K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Připadám si nijaký: Naučte se přemýšlet o řešení.

4. 11. 2013

Mám jeden vcelku zásadní problém. Nic mi nejde, nic pořádně neumím a nic mě nebaví.

Neplácám to jen tak. Zkoušel jsem různé techniky, rady, terapeuty a další a další způsoby. Nemám talent na nic.

Studuji vysokou školu, ale ani nevím, jestli mě baví. Pravděpodobně ne. Nemám žádný sen.

Nedovedu si představit, co bych vyprávěl vnoučatům, protože nechci vůbec nic. Není práce ani škola, která by mě bavila. Unavuje mě neustále něco hledat. A ubíjí mě dělat něco, co mě nebaví.

Na otázku, ve které zemi bych chtěl bydlet, nedokážu odpovědět. Nikde. Je mi to jedno. Nepřemýšlím o sebepoškozování nebo jiných hloupostech, jenom to chci vyřešit. Je mi přes dvacet a to už bych měl vědět, co od života chtít. Ale já nevím nic.

Nedokážu si sám sebe představit za pár let. A nebaví mě všem lhát, že mě tohle a tamto baví a až dodělám školu, budu dělat „něco takového“. Za každou radu budu vděčný, protože jsem v koncích.

Děkuji.

Josef

Názor odborníka


Dobrý den, Josefe,

děkuji za váš zajímavý příspěvek, ve kterém se možná poznají i další čtenáři. Píšete, že byste chtěl radu, ale rada se může týkat nějakého přání nebo hledání řešení. A ani při sebepozornějším čtení jsem nenašla ani zmínku o tom, co vlastně hledáte.

Zkoušela jsem i přepsat váš text do následující podoby: Mám jeden v celku zásadní problém. Potřebuji se dozvědět: Co mi jde? Co umím? Co mě baví? (Jistě jste schopen si doplnit i další otazníky).

Prosím, než začnete číst dál, zkuste si odpovědět na otázku: Opravdu chcete a jste připraven hledat odpovědi? Ty vám totiž může dát jen někdo, kdo vás tak dobře zná, že vám vidí i do hlavy. Vy sám.

Zajímavý versus užitečný

Napsala jsem, že váš příspěvek je zajímavý, evidentně jste o něm hodně přemýšlel. A musím říct, že se dobře vyznáte i v utajených zákoutích své duše. Dal jste si práci, abyste nám co nejpřesněji a nejvýstižněji popsal váš problém. Proto bych vám chtěla nabídnout, abyste si odpověděl i na druhou otázku?

Jak je tak hluboká znalost vašeho problému užitečná pro plánování vašeho dalšího života? Pravděpodobně moc ne, jinak by váš příspěvek na Psychologii.cz vypadal úplně jinak.

Neurovědy nedávno odhalily, že zaměření se na problémy nás vede k tomu, že se snažíme změnit, co se změnit nedá. Do minulosti. Vůbec se nedivím, že se cítíte vyčerpán. Babrání se v minulosti s sebou přináší sebeobviňování, výmluvy a ospravedlňování. Je to činnost složitá, pomalá a často vysává naši duševní energii.

Můžu se jen domnívat, že ve skutečnosti hledáte, jak váš problém vyřešit. Soustředění na řešení by znamenalo, že si místo otázky: „Proč se to stalo?“ položíte otázku: „Co s tím udělám?“.

Ačkoli změna přemýšlení o problému na přemýšlení o řešení vypadá zdánlivě jednoduše, ve skutečnosti je otázkou duševního zvyku, který buď už máme a všechno je rázem snadné, anebo nemáme a zdá se nám, že se nemůžeme pohnout z místa.

Problém v naší hlavě z pohledu neurověd

Pokud jde o naše vnitřní zvyky, neurovědci zjistili, že je nemožné měnit naše pevná spojení v mozku, protože akt pokusu změnit to, kdo jsme, pomocí „ponoření až na dno našeho myšlení“ ještě posiluje propojení s navyklým chováním.

