Dobrý den,
v životě mi nic neublížilo tak, jako když jsem se partnera zeptala, již poněkolikáté, proč spolu po roce vztahu spíme o dost míň než obvykle. Dostalo se mi odpovědi, které jsem se bála. Sdělil mi, že už nejsem ta krásná a žádoucí jako ta, do které se zamiloval. Že prý mám krásný obličej a krásné pozadí, ale když jdu po ulici, tak to bohužel není vidět.
Stala se prý ze mě taková teta, která o sebe nedbá. Může se se mnou prý milovat kvůli tomu, že se mu líbí, jaká jsem jako člověk, ale už ne proto, jak vypadám. Tedy už se mu nelíbím. Nepřitahuju ho. Byla to pro mě neuvěřitelná rána. Sice si cením jeho upřímnosti, ale po tomto se nemůžu na sebe ani podívat. Je pravda, že jsem za poslední rok i přes ustavičné cvičení a hlídání se ve stravování přibrala. Bylo mi velkou úlevou, když mi lékař řekl, že to není úplně mou vinou a nasadil mi léky. Prý to bude v pořádku.
Jenže to, co se zkazilo za rok, lze jen těžko dohnat během pár týdnů. Pro mě je fyzická stránka lásky velmi důležitá. Už dlouhou dobu bojuji s tím, že se na sebe těžko dívám do zrcadla. Ze žádoucí kočky se stala odulá prasnice, ale tahle drsně a upřímně být konfrontována s realitou velmi bolí. Myslela jsem si, že jsem silnější než dřív, ale pořád pěkná holka. Vím, že se moje hmotnost spraví, jde o nějakých 8 kg, ale nejsem si jistá, že se po tu dobu dokážu mít ráda.
Mám to brát jako zásadní věc? Můj přítel po mě už netouží, nedovedu si představit, že bychom takto mohli být šťastní.
Mak
Názor odborníka
Dobrý den,
jsou dotazy, na něž se odpovídá velmi těžko, a často si myslím, že na ně vlastně neexistuje dobrá rada. Váš dotaz je jedním z nich. Na celou věc totiž existuje několik úplně protichůdných pohledů.
První pohled by mohl být odsuzující k vašemu partnerovi, označil by ho za povrchního a přízemního. Objevily by se pravděpodobně úvahy o důležitosti vnitřní krásy a pomíjivosti té fyzické, váš partner by ze všeho vyšel jako ten špatný a vy jako oběť.
Druhý pohled by mohl být přesně opačný. Říká se, že ženu vzruší to, co slyší, muže to, co vidí. Takže z tohoto pohledu byste vy byla viník a přítel oběť, který se snaží ze všech sil, ale když ho nepřitahujete, poručit si nemůže.
Třetí pohled by hovořil o zamilovanosti, která trvá plus mínus rok, a o tom, že snížení frekvence intimních styků je po takové době běžnou věcí a že odkaz na váš vzhled je jen projevem výše zmíněného a snahou o racionalizaci.
Já osobně bych vám radil, abyste se nejprve zamyslela nad tím, zda jde o problém váš, problém přítele či problém párový.
Na vaší straně by bylo dobré zamyslet se ne nad svou váhou a vzhledem, ale na tom, jak se na sebe díváte a od čeho odvozujete svou cenu. Přijde mi docela drsné, že sama o sobě mluvíte jako o „odulé prasnici“. Osm kilogramů, o nichž se zmiňujete, z nikoho nic takového neudělá. Ani kdybyste přibrala čtyřicet kilo byste takto o sobě smýšlet neměla.
Pokud si o sobě budete doopravdy myslet, že jste „odulá prasnice“, budete se tak nejspíše i chovat (např. oblékat, vystupovat bez sebevědomí atd.) a ostatní lidé na vás podle toho budou reagovat. V tomto ohledu se dopouštíte nějakých kognitivních omylů. Pohled do zrcadla není důkazem ničeho. Fyzická přitažlivost zcela určitě souvisí i s váhou, ale rozhodně ne jen s ní. Jinými slovy, určitě existují i přitažlivé ženy s nadváhou a nepřitažlivé bez ní. Zkuste se nad tím zamyslet sama, s kamarádkou, najděte si psychoterapeuta, ale pokuste se negativní pohled na sebe samu změnit.
Pokud jde o partnera, měl by si ujasnit, co očekává. Proč je pro něj důležité, co je a co není vidět, když jdete po ulici? Krásný obličej asi vidět je a pokud jde o krásné pozadí – to by chtěl, abyste ho vystavovala? Kdybyste byla fyzicky dokonalá, chtěl by po vás, abyste chodila nejlépe nahá, aby to na ulici všichni viděli? Proč je s vámi? S čím počítá do budoucna? Je jasné, že s věkem se fyzicky měníme – a většinou nekrásníme. Když spolu zůstanete a budete mít třeba děti, i ty se na vašem vzhledu podepíší. Co udělá pak? Vymění vás za nějakou atraktivnější?
A jak je to z pohledu páru? Jste pár, kde fyzický vzhled i psychická pohoda obou partnerů je věcí společnou? Nebo je to tak, že vaší rolí je být fyzicky krásná a když taková jste, přítel má dostatečný důvod se s vámi milovat – a když taková nejste, pak on se tedy občas obětuje?
V páru se dá dělat všechno, i hubnout. Dokonce to jde lépe než v jednom. Jídelníček můžete měnit spolu, sportovat můžete spolu. I výsledek pak bude společný a navíc se můžete navzájem podporovat. Přítelova podpora vám může dodat sebevědomí a elán. Když chce, abyste zhubla, má dvě možnosti – říci vám, že jste tlustá a že se sebou máte něco dělat (a nechat to na vás). Nebo udělat něco, čím vám pomůže. Co myslíte, že je účinnější?
Držím vám palce,
Pavel Král
P.S. Pokud máte dojem, že hubnutí sama nezvládáte, zkuste se obrátit na někoho, kdo se takovou problematikou zabývá – např. STOB (www.stob.cz)
