Dobrý den,
je mi 26 let, můj přítel je o dva roky mladší. Jsme spolu už tři roky – na počátku byla velká zamilovanost, dlouho jsem si myslela, že je to ten pravý…
Poslední rok, v době, kdy jsme spolu začali bydlet, se však přítel začal pomalu měnit. Z milujícího a starostlivého muže, který by mě na rukou nosil, se postupně stal kluk vyžadující neustálou pozornost a péči. Musím doma vařit a uklízet, on neudělá nic. Když chci někam jít, musím mu to hlásit pomalu týden předem, jinak je oheň na střeše.
Nejhorší je však to, že většinou nikam jít nemůžu. Hned totiž začne naříkat, že jsem radši s ostatními než s ním, že ho už nemám ráda… a dojde až k tomu, že mě vydírá rozchodem. Moc dobře ví, že je náš vztah pro mě důležitý, navíc k rodičům se z určitých důvodů už vrátit nemůžu a sama bych byt finančně neutáhla. Většinou se proto nakonec podvolím a radši se věnuju jemu, i když mě to vnitřně trápí.
Celá tahle situace mě už ale ubíjí, protože pochopitelně nechci přijít o kamarády a trávit čas jen s přítelem. Také se bojím, že se to bude ještě stupňovat, když přítel vidí, že jeho vydírání na mě platí… Co s tím? Co můžu dělat a jak se mám proti tomuhle chování bránit? O přítele přijít nechci, navíc dřív takový nebyl…
Péťa
Názor odborníka
Dobrý den, Petro,
když se nad tím zamyslím, na váš problém se lze dívat v principu ze dvou úhlů. Můžeme se zaměřit buď na to, kdo vámi manipuluje, nebo na to, co vámi manipuluje.
Z vašeho příběhu je patrné, že vás chování vašeho přítele (je jedno, zda je záměrné a vědomé, či nezáměrné) dokáže zatlačit někam, kde být nechcete. A bylo by tedy snadné nechat se touto skutečností svést k přemýšlení o příteli, jako o zdroji vašich problémů – přímo se to totiž nabízí. Ale kdybychom se vydali touto cestou uvažování, sklouzli bychom se jen po povrchu problému.
Aby vás totiž mohl někdo někam manipulovat, musí tu být něco, kvůli čemu si tento tlak necháte líbit. Ve vašem případě je to především strach. A právě tento strach je váš skutečný problém a na něj je potřeba se zaměřit.
Z vašeho dopisu jsem pochopil, že kromě citových vazeb vás ve vztahu drží především společné bydlení, na kterém jste do značné míry závislá, protože bydlet sama si nemůžete finančně dovolit a s rodiči bydlet nemůžete. Váš strach z bezvýchodné situace, do které by vás případný rozchod dostal, je (zdá se) aktuálně tak silný, že se podvolení se přítelovu tlaku vedle něj jeví jako lepší alternativa. Přidejme k tomu fakt, že vám na tomto vztahu záleží a nostalgii po tom, jaký byl přítel v prvních měsících vztahu a máme ne jeden, ale tři opěrné body o které se může případná manipulace opřít.
To váš postoj “Jen ne rozchod!” z vás dělá potenciální oběť manipulace. A abyste touto obětí přestala být, je nutné, abyste, když by přišlo na věc, byla schopna ze vztahu odejít, případně byla ochotná nechat odejít partnera, pakliže si to bude přát. Abyste zkrátka byla připravena dát se i touto cestou, pokud by nebylo zbytí, byť to není varianta, kterou byste si přála či preferovala.
Pro boj se strachem z budoucnosti bývá dobrým pomocníkem jakýsi „akční plán“, kterého byste se v krizovém případě mohla držet. Plán pro případ rozchodu by měl obsahovat body jako:
-
Seznam blízkých lidí, k nimž byste mohla jít na pár dní bezprostředně po rozchodu.
-
Seznam kontaktů a www adres, kde hledat bydlení (když zadáte ve vyhledávači „spolubydlení“, najdete hned několik portálů, které nabízejí sdílené bydlení za rozumné ceny. Možná to není bydlení podle vašich snů, ale je to východisko. )
-
Na koho byste se obrátila pro pomoc při stěhování?
Plán by měl nabízet způsob řešení všech problematických situací, jichž se v případě rozchodu obáváte. Pamatujte na to, že každý problém má řešení i když toto řešení nemusí být zcela optimální (třeba jako výše zmíněné spolubydlení). I zde platí, že kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
To, že si máte vytvořit realistický plán pro případný rozchod, neznamená, že byste se měla s přítelem taky rozejít, jen to znamená, že byste i s touto variantou měla počítat a být na ni připravená. Jde o to zbavit téma rozchodu aureoly strachu a rozvázat vám tím trochu ruce.
Stávající situace není dobrá ani pro vás osobně, ani pro vztah. Pro nastolování lepšího fungování vašeho vztahu, které by vyváženě odráželo potřeby vás obou, je potřeba, aby se něco zásadního změnilo. Vaším vkladem do lepší budoucnosti je vaše vlastní proměna, a proto si myslím, že na ni byste se měla soustředit. Budoucnost vašeho vztahu nicméně bude záležet na přístupu vás obou, proto vám nikdo a nic nemůže zaručit, že tento krok váš vztah zachrání. Každopádně vás ale může ochránit před životem v nevyhovujícím vztahu jen ze strachu a to není budoucnost, kterou bych vám přál.
Michal Mynář
