Dobrý den,
mám oproti ostatním asi hodně pošetilý problém, ale je to něco, co mě v poslední době trápí. Je mi osmnáct let a po maturitě bych se měla přestěhovat za svým přítelem, se kterým jsem více než dva roky. Přestože máme hrozně hezký vztah a na stěhování se těším, čím je to blíž, tím víc si všímám věcí, které mi na příteli vždycky nějak vadily, ale nebrala jsem to jako něco zásadního. Jde hlavně o to, že přibral.
Co jsme spolu, našel si novou práci, u toho studuje vysokou školu a je hodně vytížený. Takže chápu, že když přijde z práce, radši si pustí film a dá si něco dobrého, než aby cvičil. Na druhou stranu ale nechci, aby to tak bylo pořád. Přece jen mi je osmnáct a tlouštíka vedle sebe jsem čekala tak v padesáti.
Když ho upozorním, jestli s tím nechce něco dělat, buď řekne, že se snaží (a pak si sám pro sebe upeče tvarohový koláč), nebo řekne, že nemá čas. Jde dělat něco jiného a nebaví se se mnou. Taky mi vyčítá, že je pro něj demotivující, když jej na to pořád upozorňuji. Tak nevím, co mám dělat.
Je mi trapně, že jsem tak povrchní, ale už nechci být ta, která pořád ustupuje a všechno přehlíží. Vadí mi, že jdeme do společnosti a kamarádi si z přítele dělají srandu – a on si to jediný pořád nechce přiznat. Nechci, aby takový zůstal už napořád a myslel si, že to je normální a já to budu tolerovat nadosmrti. Zároveň ale nechci, aby mezi námi kvůli něčemu takovému vznikaly konflikty.
Děkuji za odpověď
Nina
Názor odborníka
Dobrý den,
asi vás moc nepotěším. Pokud váš přítel už teď, kolem dvacítky tloustne, tak vězte, že to bude s věkem velmi pravděpodobně jen horší. A pokud už teď není ten typ, který by sport vyhledával jako oblíbený způsob trávení volného času, nebo který by se s každým kilem navíc s panickou hrůzou o svůj vzhled vrhal po činkách a do diet, tak není moc pravděpodobné, že by se to v budoucnu nějak drasticky změnilo. Jeho vzhled pro něj pravděpodobně vedle povinností pramenících ze studia a práce není v tuto chvíli takovou prioritou, jako pro vás.
Můžete se pokusit vytvořit podmínky pro to, aby si přítel aktivní trávení času sportem oblíbil a aby je pak začal sám vyhledávat. Dá se to podpořit třeba tím, že budete navrhovat společné trávení času nějakou příjemnou, ale aktivní činností. Zkuste třeba vyjížďky na kole nebo na bruslích, ježdění na koni, dovolenou strávenou pěší turistikou v horách místo válení na pláži, společné chození do bazénu, kurz tancování. Připravte se ale na to, že to budete především vy, kdo bude podobné činnosti iniciovat a kdo to „odedře“. Možná vám v takovém případě bude připadat, že si přítel vaší snahy dost necení, ale pamatujte – děláte to hlavně pro sebe, protože vy potřebujete, aby byl váš přítel štíhlý, ne on.
I tak se může stát, že podobné návrhy a snahy vašeho přítele nenadchnou, že je bude bojkotovat a že dá přednost pohodlí u televize. Je to pro vás nepřijatelná představa? Pokud ano, zvažte, jestli má smysl takový vztah udržovat. Jestli totiž budoucnost vašeho vztahu ohrožuje pár kil partnerovy nadváhy, pak takový vztah nestojí na zrovna pevných základech a těžko ustojí vážnější budoucí krize.
Ve vašem dotazu mě ale ještě zaujala věta “… už nechci být ta, která pořád ustupuje a všechno přehlíží …”. Když jsem ji četl, kladl jsem si otázku, zda vlastně vůbec ve skutečnosti jde o partnerovu tloušťku? V čem všem se ještě přizpůsobujete? Jaké z vašich potřeb jsou ve vztahu přehlíženy? Není zakopaný pes spíš tady, než v tloušťce? Tyto otázky mi běžely hlavou a nemám na ně odpověď, protože v textu vašeho dotazu se o tom nic nepíše. A tak vám nabízím alespoň své otázky. Zkuste si na ně sama odpovědět. Třeba vám pomohou zjistit, co ještě je za vaším problémem a co by mohlo pomoci situaci změnit.
Budu vám držet palce, aby se vám podařilo nalézt ve vztahu rovnováhu a pevný základ pro společnou budoucnost.
