Dobrý den,
mám problém, který mě už ničí. Vždy, když se ke mně chová někdo moc hezky (většinou je to muž, ve kterém vzbuzuji určité sympatie), objeví se ve mně něco, co mi našeptává, ať si dotyčného omotám kolem prstu.
Po čase jej začnu trápit a chovám se povýšeně. Urazím se za každou blbinu, vynadám za přílišnou starost nebo už jen za malý náznak žárlivosti. Prostě si najdu vždy něco, jak toho dotyčného ponížit, vylít si na něm vztek a nebo prostě jen tak „pro radost“ vynadat.
Když mu začne docházet, jak s ním manipuluji, najednou je ze mě úplně jiný člověk a snažím si ho znovu omotat kolem prstu. Ovšem pak to začne všechno zase znovu. Já to nevydržím a musím se přestat s dotyčným vídat. A ještě i tenhle krok na závěr mi uvnitř dodá potěšení.
Tohle se mi stalo v minulosti už několikrát a snažím se s tím skončit. Bohužel, ať se snažím jakkoliv, vždy to vydrží jenom chvilku. Momentálně se už dva roky snažím držet zpět a nevyhledávat vztahy jen proto, abych někomu neublížila. K ostatním lidem jsem milá, přátelská, dokážu s nimi v pohodě vyjít.
Chtěla bych si už někoho najít, ke komu se takhle nebudu chovat. A nebo si tohleto všechno aspoň nenechá líbit. Jelikož jsem si uvědomila, že takhle to už dál nejde a sama to uplně nedokážu, ptám se vás na radu. Už opravdu nevím, jak to chování potlačit.
Petra
Názor odborníka
Milá Petro,
děkujeme za váš dotaz, jsem ráda, že jste se rozhodla své téma řešit. Když čtu váš příběh, napadá mě několik otázek: Co od partnerského vztahu očekáváte? Co by vám vztah měl přinášet? Jakou roli by měl zastávat váš partner a jakou vy? Jaký typ mužů si pro vztah vybíráte?
Z toho, co píšete, je zřejmé, že vám vztah sytí potřebu někoho ovládat, být někým bezmezně obdivovaná a poslouchaná. Potřeba partnera ponižovat většinou souvisí s nízkým sebehodnocením, i když to navenek působí přesně naopak. To si tak vlastně zvyšujete – snížení hodnoty druhého člověka znamená zvýšení hodnoty vlastní, její převážení ve vztahu.
Podobně je to i s výběrem partnerů – pokud si vybíráte takové muže, kteří se nechají manipulovat, jak sama naznačujete, pravděpodobně je to proto, že se tak vedle nich cítíte silnější a můžete nad nimi snadno získat převahu. Silnější partner by ohrožoval vaši sebedůvěru.
Nízká sebedůvěra může také souviset s velkou potřebou jistoty a kontroly nad vztahem ‑ když si někoho omotáte kolem prstu, pak se necítíte ohrožená odmítnutím nebo tím, že by vás partner opustil. Získáváte pocit, že o průběhu vztahu rozhodujete vy a že tedy vy jste „ten lepší“. Jít do rovnocenného vztahu je tak pro vás možná příliš velké riziko, příliš silné ohrožení vašeho sebehodnocení.
Určitě bych vám tedy doporučila pracovat na svém sebehodnocení a sebedůvěře, a to nejlépe v individuální psychoterapii – je to dlouhodobý velmi komplexní proces, pro jehož zdárný průběh je podpora a vedení psychoterapeuta velmi přínosná. Jste na velmi dobré cestě, máte náhled na své chování ve vztazích a chcete ho změnit. To je ideální začátek cesty k „ozdravení“ vašeho partnerského chování. Cesta může být docela spletitá, nejde jen o to zvýšit sebedůvěru nějakými technikami. Je třeba vše také propojit, pochopit a přijmout.
Nejde o to své chování potlačit, ale docílit toho, abyste ho už nepotřebovala. A to je možné skrz hledání příčin, posilování oslabených stránek osobnosti a obecně osobní rozvoj.
Svou roli může sehrávat také váš obecný vztah k mužům – jaké byli vaše mužské modely v životě (otec, bratr, dědeček, učitel apod.)? A jak se k vám chovaly? Jaký byl vztah matky a otce? I toto jsou důležité otázky, které by měly zaznít v průběhu terapie.
Pro pochopení vlastního partnerského chování je velmi efektivní také skupinová psychoterapie, můžete se tak učit ze zkušenosti ostatních a hlavně získávat zpětnou vazbu a náhled na to, jak vás vnímají ostatní.
Zkuste si sama odpovědět na otázku, kdo jste, jaká jste, jaká chcete být a co v životě chcete. Zamyslete se také nad tím, čeho se bojíte, co vás ohrožuje a proč. Položit si takové otázky znamená dobrý začátek práce na sobě samé, uvidíte, že objevíte spoustu témat a podnětů ke zpracování.
Držím vám palce!
Zdraví,
Milena Nováková
