Dobrý den,
s přítelem jsme dva a půl roku. Opravdu nevím, kudy kam.
Mám ho pořád ráda. Když je nám spolu dobře, tak cítím, že ho stále miluji.
Náš vztah začal docela zhurta, pro něj i pro mě to byl v dvaceti pěti letech první opravdu vážný vztah, přítel je o rok starší.
Dříve jsem byla veselý člověk. Možná až moc. Přiznávám, že zodpovědnost u mě nebyla prioritou. Když jsem potkala přítele, tak se mě snažil přetvářet, a mnohé věci se mu na mně nelíbily. Téměř nikdy to však nepodal mile, ba naopak. Někdy to vedlo až k urážkám, které jsem mu vracela, protože mi to ubližovalo. Po třech měsících relativně pěkného vztahu se to vyhrotilo, protože jsem přišla na to, že si přítel píše s nějakou slečnou.
Popravdě vím, že mi nevěrný (fyzicky) nebyl, ale i tak se mi nelíbila představa toho, co dělal za mými zády, připadalo mi to jako zrada. Nejvíce mi na tom vadil fakt, že to nebral za nic špatného, ale opačně by to neskousl. Až po x týdnech přiznal chybu.
Podle mě je pořád, i po těch dvou a půl letech, nevyspělý, vidí spoustu chyb ve mně a stanovuje pravidla, která neplatí pro něj. Většina věcí se řídí podle něj.
V našem vztahu je oboustranná žárlivost, cítím k němu nedůvěru od chvíle, co jsem mu přišla na jeho „nevinný“ flirt.
On se bojí, že ho podvedu. Stále dokola mi ukazuje mé nedokonalosti, díky tomu mé sebevědomí značně upadá. Z toho vzniká tendence mu vracet to, co mi dělá. Jeho rady mě už ubíjí.
Chci žít tak, aby mě někdo neustále nemusel řídit. Zároveň bych chtěla, aby to byl on, s kým budu žít.
Anna
Názor odborníka
Dobrý den, Anno,
děkuji za důvěru a váš příběh.
Čtu, že chcete žít se svým přítelem, milujete ho, ale nedůvěřujete mu, žárlíte na něj a nechcete, aby vás neustále řídil. Chápu, že je to pro vás těžké.
Zaujalo mě, že píšete, že jste dříve byla veselý člověk. Jaká jste dnes? A jak vás změnil váš první vážný vztah? Líbí se vám být taková? Jak vás nyní vnímá vaše okolí? Myslím, že to je hodně důležité. První vážný vztah je příležitost se o sobě hodně dozvědět a hlavně si uvědomit, co je pro mne v partnerském vztahu podstatné. Je to příležitost naučit se kompromisu, naučit se říkat, co se mi líbí a nelíbí a přijímat také kritiku a prosby od protějšku. Je to příležitost naučit se společně mluvit o „nás“.
Na druhou stranu, i když v něčem ustupujete, je dobré vědět, proč to děláte, co to přinese a že jsou ústupky a změny pro vás přijatelné. Není‑li tomu tak, potlačujete dlouhodobě samu sebe a to v konečném důsledku není dobré ani pro vztah, ani pro vás samotnou. Jistá žárlivost je asi normální a znamená to také, že vám na sobě záleží. Ovšem pokud je té žárlivosti příliš a je omezující, je třeba se zastavit a hledat způsob, jak to změnit. Důvěra je ve vztahu nesmírně důležitá a vzájemná tolerance také. Zároveň je dobré znát své vlastní hranice, co je pro mne přijatelné a co už ne.
Když si opakovaně čtu váš příběh, zaráží mne na něm, že nepíšete důvody, proč s přítelem jste a chcete být. Jistě, milujete ho. Ale proč? Co je na něm takového, že je pro vás tak důležitý a chcete s ním žít? Na vašem místě bych si nejprve uvědomila jeho pozitiva a vlastnosti, které jsou pro vás důležité a kterých si ceníte. Pak bych se snažila s přítelem mluvit a hledat společnou cestu, jak být spolu a cítit se ve vztahu lépe. Popsala bych příteli, co mi ve vztahu vyhovuje, co se mi líbí a s čím jsem spokojená. Také bych mu sdělila, co chci změnit a co jsem ochotná pro změnu já sama udělat. Pochopitelně je také důležité vědět, co chcete, aby změnil, a to velmi konkrétně. Pokud to nedokážete ve dvou, je možné využít podpory odborníka, jako párového terapeuta či rodinného poradce. Někdy je dobré mluvit na neutrální půdě a využít pohled nezaujaté osoby.
Pokud vám na příteli a vztahu záleží, věřím, že najdete způsob, jak se pohnout z místa a posílit opět důvěru. Přeji hodně štěstí!
Se srdečným pozdravem,
Kateřina Vrtělová
