Nedávno jsme se sestěhovali s přítelem a jeho dvěma dětmi, sama mám třináctiletého syna. Přítel má patnáctiletou dceru, která na svůj věk opravdu vypadá, je vyspělá, menstruuje. Přítel se o děti odmala staral převážně sám. Vyústilo to dle mě v ne úplně šťastný systém, kdy táta dělá vše za děti. Nicméně jsem si všimla zvláštního vztahu mezi přítelem a dcerou, často za ní jde odpoledne do pokoje i 10–12×.
Chodí za ní ráno v trenkách, prý ji budit, ale jsou tam nějakou dobu ve tmě, když spolu hovoří, dcera s ním mluví laškovně, káravě, občas jako žena s mužem, chodí před ním v kalhotkách, převléká se před ním, nechá ho, aby jí odnášel ušpiněné kalhotky. Přítel říká dceři čiči, vše jí dovolí, vše koupí. Také nechával pootevřené koupelnové dveře, když se sprchoval, než jsem ho na to upozornila. Všimla jsem si i dalších detailů.
Když jsem se přítele zeptala, aniž bych ho obvinila, jak to má s intimní hranicí ohledně dcery, a uvedla jsem konkrétní příklady – výše zmíněné, tak na mě vyjel, zda si myslím, že za dcerou chodí do pokoje, stojí nad postelí a onanuje; takto doslovně to řekl. Sama jsem otce v pubertě neměla, a tak jsem situaci popsala několika ženám, které otce měly, a všechny mi řekly, že to nepovažují za zcela normální chování.
Hlavně mě zarazila reakce přítele na pouhý dotaz a také to, že se se mnou pak několik dní nebavil. Když jsem se mu omluvila a řekla, že jsem se ho nechtěla dotknout, jen se zeptat na něco, čemu úplně nerozumím a nechci si vytvářet domněnky, tak omluvu nepřijal. Ráda bych věděla, kam až sahá hranice intimity mezi rodičem a dospívajícím, zvlášť jde‑li o otce a dospívající dceru.
Tina, 45 let
Názor odborníka
Milá Tino,
chápu, že ve vás chování vašeho přítele a jeho dcery vzbuzuje otázky a možná směsici pocitů. Nevím, co z toho je vám vlastní, ale umím si vedle nejistoty představit i rozpaky, obavy, pocity samoty či žárlivost. Blízkost mezi tátou a dospívající dcerou, jakou popisujete, opravdu není obvyklá.
V rodinách, kde jeden z rodičů chybí (i když ne zcela), se stává relativně často, že se vztah mezi rodičem a dítětem prohloubí nad běžnou míru. Nemusí jít o nic sexuálního ani jinak patologického, často jde prostě o to, že k sobě více přilnou: více si spolu v absenci druhého rodiče a partnera povídají, jeden druhému či vzájemně projevují více péče.
Rizika blízkosti
I nevinný, asexuální, leč velmi blízký vztah dospívajícího dítěte s rodičem má ovšem svá rizika.
Dítě v průběhu dospívání potřebuje rozvíjet svou vlastní identitu – hledat, kým je, co ono samo považuje v životě za důležité, čemu se chce věnovat, jaký postoj zaujmout k zásadním i docela obyčejným otázkám. Potřebuje odmítnout, co dříve přirozeně zcela automaticky převzalo od rodičů, zpochybnit jimi zavedená pravidla i normy, oponovat jejich názorům.
Zároveň pubertální děti již velmi filtrují, které své myšlenky a pocity (zejména ty hluboké) chtějí svěřovat svým rodičům a také jaká fyzická blízkost s rodičem je jim příjemná. Dospívající obvykle chtějí trávit více času se svými vrstevníky a mít s nimi větší blízkost. Naopak rodičům se časově, psychicky i fyzicky vzdalují.
Velmi blízký vztah s tátou dceru pravděpodobně brzdí v hledání sebe sama a v navazování blízkých vztahů s vrstevníky. Když za ní táta přijde v průběhu odpoledne tucetkrát do pokoje, na jedné straně ji to může těšit, ale na druhé ji to ruší. Podobně může blízký vztah s dcerou potlačovat intenzitu vztahu vašeho přítele s vámi.
