Dobrý den, vyprovokovala mě fotografie k seriálu o hubnutí. Takhle nějak vypadal můj bývalý manžel (3 roky spolu nejsme). Nelíbil se mi na první pohled, ale chemie fungovala dobře. Vzala jsem si ho tak trochu navzdory své štíhlé rodině. Chtěla jsem zbourat jejich předsudky vůči tlouštíkům.
Nebyla jsem s ním šťastná. Mimo jiné mě nutil k sexu, dusil mě svými nároky, měla jsem pocit, že by mě nejraději „sežral“. Když jsem se s ním rozcházela, slíbila jsem si, že již žádného „tlusťocha“. Teď mám přítele, s kterým je mi fajn, dobře se nám spolu povídá, rozumíme si, jenom vypadá stejně, jako můj ex.
V posteli nám to klape, chemie tam je, ale… Pokaždé, když jej vidím nahého, mi začnou naskakovat nepříjemné pocity. Naposledy jsem sama navrhla, že se spolu osprchujeme, a ve sprše jsem najednou vůbec neměla chuť se ho dotýkat. Vzpomněla jsem si, jak mě manžel „pronásledoval“ do ranní sprchy a před cestou do práce jsem jej musela nejdřív „obsloužit“. S bývalými milenci, kteří byli štíhlí, jsem tyto pocity neměla.
Přála bych si, aby zhubnul, ale vím, že bych jej měla přijímat takového, jaký je. Já mám normální, spíše štíhlou postavu (170/60). Líbí se mi štíhlí sportovní muži. Mám se s ním kvůli tomu rozejít a hledat si někoho štíhlého? Nebo mu o tom mám říct a požádat ho, jestli by mohl zhubnout? Nebo to lze nějak v sobě přenastavit a „vymazat“ nepříjemné vzpomínky?
Proč si vybírám podobné partnery, když se mi vlastně nelíbí? Co musím změnit a jak?
Týna, 44 let
Názor odborníka
Dobrý den, Týno,
děkuju Vám za zajímavý dotaz! Přijde mi příznačné, že píšete, že jste si vzala za manžela „tlusťocha“ navzdory své štíhlé rodině. Nabízí se, že ve výběru svého manžela a současného přítele možná své původní rodině (hlavně asi rodičům) něco říkáte. Tedy alespoň nepřímo, nebo prostě jaksi ve své hlavě. Něco jako: nechci jít tou vaší cestou, volím si svou vlastní cestu, dělám si to po svém, vám navzdory.
A zdá se, že i sama ve své vnitřní realitě prožíváte vnitřní konflikt. Tlusťoch Vás na jednu stranu přitahuje tou jinakosti, neznámostí. Na stranu druhou Vás odpuzuje. To se ve Vaší původní rodině nenosí.
Myslím, že nikdy není na škodu své vnitřní konflikty zkoumat a uvědomit si je (pokud to jde). Při výběru partnera jsme všichni jaksi obnaženi. Můžeme to mít racionálně srovnané, jak chceme, přesto si to naše tělo a nevědomí vybere po svém.
Takže se pak například stane, že si vybereme „tlusťocha“, ačkoliv racionálně, vědomě jsme přesvědčeni o tom, že nás přitahují svalnatí vysportovaní muži. Důležitá je chemie. Vy píšete, že máte s přítelem chemii, takže taková ta hluboká nevědomá volba byla, zdá se, správná.
Je‑li Vám s přítelem dobře, tak proč byste se s ním rozcházela? Jsme‑li u té části Vašeho dotazu, která se týká vnější reality, je asi potřeba, abyste s ním promluvila. Pokud možno v celém tom širokém kontextu. Že Vám to s ním funguje, zároveň z estetického pohledu byste toužila po něčem trochu jiném.
Využívejte celý web.
PředplatnéCelkově mi připadá, že Vás ten vnitřní rozpor trochu překvapuje a mate, ale že máte poměrně jasno v tom, že je Vám s ním nakonec dobře a že se cítíte hezky. A to je úplně nejdůležitější.
Leona