David Rock ve své knize Leadership s klidnou myslí nazval náš mozek spojovacím strojem, který se pokouší propojit všechny myšlenky, informace, zkušenosti a asociace do vzájemných souvislostí. Tím vytváří tzv. myšlenkové mapy, které pomáhají při třídění a ukládání dalších informací podle toho, jak jsou pro nás důležité. Vytvářejí filtry našeho vlastního vidění světa, který nás obklopuje. Každý z nás má filtry jiné, de facto žije v jiné realitě, viz problém nebo řešení. 

Změnit takový filtr je téměř nemožné, ale dobrá zpráva je, že je možné si vytvořit a využívat filtr nový. Vytvořit v mozku nová propojení. Čím víc se soustřeďujeme na nový filtr/řešení, tím víc se tato řešení stávají reálnými. Zdá se to až příliš jednoduché, že? Ve skutečnosti taková změna vyžaduje rozhodnutí, že už se nechci cítit jako oběť vnějších událostí, ba naopak chci převzít plnou odpovědnost za svá rozhodnutí a své příští kroky.

Chcete se, Josefe, opravdu posunout ve svém přemýšlení směrem k řešení? Začít si budovat nový návyk?

Budování nového návyku

Pokud vám budování nového návyku připadá užitečné a jste odhodlán k další práci sám se sebou, je třeba, abyste se vždycky zaměřil nejdřív na to, jaké řešení vlastně hledáte. Co je pro vás opravdu důležité? Jak byste si to představoval? Co to pro vás znamená? Vezmu-li si jako příklad váš současný problém: Co pro vás znamená, že už VÍTE, co umíte…? Jaké z toho máte pocity?

Jak vlastně zjistíte, co potřebujete vědět? Je možné, že vás zpočátku vhodné řešení nenapadne. OK. V pořádku. Změna myšlení a budování nových propojení je jako ražení nového tunelu ve skále. Vyžaduje námahu a vytrvalost. A občas i dynamit, abyste se pohnul z místa.

Abyste mohl rozvinout svou tvořivost, zkuste k hledání přistoupit s otevřenou myslí jako dítě. Píšete, že jste zkoušel různé techniky, rady, terapeuty a další. Zapomeňte na to. Co udělá dítě, když neví?

Pokud se zeptáte lidí, kteří vás obklopují, svých spolužáků a přátel, lidí, kterých si vážíte, pravděpodobně se dozvíte, že s mnoha otazníky typu „nevím, co budu vyprávět vnoučatům“ nejste sám. Pravděpodobně také objevíte, že jen málokoho ve vašem věku něco takového trápí. Nalézáte se ve věku hledání a objevování. Abyste si dokázal odpovědět, využijte příležitostí si mnoho věcí vyzkoušet, sbírat zkušenosti, navštěvovat semináře o osobním rozvoji, hledat v knihách, diskutovat se svými vrstevníky nebo třeba se čtenáři Psychologie.cz. Najděte si spojence nebo kouče.

Nejdůležitější je pokládat si vhodné otázky, a být k sobě poctivý při odpovědích, které vás povedou k řešení. V opačném případě vyhlášením „mám problém“ se možná dozvíte, že jste chudinka nebo že jsou i jiní, co mají problémy, ale takovou odpověď asi nehledáte. Nebo se pletu?

Zmínila jsem se, že budování nového návyku orientace na řešení je náročné. Ale kde najít motivaci k tak náročné práci? Skrývá se v naději a tím nemyslím nějaký laciný optimismus, že všechno dobře dopadne. Mám na mysli hlubokou víru, že bez ohledu na to, jak současná situace právě vypadá, má naše hledání smysl.

Hodně štěstí

Lenka Nováková

PS: Doporučuji zmiňovanou knihu D. Rocka: Leadership s klidnou myslí /Šest kroků ke změně výkonnosti.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.