Mohlo by vás zajímat
Tátova holčička, mámin kluk
Zde se rodí touha i žárlivost. Jak vidí tento formativní vztah moderní psychoanalýza?
Přečíst článekVztahy neexistují ve vzduchoprázdnu a v rodině se navzájem intenzivně ovlivňují. Nadměrná blízkost jednoho z rodičů s jedním z dětí nutně působí na další vztahy v rodině. Jak je na tom druhé partnerovo dítě? Jakou blízkost má váš přítel s ním? Jak jsou na tom další vztahy ve vaší nově vzniklé rodině?
Co můžete dělat
Otázkou je, jak to příteli komunikovat a jak zaběhlé zvyklosti měnit. Píšete, že když jste naťukla téma jeho intimní hranice s dcerou, reagoval prudce. To snadno vzbudí podezření. Může však jít i o docela obyčejnou úlekovou reakci: „Z čeho mě to podezírá?“ Při představě podezření z incestního vztahu se váš partner může cítit uraženě, rozhořčeně a možná i znechuceně.
Což ovšem neznamená, že byste s ním o tom mluvit neměla, že byste se neměla snažit o změnu poměrů, jež nejsou pro všechny vyhovující. Hovory o intimitě jsou z principu velmi citlivé. Je třeba dobře volit slova, intonaci, načasování i intenzitu. Můžete také začít odjinud, tématem, které je též důležité, ale ne až tak citlivé.
Napadají mě třeba domácí práce. Není šťastné, když rodiče dělají všechno a děti nic. Děti se sice většinou v danou chvíli domácím pracím brání, nejsou‑li k nim však vedeny vůbec, v dospělosti to rodičům vyčítají:
- „Mě k vaření nikdo nevedl, musela jsem se to pak všechno učit sama a vůbec to nebylo jednoduchý. Kdykoli se mi něco nepovedlo, styděla jsem se, brečela jsem a přehnaně se omlouvala.“
- „Zlobím se na mámu, že mě nenaučila uklízet. Nemám to v sobě a štvu tím sama sebe. Špatně se mi se sebou žije.“
U vás se navíc setkává kultura dvou rodin. Jak k tomu přijde váš syn, pokud se na domácích pracích podílí a noví sourozenci nikoli? Že on si (například) dělá svačiny sám, zatímco jeho starší sestře připraví svačinu tatínek? A jak se může cítit takto opečovávaná dívka? Na určité rovině ji to sice může těšit, ale v podtextu budou pravděpodobně pocity nepatřičnosti, studu a méněcennosti.
Snažte se rozvíjet a prohlubovat svou intimitu s přítelem. Soustřeďte se na to, abyste spolu měli hezké chvíle, sdílení, blízkost. Abyste měli jistotu, že tu jeden pro druhého jste, uděláte si čas, když to ten druhý potřebuje. Buďte jeden druhému první osobou, které se jdete svěřit, ať vás něco těší, či tíží.
Důležitý je též vztah vás a přítelovy dcery. Jak jste si blízké vy dvě? Chtěla byste si s ní být bližší? Máte ji ráda? Trávíte s ní ráda čas? Všímala bych si pocitů a vztahů v rodině celkově. Jak se přítelova dcera v nově sestavené rodině cítí? Má v ní své soukromí? Jak vychází s vámi a vaším synem? Jak se v rodině cítí váš partner? Jak si sedly děti dohromady? Jak je v tom všem vám?
Sestěhování partnerů bývá radostné, ale i náročné. Když jde o partnery s dětmi, bývá to ještě náročnější. A pokud jde o děti dospívající, řekla bych, že násobně náročnější. Nebuďte nervózní z toho, že to není zpočátku jen radostné, že to leckde dře. Bude fajn, když o tom dokážete mluvit a postupně společně vytvářet kulturu vaší nově vzniklé rodiny.
Velmi užitečný by pro vás mohl být rodinný či párový terapeut – nestranná osoba, s níž byste se mohli komplexněji zabývat vztahy ve vaší rodině a hledat optimální cestu k překonání nesnází. Držím vám palce, ať si to vše nakonec hezky sedne a můžete si užívat rodinnou pohodu bez obav.
Pavla Koucká
