Potřebovala bych asi odbornou radu.
Jsem samostatně schopný, zodpovědný zaměstnanec, mám ráda svoji práci, ale začínám si všímat, že mám asi problém.
Čas od času se mi stane, že v krátkém časovém úseku sekám jednu chybu za druhou.
Jsou to chyby nevysvětlitelné a ničím omluvitelné. Pro ilustraci – pracuji v expedici ve firmě s prádlem. Třeba půl roku je všechno v pořádku, pak naráz začnu plést velikosti, druhy prádla apod., tudíž zákazník dostane balík, kde je menší nebo větší velikost, tričko s dlouhým rukávem místo krátkého, které si objednal apod.
Toto se mi stane tak třeba 3× během čtrnácti dnů, nezřídka se přidá nějaká další chyba jiného typu, např. v dokladech, je z toho nepříjemnost, řeší to šéf, jdu na „koberec“.
A zase nastane období klidu, všechno jde, jak má… Zatím jsem neprovedla nic, co by nešlo spravit, ale je mi velmi nepříjemné, že tímto snižuji svůj kredit dobrého zaměstnance. Nemluvě o tom, jak se cítím, když poslouchám kázání nadřízeného a vlastně k tomu neexistuje racionální vysvětlení.
Dá se to léčit?
Máša
Názor odborníka
Dobrý den Mášo,
mám pro vás dobrou zprávu. Váš problém se léčit dá. Stačí pravidelně dávkovat čaj s medem a k tomu přidat trochu klidu k zamyšlení. Med ani čaj podmínkou nejsou, ale pravidelné zamyšlení pro vaši léčbu budete potřebovat.
Popsala jste nám problém se svou proměnlivou výkonností v práci, který způsobuje mimo jiné i nespokojenost vašeho šéfa. Není divu. On totiž ani netuší, kolik skutečné snahy a úsilí své práci věnujete. Vidí jenom vaše výsledky. Špičku ledovce, pokud k lepšímu pochopení použijeme model Davida Rocka, která se leskne nad hladinou všem na očích.
Záludnost ledovců
Pokud si dobře vzpomínáte na film Zkáza Titanicu, určitě si vzpomenete i na scénu, kdy kolem obrovské lodi plula ledová kra. Všem se zdála docela malá, jako kdyby se o loď jen zlehýnka otřela a pro pasažéry na palubě to byla zpočátku vítaná atrakce. Nikoho nenapadlo, že ledový obr pod hladinou způsobí smrt 1500 lidí a potopí nepotopitelnou loď.
Obrovský „neviditelný“ kus ledovce D. Rock využil jako příklad pro pochopení téměř nekonečné velikosti a možné záludnosti našeho vědomí. Každý z nás vidí z ostatních jen jejich výsledky, kousek něčeho nad hladinou. Do hlavy nám nevidí nikdo. Abyste lépe porozuměla vašemu chybujícímu období, potřebujete vědět, co skrývá vaše hlubina.
Často právě zmatky v hlavě, neuspořádané myšlenky a pochybnosti doslova přehluší naši pozornost k tomu, co právě děláme. Nedokážeme se soustředit na přítomnost, mysl těká z místa na místo a pod tak chaotickým řízením je docela přirozené, že mozek dělá chyby.
Proč mozek dělá chyby
Pojďme se do „ledovce pod hladinou“ podívat podrobněji.
Výsledek naší práce je z velké míry ovlivňován našimi zvyky a návyky. Ráno a večer si čistíme zuby, když něco potřebujeme, poprosíme, a když to dostaneme, poděkujeme. Tak nás to naučila maminka a už o tom nepřemýšlíme. Podobné je to s řízením auta, když nám po roce praxe „přejde do krve“. Když jsme v pohodě a mozek v jeho automatizovaných činnostech nerušíme, všechno funguje, jak má.
Ovšem pokud máme nějaké trápení, jsme rozrušení, nešťastní anebo naopak velmi šťastní ve své zamilovanosti, předávkujeme naše řídící centrum stresovými hormony nebo omamným dopaminovým koktejlem. Mozek je zahlcen a tak zapomene poděkovat, vypustí čištění zubů, při jízdě autem dělá začátečnické chyby a najednou si nemůže vzpomenout na heslo do počítače, které zadáváme každý den.
