Vždy ma hrozne rozhodí, keď sa dozviem, že niekto v mojom blízkom okolí čaká bábätko. Je jedno, či je to kamarátka, s ktorou si rozumiem, alebo len obyčajná známa či niekto z rodiny. Často mám od najbližších výčitky, že som neprajná a podobne. Ja to však tak necítim.
Sama neviem, čo s tým. Prejavuje sa to najskôr zlosťou a potom záchvatom plaču. Veľa krát som si povedala, že to už nabudúce zvládnem, ale ešte sa mi to stále nepodarilo. Vždy to nakoniec prijmem a idem ďalej. Pri ďalšej takejto novinke ma to znova zavalí.
S priateľom sa snažíme už pomaly dva roky, zdravotne nám na nič zlé odborníci neprišli. Veľmi po tom bábätku túžim a neviem sa od toho odosobniť. Asi to vnímam ako nespravodlivé, aj keď viem, že sú na svete páry, ktoré sú na tom oveľa horšie. Prosím poraďte mi, čo robiť, aby ma takéto informácie nezraňovali.
Klaudia, 31 let
Názor odborníka
Dobrý den, Klaudia,
váš dotaz vnímám tak, že píšete o bolesti. O bolesti z toho, že vaše touha po děťátku prozatím zůstává nenaplněná. Nevím, jestli je vůbec možné zařídit, aby vás nezraňovaly zprávy o tom, že u někoho jiného byla tato touha vyslyšena. Aspoň na počátku práce s tímto tématem si to nedovedu představit.
Je to velké a citlivé téma – touha stát se matkou vlastnímu dítěti. Z určitého pohledu je to něco velmi přirozeného. Fenomén, o který se stará sama příroda. V současné době už ale není tak samozřejmé počít a porodit dítě. Ve vaší otázce by mohla být spousta podotázek ohledně touhy samé.
- Odkud ta touha vychází? Ze srdce, z rozumu, z celého těla?
- Jakou máte důvěru v život?
- Jak se cítíte jako žena a jako partnerka?
- Co pro vás znamená mateřství?
- Co dává vašemu životu smysl?
Ale vy se ptáte na to, jak zvládat radostné zprávy o narození dětí bez pláče a vzteku a ještě možná s nádechem přejícnosti. Podle mě je nejdříve důležité připustit si, že vás tyto zprávy zraňují. Pokud možno bez nároku, že byste měla být přejícná.
V tom případě se můžete osvobodit od pocitu viny, že prožíváte něco, co se nedělá. Správné je přece přát druhým to nejlepší. To je určitě krásný záměr, ale druhým bude k užitku jen v případě, pokud je opravdu upřímný.
Dovolte si prožívat to, co cítíte
Je třeba si uvědomit, že jako lidské bytosti disponujeme celou škálou psychických vlastností a pocitů a nejsou to jenom světlé a zářivé kvality, ale už z podstaty duality, ve které žijeme, vyplývá, že všichni v sobě máme obsaženou i temnou stranu spektra.
Je tedy dobré dát si povolení prožívat to, co autenticky v dané chvíli cítíte. Jestliže je tam zklamání, pocit nespravedlivosti, vztek nebo závist, myslím, že nikomu nepomůžete, když to budete popírat.
Celkem známý vnitřní psychický mechanismus funguje na principu: co popíráme, to nevědomě posilujeme a to nás zpětně ovládá. Z tohoto pohledu je velmi zdravé upřímně vnímat obsahy svých pocitů a také je prožívat. Soustředit se na to, co právě prožíváte, a dát tomu průchod.
Je to hluboce intimní a osamělá práce v tom smyslu, že nikdo jiný ji za vás neudělá. Proto ani není třeba vyprávět širšímu okolí, jak moc vás zdrtila další zpráva o novorozenci. To by mohlo přinést postřehy o nepřejícnosti a pocity viny navíc.
Vstřebat své emoce
V téhle fázi odpovědi popíši ve velké zkratce terapeutickou práci na sobě s vědomím, že každá věta by mohla být rozvedena v samostatném článku. A především jádrem psychoterapeutické práce je prožitek, který se nedá vepsat do textu.
Vstřebávat svůj vztek a možná i určitou bezmoc vyžaduje spoustu energie. Pod pocity vzteku, závisti a zlosti často bývá bolest. Do prožívání bolesti se nám obecně nikomu moc nechce, ale jako každý pocit má i bolest v našem psychickém prožívání své místo a svůj smysl.
Prožívání bolesti je těžké a je dobré k tomu přistupovat s odvahou, ale obezřetně, nenechat se zaplavit, vytvořit si v sobě i zvenčí bezpečné místo.
Po prožití bolesti přichází většinou úleva a pocit osvobození. Otevře se prostor pro něco jiného. Co bolelo, už tolik nebolí. Můžete se zahlédnout nově a jinak. Můžete lépe uvidět, jaká je vaše identita, vaše sebepojetí.
Je důležité ucítit a prožít pocit, že jste sama sebou. Jak chutná tento pocit? Pokud jste sama sebou teď, můžete se přijmout taková, jaká jste teď? Tímto přijetím se symbolicky klaníme před svou vlastní jedinečností a individuálním osudem každého z nás.
Z tohoto pocitu je nejlépe začít se svými plány. Pokud se zatím nenaplňují, i bez nich jste stále sama sebou. A jestliže se naplní, váš život dostane jiný rozměr, i když možná pocit sebe sama se zase tolik nezmění.
Přeji vám hodně síly a štěstí na vaší cestě a důvěru v život, že věci se dějí, jak mají.
Eliška
