Krásný den,

již asi od svých 12 let jsem se ve svých erotických představách setkávala především se ženami – lépe řečeno jen jednou ženou. Zamilovala jsem se do své nejlepší kamarádky. Tehdy jsem si to ale nebyla schopná připustit, a tak jsem postupem času naše přátelství zničila, chovala jsem se totiž tak, jako by byla moje partnerka, aniž bych si to uvědomovala. Nebo jsem si to spíše uvědomovala jen podvědomě.

Miluju ji dodnes a šíleně se bojím představy, že to jednou zjístí a bude se na mě dívat skrz prsty. Nevím, jak se k tomu mám postavit, na jedné straně bych jí chtěla být alespoň dobrou kamarádkou, na straně druhé už po několika pokusech vím, že mě tahle pozice vnitřně ničí. Nevím jak z tohoto vztahu odejít.

Je mi 22 let a teprve nedávno jsem byla schopna si opravdu plně uvědomit, že jsem lesba. Nikdy jsem to nikomu neřekla a můj strach z reakce okolí je tak obrovský, že jsem se začala uzavírat do sebe, přerušila kontakty s mými přáteli, až mi připadá, že postupně vůbec nejsem schopná společenského života.

Myslím ale, že hlavní problém tkví v tom, že se hnusím sama sobě. Je mi špatně z toho, jak jsem se donutila sama si tolik let lhát a snažit se skrýt neskrytelné. Někdy si říkám, že to v sobě potlačím, najdu si muže, budu mít děti a budu žít tak, aby si na mě nikdo neukazoval prstem.

Strašně špatně snáším jakoukoliv kritiku, natož přijít s pravdou s tímhle. Vnitřně vše svádím na to, jak je dnes společnost homofobní, ale někdy si připadám homofobní sama vůči sobě.

Petra