Mohlo by se zdát, že za chybami našeho mozku jsou nezvládnuté emoce a že stačí najít viníka. Ale kdo za to může? Že by za naše emoce mohlo chování ostatních k naší osobě? Je pravdou, že velká hádka nebo naopak silná láska spustí slušnou emoční bouři k tomu, kdo nám ji způsobil. Takže je to jasné? Viníkem je ON/ONA/ONI?
Člověk je sám sobě největším přítelem i nepřítelem
Ale my, když jsme sami a nikdo s námi není, jsme občas také plni emocí a to podle toho, co se nám honí hlavou. Když přemýšlíme o svých křivdách z minulosti či o svých neradostných domněnkách a pochybách, jsme smutní nebo vzteklí. Občas se na druhou stranu cítíme šťastní a je úplně jedno, zda naše vzpomínka patří včerejšímu milování nebo první lásce před dvaceti lety.
Zážitek spojený se silnou emocí si (bohužel?) dlouho pamatujeme. Příroda to tak zařídila, abychom se dokázali poučit i pro příště, abychom se vyhnuli situaci, která nám způsobuje strach (protože může ohrožovat náš život) a abychom opakovali zážitky opojné, protože jsou spojeny s příjemnou činností, která podle matky přírody původně měla vést k zachování lidského druhu.
Ale štěstí či strach vyvolávají i naše představy o budoucnosti. Jak krásné to bude, až zase uslyším svištění lyží po manšestru, až vstoupím do vytouženého bytu nebo až se konečně ponořím do průzračné teplé vody modré laguny. Těšíme se, jak budeme šťastni, až se uskuteční naše plány jednou…, ale prožitek štěstí cítíme už teď.
A když přemýšlíme, jak strašné to bude, až selžeme a ostatní nás zase budou kritizovat, bojíme se něčeho, co se ještě nestalo a možná ani nestane, a přitom nám buší srdce a potí se nám ruce. Teď!. A v tom to právě je. Emoce jsou vyvolané tím, jak přemýšlíme. Našimi myšlenkami, vzpomínkami a představami.
Za všechno můžou myšlenky
Způsob, jak přemýšlíme, nás podle D. Rocka odvádí od prožívání přítomnosti a je odpovědný i za „rušivé“ emoce, které blokují hladký chod našeho osvědčeného a zautomatizovaného chování. Hledaným viníkem i jsou naše myšlenky. To ony můžou za způsob našeho chování k ostatním i za výsledek naší práce.
Pokud jsme roztěkaní, nesoustředění či ohlušení emocemi, naše soustředění nefunguje správně a my sekáme jednu chybu za druhou. Vy jste si popletla velikosti, ale jsou to jen kousky prádla. Dovedete si představit, kdyby stejné chyby dělal při převádění peněz váš bankéř nebo při stanovování diagnózy váš lékař?
Dobrou zprávou pro vás je, že lépe se soustředit se dá naučit. Pokud chcete napravit svou chybovost, je třeba, abyste si u kouřícího hrnku pečlivě probrala, co se vlastně stalo ten den, kdy jste dělala chyby. Co vám celý den běželo hlavou, jak jste u toho cítila a kolik skutečného soustředění jste své práci věnovala.
A pokud se rozhodnete „s tím něco dělat“, vezměte si i kousek papíru a napište si své dominantní myšlenky na papír.
Píšete, že chybujete jen někdy. Zkuste si zmapovat, jak funguje vaše přemýšlení v období klidu, když jde všechno, jak má. Jak se potřebujete cítit, abyste se mohla dobře soustředit? Které myšlenky vám k tomu pomáhají? Chcete‑li zlepšit svou výkonnost, potřebujete ještě trochu zlepšit způsob vašeho myšlení.
Využívejte celý web.
PředplatnéZ počátku to dá trochu práce, ale věřím vám, že to zvládnete. Projevila jste velkou odvahu a odhodlání, když jste se rozhodla své trápení zveřejnit a hledáte řešení. Jsem přesvědčena, že si v mém doporučení či ve zkušenosti čtenářů Psychologie.cz najdete recept, který vám určitě pomůže. Držím vám palce.
Lenka Nováková
