Co je jeho hlavní téma? Vynořuje se mi obraz nepříjemné tenze: napětí mezi „přáním, mít dokonalé tělo“ a strachem, že „nebudete jíst normálně, že se to už nespraví“.
Na jednu stranu mi připadá, že víte, co se děje. Všímavě popisujete, že jíte méně a menší okruh potravin než dříve, v důsledku toho hubnete – a možná je to moc, protože vaše tělo začíná vysílat signály, že mu není dobře. Dokonce jste pojmenovala, že je to pro vás problém a obrátila jste se na psychologickou rubriku.
Na druhou stranu mám ale pocit určitého stínu nad tím vším: jakoby se ten problém ještě úplně nevyloupl. Svému trápení jste ještě nedala jasnou „nálepku“ – i když se možná někde rodí. Píšete, že začínáte mít zvláštní pocit, že se něco děje. Že zjišťujete, že přestáváte jíst i více potravin, než jen maso. Pozorujete tělesné změny… Jako by na vás signály, že je něco v nepořádku, dorážely zvenku – a narážely možná na něco uvnitř.
Pokud vám tento můj obraz nic neříká, zapomeňte na něj, prosím. Je jen jeden z mnoha možných. Pokud s vámi ale něco dělá, možná by bylo fajn prozkoumat, jaké že to napětí vlastně je.
Nálepka z manuálu
Příběh, který jste o sobě napsala, obsahuje několik náznaků, že byste se mohla potýkat s poruchou příjmu potravy, která se jmenuje anorexie. Neobsahuje ale zdaleka všechny: jen a jen vy dovedete posoudit, zda odpovídá, co vám teď napíšu.
Mezi diagnostická kritéria anorexie patří rychlý a výrazný úbytek tělesné hmotnosti, nebo její dlouhodobé udržování 15 procent pod předpokládanou hranicí. Jaký je váš Body Mass Index? Tedy poměr mezi výškou a váhou?
Druhým kritériem diagnostikujícím anorexii je vyhýbání se jídlu, používání projímadel či nadměrné cvičení, třetím pak strach z tloušťky, touha být štíhlá, ale i zkreslená představa o vlastním těle. V průběhu vývoje sem patří také kritérium zastavení či opoždění projevů puberty.
Fyzicky nepříjemným projevem (a zároveň pátým kritériem pro diagnostiku) je rozsáhlá endokrinní porucha, kterou provází únava, spavost či mdloby, pokles tělesné teploty a to, že naše tělo přestává pečovat o věci, které nejsou nezbytné k přežití. Zhorší se nám kvalita vlasů, nehtů a kůže, začne otupovat smyslové vnímání, upadne obranyschopnost organismu, nastanou hormonální změny (ovlivní to menstruační cyklus a chuť na sex) a tělo začne hůře spalovat. Ukládá tuky na horší časy.
Děje se vám něco z toho?
Kudy kam
I kdyby ale ano, má to drobný háček. Anorexie je „mladá“ nemoc a v diagnostických manuálech se objevila teprve v sedmdesátých letech minulého století. Diagnostická kritéria, jaká máme dnes, uchopují, co se děje s naším tělem a zachycují přání být štíhlý. Odpovědi na to, proč se to všechno děje, ale zatím nemáme. A je dost možné, že jsou v případě každého člověka úplně jiné.
Mám velkou chuť položit vám mnoho otázek: Proč jste vlastně začala být vegetariánka? A jak se to stalo, že jste přestala postupně jíst další potraviny? Proč byste si přála mít padesát kil? Proč jste začala (a proč jste pak přestala) dělat fitness? Jinými slovy: jaký je váš příběh?
Ptáte se, s jakým odborníkem byste měla svůj problém s jídlem řešit a já na to nedokážu dost dobře odpovědět, protože si nejsem jistá, že mé úvahy vedly správným směrem. Napadají mě však dvě různé cesty.
Je zde možnost řešit váš jídelníček s odborníkem na výživu. Ten vám může říct, co v něm schází a kde je případná mez mezi štíhlostí, jakou byste si možná přála a štíhlostí, která umožňuje žít zdravě (tak, aby našemu tělo nic zásadního nechybělo). Je to jednoduché a praktické řešení. Napadá mě však otázka, zda budete chtít tuto mez akceptovat – a zda vás tato cesta přece jen nepovede k druhé možnosti.
Druhou možností je konzultace s psychoterapeutem a je na místě, pokud byste si přála více porozumět všemu, co se ve vás odehrává. Je to jedno z možných míst, kde hledat odpověď na otázku, jak se vám stalo, co popisujete ve svém dotaze. A ujasnit si, jak chcete dále postupovat. Ve svém dopise píšete o obavě, že už je pozdě. Věřím, že se silným spojencem v osobě terapeuta a s vaší odvahou zamýšlet se nad svým trápením, být pozdě rozhodně nemusí.
Využívejte celý web.
PředplatnéRozumím vašemu přání, být štíhlá. Tento imperativ lítá všude kolem nás. A to, že jste dokázala zhubnout šest kil je nesporně důkazem vaší pevné vůle a síly, což je obdivuhodné. Velmi vám však přeji, abyste zůstala pánem své štíhlosti a aby se nestala nejdůležitějším tématem vašeho života.
S pozdravem,
Ester Danelová
